Zájezdy

Turné Irsko 2005

23. 8. 2005 - 4. 9. 2005

undefined

Přípravy (pátek - sobota),

dvoudenní soustředění.

Po prázdninové pauze se zatuhlé svaly, praskající klouby a z paměti pozvolna mizící choreografie musí dostat opět do výborné kondice, zvláště před turné, reprezentující Českou republiku v Irsku. Oblehli jsme tedy naši rodnou tělocvičnu a za odborného dohledu pilovali a pilovali. Různě dlouhé varianty s přechody, nástupy, a protože máme velké procento kojících matek, které nemohou cestovat se svými batolaty :-), trénovali jsme i záskoky, jiné počty párů pro různě velká jeviště, zkrátka: nenudili jsme se.

undefined

Den první (úterý),

odjezd z Prahy a cesta Evropou.

Sraz v 8:30, čas odjezdu 9:00 hodin. Kupodivu jsme se sešli všichni včas a vyrazili jsme pět minut po deváté směr Rozvadov. Tentokrát nás vezl autobus ČSAD Benešov se dvěma milými řidiči, jedním malým a druhým vysokým, zkrátka dvojkou jak má být. Před prvními hranicemi jsme naposledy zavolali svým láskám a opustili rodnou vlast. Průjezd Evropou byl dlouhý maratón čtyřmi státy s několika krátkými zastaveními u čerpacích stanic, doplněním paliva a vypuštěním tělních tekutin. Na hraní a zpívání zatím nebyla nálada, tak jsme si po setmění pustili Hvězdnou bránu a usadili jsme se k spánku.

undefined

Den druhý (středa),

noční trajekt do Anglie, prohlídka Londýna a cesta napříč Anglií.

Ve čtyři hodiny ráno jsme prošli pasovou kontrolou Imigration office, tentokrát ale, jako členové EU, velmi rychle. Po půl hodině čekání jsme se nalodili na trajekt. Cesta z Callais do Doveru trvá něco málo přes hodinu, ale musíte si přeřídit hodinky o hodinu zpět, takže v Anglii jste za pár minut :-). Tradičně jsme si přiťukli panákem whisky na baru.Pub Lamb and flag Cestu z Doveru do Londýna jsme prospali, probudili jsme se až nedaleko Toweru a hledali jsme místo, kde jsme před lety parkovali. Oproti všeobecnému povědomí, že Angličané ctí tradice, nám na našem parkovišti postavili hotel. Autobus nás tedy vyložil na nábřeží Temže a odjel se někam uklidit na povinnou osmihodinovou pauzu. Rozprchli jsme se po Londýně - po muzeích, památkách a pubech. První tři hodiny pouze foukal studený vítr. Po poledni ale začalo docela dost pršet, ale nechoďte po památkách, když už jste tu! Večer, plni dojmů a zmrzlí na kost, jsme nasedli do autobusu a vyrazili na další túru napříč Anglií.

undefinedundefined

Den třetí (čtvrtek),

noční trajekt do Irska, prohlídka Dublinu, ubytování a hraní u Šromů.

Ve dvě hodiny ráno jsme se nalodili na trajekt do Dublinu. Jako mátohy jsme se ploužili z autobusu na palubu, kde jsme popadali po sedačkách a podlaze a pokračovali ve spánku tak, jako převážná většina cestujících. V přístavu jsme nabrali Kamila, průvodce, a odjeli jsme do Dublinu, přesně do čtvrti Ballsbridge, kde bydlí Katka s Kamilem, naši hostitelé z České ambasády v Dublinu. Vykládání bagáže u Šromů Vyložili jsme bagáž. Ubytování bylo následovné: devět lidí v bytě u Katky s Kamilem, čtyři zpěvačky v bytě u paní sekretářky na ambasádě a zbytek v hostelu v centru Dublinu. Největší skupina vyložila bagáž v hostelu a spolu s autobusem jsme se přesunuli před ambasádu, kde si odlehčily od bagáže zpěvačky a cílovou stanicí se stala čtvrť, kde bydlí Kačka s Kamilem. Odjeli jsme pak ještě blíže k centru, kde jsme dostali do dvou hodin rozchod, tedy čtyři hodiny na prohlídku města a oběd.

