Zájezdy

Itálie 2004 - Caggiano

5. 8. 2004 - 15. 8. 2004

undefined

Den první (čtvrtek),

ve kterém vyrazíme vstříc novým dobrodružstvím.

Tak dnes jsme se dočkali. O půl čtvrté odpoledne jsme před školou na Lobkovicově náměstí naložili autobus kufry, kroji a proviantem a s požehnáním Věry, vedoucí taneční složky, která ze zdravotních důvodů musela zůstat doma, jsme po čtvrté hodině odjeli směrem k Dolnímu Dvořišti. Tento první hraniční přechod jsme pokořili po čtyřech hodinách. Kousek za Linzem se začalo stmívat a obrazovka nad řidiči se rozzářila Vesničkou mou střediskovou. Po jejím šťastném konci se nám ale ještě nechtělo spát, tak jsme si pustili Čechomor s jeho Proměnami. Při prvních tónech jsme se připravili na krásný zážitek, načež jsme do jednoho usnuli.

undefined

Den druhý (pátek),

ve kterém budeme dlouho cestovat, zažijeme první koupání v moři a k večeru dorazíme k cíli naší cesty.

Probudili jsme se kdesi v Itálii na parkovišti benzínové pumpy. Když jsme vyrazili dál, otevřel se nám pohled na moře. Od té doby jsme nedali pokoj, dokud autobus nezastavil na koupání. Krásná písečná pláž Jadranského Pattacciata byla rozpálená, ale to nevadilo, neboť jsme hned naskákali do moře. Vyhlídli jsme si malinkou, ale ostrou a pichlavou skálu kousek od pobřeží a hrdinně jsme ji celou obsadili.

Po hodině řádění ve vodě jsme ale museli pokračovat v cestě. Krajina se měnila, dálnice provrtávala kopce tunely a spojovala je mosty. Později odpoledne jsme projeli jakousi měsíční krajinou a začali se přibližovat k cíli. Kopečky vystřídaly kopce, údolíčka údolí a před námi se otevřela malebná krajina plná olivových hájů, skalnatých roklí a městeček, které pokrývaly vrcholky kopců jako čepice. Sjeli jsme z dálnice do údolí a po několika kilometrech jsme odbočili na úzkou cestu plnou serpentin, která nás vynesla do města zvaného Caggiano. Zastavili jsme u stanice carabinierů (Zona militare) a začali se shánět po nějaké místní spojce. Objevili se dva výrostci a nadirigovali nás pěšky do školy - stáli jsme totiž přímo pod ní. Autobus ale musel objet půl čtvrti, protože by do ostrého svahu nevyjel.

Přivítal nás prezident festivalu, kterému jsme začali říkat Il Prezidente - byl milý a velmi temperamentní. Prostě Ital. Ubytovali jsme se ve třídách základní Il Prezidenteškoly, kde byly pro nás připraveny postele. V každé třídě okolo osmi. Poté jsme se šli do jídelny najíst. Polévka minestrone a jakýsi zelený (se zeleninou) karbanátek bylo naše první setkání s výbornou kuchyní, kterou jsme si chválili celou dobu. A hádejte, co následovalo po večeři? No přece taneční zkouška! Ve vedru, které ani večer moc nepolevovalo jsme hodinu poskakovali a zpívali.

"V deset hodin večer přece nepůjdeme spát", řekli jsme si a vyrazili jsme na první prohlídku Caggiana. Staré město na vrcholu kopce s malinkými uličkami bylo úžasné, prošli jsme ho křížem krážem. Ochutnali jsme místní německé pivo za 3 Eura a šli jsme se po dlouhé cestě vyspat.

undefinedundefinedundefined

undefined

Den třetí (sobota),

ve kterém nás Il Prezidente provede po Caggianu, pokoříme horu nad městem, pojedeme na výlet a večer to pořádně roztočíme.

Hned ráno po snídani (podávaly se panini) nás Il Prezidente vzal na prohlídku města. Caggiano stojí, jako většina měst v tomto kraji, na vrcholku kopce a nejstarší část města je samozřejmě nejvýše. Takže když jsme jí postupně celou obešli, viděli jsme krajinu kolem dokola a byla opravdu krásná. První zastávku jsme udělali na té největší vyhlídce. Potom jsme systematicky pokračovali uličkami až k jednomu domu, kde údajně ještě před šedesáti lety bydleli prezidentovy rodiče. Místnůstka 3x3 metry, ve které žili dva dospělí, několik dětí a prase. Uprostřed jedné stěny otvor na záchod a celý strop byl pokrytý dehtem. V zimě se stále topilo, ale komín chyběl. Byly to krušné časy. Další zastávkou byla radnice. Výroba tagliatel Prohlédli jsme si fotografie místního folklorního souboru a i spoustu jiných, které až tak zábavné nebyly. Před radnicí jsme se seznámili s panem farářem a pokračovali jsme do výrobny těstovin s názvem togliatele. Museli jsme speciálně pozdravit, ale odměnou nám byly přívětivé pohledy mamin, které ručně z mouky, vody a vajec hnětly těsto, válely z něj velké placky a krájely na nudle. Pak jsme měli rozchod. Nějakou zvláštní náhodou se většina z nás sešla v cukrárně na náměstí. Ochutnávali jsme výborné zmrzliny a ještě výbornější Grappu, italskou pálenku z vína, lahodnou, sladkou a silnou.

undefinedundefined

K obědu jsme měli těstoviny a fritatu - zapečenou bramboro-vaječnou hmotu, moc dobrou. Na čtvrtou hodinu odpolední nám hostitelé naplánovali výlet. Co ale budeme dělat do té doby? Přece neprosedíme nejparnější část dne ve stínu? Prostě jsme vyrazili na vrchol nejbližšího velikého kopce. Před obědem jsme nakoupili proviant - víno a sýr, takže vzhůro na piknik. Zpočátku to nevypadalo složitě, ale cesta na vrchol v podstate žádná nevedla, svah byl strmý a suchá tráva dost klouzala. Po litrech potu nás ale odměnil výhled, při kterém se nám zatajil dech. A k tomu Lambrusco a hrouda výborného sýra. Prostě nádhera. Dlouho jsme ale nahoře být nemohli, čekal nás odpolední výlet. Tak jsme se vyfotili ze všech úhlů a opatrně jsme hopkali dolů.

undefinedundefined

Obří palačinkovač v Padule Po čtvrté hodině jsme nasedli do našeho autobusu a vyrazili na výlet po krásách okolí, ze kterého se nakonec vyklubalo 200 kilometrů. Navštívili jsme tři místa, z čehož první nás hned dostalo: muzeum, výstava či expozice fauny a flory, která žije a roste v okolí. Viděli jsme vycpaného ježka, kance, srnku, vypreparovanou berušku, kapra, zkrátka živočichy, se kterými se běžně v přírodě nesetkáte a to bychom ani nebyli my, aby se u každého zvířete neozvalo: jůůů, jééé nebo ach! Il Prezidente česky neuměl, tak byl rád, že má výlet úspěch. Druhým z cílů byl klášter v Padule. Bylo už drahné odpoledne, proto na žádnou oficiální prohlídku nebylo ani pomyšlení, tak jsme se alespoň prošli po nádvoří, po stáncích se suvenýry, po záchodech a vrátili jsme se do autobusu. Jednu místní zvláštnost jsme si ale mohli prohlédnout. Uprostřed nádvoří stálo ohromné železné monstrum, o kterém jsme se dozvěděli, že to je obří palačinkovač. Kdysi dávno ve středověku na počest významného hosta (už opravdu nevím koho) usmažili ohromnou palačinku pro všechny chudé. A od těch dob si tuto událost stále připomínají. Třetím cílem byl kostelík s křtitelnicí, kde vyvěral pramen, takže z kostela tekl potok. V tůni se kdysi křtilo a atmosféra toho místa byla opravdu mystická. Kousek od kostela byl potok využit pro místní sádky, kde jsme si prohlédli velikého jesetera. Někde poblíž probíhala svatba a kolem nás procházela nevěsta se ženichem a několika svatebčany. Museli být dost překvapeni, když jsme okolo nich udělali kruh, zatancovali a zazpívali pár svatebních písniček. Cestou k autobusu jsme si se souhlasem majitelů natrhali špendlíky, které hojně rostly podél cesty.