undefinedundefinedundefined

Naše první zastávka nás zavedla do Trinity college, kde jsme se kolem poledne také naobědvali. Studentská cena 3,50€ pro ostatní 5,40€ za naprosto vynikající špenát s bramborovou kaší, pro masožrouty pálivé kuřecí. Proběhli jsme centrum - hrad, katedrálu, turistické centrum, zašli jsme si na první stout do pubu. Ve dvě hodiny jsme se jeli ubytovat. Mnozí si ještě zchrupli, ale ne moc dlouho, čekala nás společná večeře na velvyslanectví. Opékání na dvoře ambasádyUź když jsme se blížili, cítili jsme voňavý kouř ze dvora. Na dvou grilech se tu opékalo masíčko vepřové i kuřecí, z mís se na nás smál vynikající zeleninový salát a na tácech nás vyhlížel domácí chléb se sodou - Irská to specialita. Chléb i salát sama připravila Katka a my jsme nešetřili slovy uznání. Když jsme se najedli, objevilo se moravské víno, plzeňské pivo a po chvíli, zprvu nesměle, ale pak s větší vervou začala muzika hrát Míra má 40 a tanečníci tancovat, zkrátka jak to má být na pořádné párty. O dvě hodinky později jsme se všichni přesunuli ke Šromům domů, kde se pokračovalo, ale spíše folkově a s kytarou. Po cestě jsme ale ještě pogratulovali Mírovi k jeho kulatým narozeninám rázným hozením do kašny. Bylo v ní sice jen 10 cm vody, ale to prostě jinak nejde :-). Po desáté hodině autobus rozvezl nocležníky do svých destinací a šlo se konečně po dlouhé cestě pořádně spát.

undefinedundefined

Den čtvrtý (pátek),

celodenní výlet, večerní hraní v hostelu, pub s muzikanty.

Ráno jsme posnídali každý v místě svého noclehu, poté nás autobus posbíral k celodennímu výletu. Jako první cíl nám byl vybrán Newgrange, irsky Brú na Bóinne. Ještě cestou nám Zdeněk přečetl o této dávnověké památce z průvodce.Letecký pohled na Newgrange Poprvé jsme s napětím poslouchali poutavé vysílání rádia Lonely planet. Více o Newgrange se dozvíte například zde: www.knowth.com/newgrange.htm

The Megalithic Passage Tomb at Newgrange was built about 3200 BC. The kidney shaped mound covers an area of over one acre and is surrounded by 97 kerbstones, some of which are richly decorated with megalithic art. The 19 metre long inner passage leads to a cruciform chamber with a corbelled roof. It is estimated that the construction of the Passage Tomb at Newgrange would have taken a work force of 300 at least 20 years.

undefinedundefinedundefined

Přijeli jsme na parkoviště nedaleko návštěvního centra asi o hodinu dříve, měli jsme tedy čas na prohlídku expozice, dokonce nám promítli krátký film, kde na modelu Země na oběžné dráze byly vysvětlovány dny slunovratu a jejich spojitost s pohřebišti. Nechyběl ani všudypřítomný obchod se suvenýry. S těmito obchůdky jsme se v Irsku setkávali všude, byly však něčím zvláštní. Většina suvenýrů nebyly ký4e a cetky, ale milé drobnosti. Vykoupil bych celý krámek. Kdo se mnou nesouhlasí? Ale zpátky do Visitors Centre. Všichni návštěvníci měli na svých oděvech samolepky s časem (Gaudeamus 11:15). Když se čas naplnil, přešli jsme most přes říčku a shromáždili jsme se na smyčce se třemi minibusy, které nás záhy odvezly několik kilometrů k hrobce. Ujala se nás Mary - milá průvodkyně. Nejdřív si s námi dlouho povídala venku a poté jsme se ve dvou skupinách postupně podívali do útrob. Uvnitř jsme se prodrali uzoučkou a nízkou kamennou chodbičkou a stanuli jsme uprostřed v místnosti se třemi výklenky - oltáři. Dokonce nám průvodkyně zhasla všechna světla a simulovala nám, jak asi vypadá onen paprsek, který jednou ročně (když je jasné počasí) zavítá až sem.

Na parkovišti jsme poobědvali a pokračovali jsme k další památce - zřícenině opatství Mellifont - irsky An Mhainistir Mhór. Zřícenina to byla již mnoho staletí, takže zbyly pouze základy a několik oblouků, které čekaly jen na nás.Středověký biblický comiks. Další zastávkou byly kříže s výjevy z bible, jak nás informovalo rádio Lonely planet - středověkými comiksy, Monasterboice, irsky Mainistir Bhuithe. Zde se kromě věže dochovaly opravdu jen ony kříže, zasazené do hřbitova. Stáli jsme před rozhodnutím: jet zpátky a dorazit v klidu a s předstihem nebo si ještě prohlédnout vrch Tara, který, jak hlásilo rádio, je zajímavý tím, že vlastně není zajímavý. Pouze uprostřed jsou dva kruhy a v dějinách Irska se zde odehrávalo nějaké důležité shromáždění. Pak už jsme ale museli upalovat do Dublinu. Čekala nás večeře na ambasádě a první vystoupení - v hostelu. Pojedli jsme výborný guláš s těstovinami a společně jsme odjeli autobusem do hostelu, kde po prvotních zmatcích - kde to jako budem hrát - První vystoupení - Isaacs Hostelmuzika vybalila nástroje ve vstupní hale. Na lavicích kolem dlouhého stolu sedělo již plno lidí. Dvě hodiny českých písniček se velmi líbily a i muzice se hrálo příjemně. V hostelu ale neprodávali pivo, proto jsme o přestávkách chodili pro inspiraci do nedalekého O Shea's pubu. Guiness byl výborný, také Smithwick's a Murphys, ale co nám vyrazilo dech, byli dva muzikanti: kytarista a dudo-flétno-houslista, oba krásně zpívající v rymech a rychlostech, při kterých se nám tajil dech. A tak, bujaře ochutnávajíce, jsme ani nepostřehli zavírací dobu. Obsluha nás vyhnala na chodník i s pintami v rukou. Ovšem v zápětí nás vrátný hnal zase dovnitř, ať dopijeme v lokále a neodnášíme sklenice :-). Namířili jsme si to ke Kamilovi domů, ale bylo to daleko. A nesvezte se po Dublinu v jednu v noce taxíkem.

undefinedundefined

Den pátý (sobota),

dvě vystoupení v Dublinu.

Dnešní den byl první vystupovací (když nepočítám hraní v civilu v hostelu). Dopoledne každý strávil po svém, většinou prohlídkou Dublinských zákoutí, která ještě neprochodil a po obědě z vlastních zdrojů jsme se všichni sešli a převlékli v hostelu do krojů. Vystupovalo se v samém centru Dublinu - na náměstí Wolfe Tone Park. Cesta od hostelu na náměstí vedla pěší zónou, takže jsme si zároveň dělali reklamu. Čekala nás dvě stejná třičtvrtěhodinová představení na dlažbě, naštěstí rovné a skoro hladké. Již během zkoušky a zvučení se scházeli lidé, dokonce hodně Čechů, a ptali se, kdy začneme. Začali jsme ve dvě hodiny. Vrhli jsme se s vervou na věc. Po vyčerpávající cestě a bez zkoušky i přes všechnu snahu a dobrou vůli, dopadlo první představení v Irsku jako skoro povedená generálka. Ale o přestávce jsme vychytali nedostatky a druhé vystoupení již bylo hodné jména Gaudeamus. Také se na něj příšel podívat velvyslanec.

undefinedundefined

Posílám pár svých dojmů a pocitů ze soboty...