K večeři byly těstoviny a jako zákusek meloun. Žádné vystoupení nás nečekalo, rozhodli jsme se tedy, že to pořádně roztočíme. Vzali jsme kytary, víno a vyrazili do centra. Překvapilo nás, kolik lidí se spolu s námi sešlo na náměstí i ve staré čtvrti - inu sobota večer. Naše skupinka s kytarami se usadila až na úplném konci staré čtvrti s výhledem do setmělé krajiny a začala překvapeným Italům zpívat české parodie na italské evergreeny jako: Ó Lanza bílá nebo Ital nezná ten zázrak. Kupodivu jsme měli úspěch, dostali jsme i další lahev vína a po několika hodinách jsme s začali vracet na náměstí. Bylo již po půlnoci, ale náměstí kde všechny bary, stánky i cukrárna byly otevřeny, žilo jako o obřím mejdanu. Obsadili jsme cukrárnu s Grappou a při smrštích panáků jsme se seznámili s majiteli, zpívali a hráli - prý asi do 4 hodin ráno. Zde již nemám přesné vzpomínky...

undefined

Jenom Míra celý večer prospal.

Den čtvrtý (neděle),

ve kterém půjdeme na mši, odpoledne navštívíme hrad Lagopesole, budeme bloudit cestou na vystoupení a povečeříme až po něm, ve 2 hodiny ráno, 80 km od Caggiana.

Snídaně byla pro mnohé z nás náročná, kromě Míry, který zářil energií. Katolická sekce s pár pozorovately vyrazila na mši v kostele na náměstí. Interier kostela byl překrásný a mši jsme si užili, protože se při ní křtilo. Před polednem jsme ještě stihli hodinovou zkoušku, proto byl oběd tentokrát až v jednu hodinu: brambory, rýže nebo dušená rýže spolu s červenou majdou.

Ve čtyři hodiny jsme s plnou polní odjeli na výlet, který měl večer skončit vystoupením. Cílem byl hrad Lagopesole, který se pyšnil jako dominanta kraje již od dob Římského imperia. Jako velká skupina jsme u pokladny dostali slevu, takže vstupné vyšlo na 1,55 E na osobu. A hurá na prohlídku! Hrad uvnitř nebyl příliš atraktivní, dobového interiéru bylo jako šafránu, proto byla prohlídka doplněna několika atrakcemi - holgrafickou projekcí, vycpanými sokoly a káčou. Na nádvoří, kterému dominovala velká zamřížovaná studna se před několika lety natáčela krvavá scéna z filmu Umučení Krista.

Dále jsme už cestovali směrem k městečku, kde jsme měli večer vystupovat. Cestou jsme se tak dlouho proplétali serpentinami po kopcích a vesnicích, až jsme pochopili, že se řidiči ztratili. Přes jejich několikeré ubezpečení, že ví, jakým směrem jedou, jsme jim stejně nevěřili, ale nakonec jsme se setměním do cílového města dojeli. Po hlavní ulici již proudily davy lidí. Posbírali jsme tedy všechny kroje a šli jsme se zabydlet do šaten - tříd mateřské školy. Plac u školy byl snad jedinou rovinou v okolí. Samo město, tak jako většina v tomto kraji, Královny pokrývalo kopec a uličky měly veliká převýšení. A na place stálo pódium. Byli jsme již pořádně hladoví, ale pořadatelé nám slíbili sice raut, ale až po vystoupení. To znělo rozumně, s plným břichem se netancuje lehce, ale jednotlivá vystoupení různých folklorních skupin tohoto festivalu, projevy místních funkcionářů a filmové spoty sponzorů nebraly konce. Spolu s námi se představily taneční soubory z Kolumbie, Sardinie a samozřejmě místní italský soubor. Během čekání na naší dvacetiminutovku jsme se ještě drželi, po našem vystoupení jsme ale vzali útokem stánky s klobásami. Raut ale nakonec přeci jen začal - ve dvě hodiny ráno. Ale bylo na čem si pochutnávat: bylinkové masové kuličky, parmská šunka, zapečené těstoviny, klobásky, prostě pochoutky a přitom nám místní starosta, pan Peroni, děkoval za pěkné vystoupení. Také Sardům jsme se moc líbili a hned si s námi vyměňovali kontakty a zvali na jejich domácí festival. Byli jsme nadšeni, dokud nepřišla řeč na reciprocitu...

Do postelí jsme se dostali až po čtvrté hodině ranní.

undefinedundefined

Den pátý (pondělí),

ve kterém pokoříme trosky Paestum, vykoupeme se v moři a večer to rozjedeme s našimi řidiči.

Oživlé antické sochy Dnes byla snídaně o půl desáté i když vzhledem k délce spánku mohla být i déle. Kupodivu ani Míra nezářil energií. V půl dvanácté jsme odjeli na další výlet, tentokrát do zachovalých zřícenin antických chrámů s názvem Paestum. Za spalujícího poledního žáru jsme se kochali troskami chrámů zasvěsených Atheně či Neptunovi, amfiteatrem a pohřebištěm s názvem Heroon. Naše antické krásky využily podstavců pro ně připravených a předvedli se nám v poloviční své kráse (oblečené). Byla to dobře investovaná 4 eura :-) V jednom z rozsáhlých obchodů se suvenýry jsme vybrali dárek pro Věru a ještě před odjezdem z parkoviště si Ráďa stihl v místní bance vyměnit koruny za eura a vyprávěl nám pak zážitek s bankovním úředníkem, který naprosto nic nechápal, ale nakonec mu vyměnil peníze bez poplatku.

undefinedundefined

Umělecká činnost na pláži Další část naší cesty vedla k moři! V této části Itálie je jedna nekonečná pláž. hlavní cesta je ale zhruba kilometr vzdálená. Řidiči dlouho hledali správnou odbočku a my vzadu již křičeli netrpělivostí. Ale podařilo se a my se vrhli na pláž a do moře! Písek na pláži byl vlivem dávné sopečné činnosti popelavý, všude nepořádek, ale to nám nevadilo. Postavili jsme z písku dva hrady, sochu, pak jsme se do něj zahrabali a mezitím řádili ve vodě jako malé děti. Museli jsme místním připadat, jako když jsme přijeli ze státu, který moře nemá. Odjížděli jsme až v půl sedmé.

Do našeho Caggianského domova jsme dorazili v devět hodin. Čekala na nás k večeři čočková polévka s těstovinami a pizza - pravá, Italy připravená. Po večeři měli krátkou zkoušku ti, kteří potřebovali dopilovat pár tanečních nedostatků, kluci hráli nohejbal. V staré části města probíhal místní festival s ukázkami tradičních jídel a řemesel, šli jsme se tedy podívat a nakupovat. Návštěva cukrárny se zmrzlinou a Grappou byla samozřejmostí. Když jsme se ale vrátili domů, čakalo na nás překvapení. Řidiči otevřeli útroby autobusu, vytáhli pivo a jiné tvrdší dobroty, my tedy pro změnu nástroje a hráli jsme a zpívali. S řidiči jsme si potykali, Jindra s Tondou byli fajn.

undefined

Den šestý (úterý),

ve kterém se staneme účastníky tradičních dožínek: budeme mlátit obilí, vařit sýr, pochutnávat si na bramborových hodech a večer vystoupíme na festivalu v Caggianu.

Po snídani jsme se oblékli do krojů a autobus nás odvezl za kopec, který jsme v sobotu zdolali. Zjistili jsme, že tak strmý je pouze ze strany, po které jsme se na něj šplhali. Z té druhé byl mírný, s polem dozrávajícího obilí. A uprostřed tohoto pole nás vyložili. Bylo tu už hodně lidí: pamětníci se starými zemědělskými nástroji a napodobovatelé - folkloristi. Viděli jsme, jak se žne obilí, jak se váže do snopů a odváží na dřevěných konstrukcích přivázaných na koně, jak si ženci chrání prsty bambusovými návleky. Do toho mumraje jsme spolu s místním a bulharským souborem hráli, zpívali a tancovali. Mezitím tím vším běhal Il Presidente s megafonem a v nestřežených chvílích nám strkal před obličej mikrofon. Dlužno též říci, že bylo příšerné vedro. Po necelé hodině jsme se pěšky přesunuli o několi set metrů výše, kde jsme si mohli vlastnoručně vyzkoušet mlácení obilí cepy - dostali jsme dokonce Bramborové hody výslužku v podobě pytlíku zrní a kamínků (mlátilo se na asfaltové silnici). Na chvilku jsme se utekli svlažit k nedalekému prameni, ale už nás volali k dalšímu přesunu o několik set metrů výše, kde jsme viděli, jak se vaří sýr. A hned teplý jsme dostali i ochutnat. naštěstí tato zastávka již byla ve stínu stromů. Bylo už poledne a přemýšleli jsme, zda je sýr místo oběda, ale čekalo nás milé překvapení. V místě kousek od pramene, kde jsme se chladili, pro nás organizátoři připravili bramborové hody! Brambory na všechny možné způsoby: vařené, zapečené se slupkou, bramborová kaše, placky, bramborový salát... k tomu jsme dostali víno a dokonce jsme si vyzkoušeli pít víno z místního tradičního soudku, který má dirku oprostřed své oblé části a víno se pije tak, že se nechá volně vytékat do úst. Čím dále je soudek od úst, tím větší uznání okolí má jeho konzument. S italským souborem jsme se pěkně podružili. Do toho přivezli oběd.

undefinedundefined

Na kopci při zemědělském workshopu jsme strávili skoro celý den, ale čekalo nás ten den ještě vystoupení, a to přímo v Caggianu na náměstí. Večer jsme se převlékli do krojů a ve třičtvrtě na osm jsme s vlajkou vyrazili na náměstí do průvodu. Byli jsme ale v Itáli, takže nás sice nepřekvapilo, ale stejně dost prudilo, že jsme na průvod čekali nekonečně dlouho. Nikdo asi nečekal, že se na místo srazu dostavíme v dohodnutou dobu. Konečně jsme se ale dočkali a v průvodu se prošli náměstím a starým městem. Naopak hned, co jsme přišli z průvodu k pódiu, začalo naše vystoupení. Il Presidente nás dlouze uváděl a nešetřil superlativy. V předních řadách jsme měli Po večeři mocnou klaku v podobě našich hostitelů. Jára tancoval poprvé furianta a pěkně se mu povedl, zato převleky mezi jednotlivými tanci byly přímo vražedné. Všude nával lidí, i za podiem a tanečnice běhaly přes ulici, kde se na chodníku převlékaly. Lucka dokonce omdlela, naštěstí až po vystoupení. Pódium bylo ale pěkně nazvučené a atmosféra vynikající. Po vystoupení jsme sledovali program nebo se procházeli po náměstí (cukrárna), protože večeře nás čekala v naší jídelné až po skončení programu. Už jsme byli na noční jídlo zvyklí, toto začalo v jedenáct hodin. Ale zapékané lasagne se šunkou, sýrem a vínem byly tak výtečné, že jsme se prostě museli s kuchaři a obsluhou vyfotografovat.

undefinedundefined

Den sedmý (středa),

ve kterém školním dětským autobusem navštívíme jeskyni a muzeum, večer vystoupíme na festivalu v San Gregoriu a v noci si krásně zazpíváme.

Den osmý (čtvrtek),

ve kterém uvidíme Neapol a nikdo z nás nezemře. Také se pojedeme vykoupat v moři a řidiči si přitom vyslouží Řád Zlaté Serpentiny a o půlnoci se budem družit s místní mládeží.

Den devátý (pátek),

ve kterém po probdělé noci nastane veliké loučení a po něm odjedeme směr Řím. Cestou si prohlédneme Herculaneum a utáboříme v kempu nedaleko Říma.

Den desátý (sobota),

ve kterém jsme se budeme celý den kochat Římem večer to pak roztočíme v autobuse a před půlnocí se ještě zastavíme na hodinu ve Florencii.

Den jedenáctý (neděle),

ve kterém v Rakousku zapomeneme Trpču na benzince a ve čtyři odpoledne dorazíme do Prahy.