Vystoupení na náměstíčku vedle nákupního centra v Dublinu jsme zakončily skupinovou fotkou s místní skulpturou (snad ji nikdo nenazve Veselé krávy - modří vědí...) a pak jsme chtěly zajít na dobrou irskou kávu. Cestou Stáňa zjistila, že postrádá 40 euro, které měla v taštičce u mobilu. Zpěvačky po vystoupení na Wolfe Tone Park Vratila se na místo vystoupení v bláhove naději, že třeba poctiví technici, kteří to místo uklízeli, něco našli. Nic... Tak jsme se trochu uklidnily u kávy a já jsem ještě chtěla navštívit místní obchod PENNEY'S, protože jsem tam ráno při obhlídce Dublinu objevila levné a pěkné blbosti jako náramky, korálky atd. Co jiného by mne mohlo zajímat...Holky se nechaly zlákat a v krojích jsme vyrazily na nákupy. Vzbuzovaly jsme upřímný zájem u Irů i místních turistů. Obzvláště, když se Dáša začala v obchoďáku probírat v podprsenkách. Stáňa neodolala a zkusila ji vyfotit, ostraha nás slušně požádala, že fotit není vhodné, ale prominuli nam to. Měly jsme až nákupní horečku a vybíraly jsme zejména dětské oblečky pro naše děti, synovce a neteřinky... Pak jsme viděly, že čas běží a obtěžkány papírovými nákupními taškami jsme vyrazily k O'Connell na autobus. Cestou jsme potkaly Věru a Janu S. a líčíly jsme naše nákupní úlovky. Stáňa si jen posteskla, že jí bude chybět těch 40 euro, ale co se dá dělat... Věra s Janou na sebe vrhly významný pohled a Věra z kapsy furiantsky vytáhla dvě dvacetieurové bankovky. Jana je našla a myslela, že vypadly Věře. To bylo radosti!

Hromadně jsme pak autobusem zajeli na velvyslanectví (cestou se připojili i někteří tanečníci), kde už se chystala večeře. Já jsem marně házela udičku, zda by někdo se mnou nešel na chrtí dostihy, ale nikdo nejevil zájem. Martině i Dáše stačil náš spolubydlící Kylián, tj. Bóóbik, srandovní, chrochtající a funící mops. Utíkaly před ním a ještě mi vynadaly, když jsem mu dala sušenku a on pak tím víc toužil po družení se s námi.

Tak jsem sebrala odvahu a dle mapky, kterou mi ofotili naši hostitelé Alena a Petr z velvyslanectví, jsem se vydala směrem k Shellbourne Parku. Nebylo to daleko. Závody uz byly v plném rozjezdu. Zaplatila jsem 8 euro a ocitla se v davu hulákajících Irů, kteří popíjeli pivo, mávali lístečky se sázkami a sprostě (fak! to jsem jim rozumněla) křičeli na pejsky. Běželo se celkem 8 dostihů, vždy po 6 greyhoundech. Na začátku každého kola se všichni psíci představili a pak se trochu prošli a připravili do startovních výběhů. Pak se rozjelo zařízení s kůžičkou, práskla startovní rána a neskutečný let (nikoli běh) nádherných štíhlých svalovců začal. Člověk se z toho sotva vzpamatoval a už bylo kolo uběhnuté. Snažila jsem se vmísit k místu pro novináře, ale z mých fotek jen jedna zachycuje cosi jako siluety v letu, v té rychlosti to s mým automatem nešlo jinak. Po závodě pak majitelé či trenéři své psy pochytali a vedli je dozadu. Tmavé siluety se zakroucenými ocásky se odrážely proti světlům na stadiónu. Bylo to vzrůšo, škoda jen, že jsem nepochopila systém sázení. To snad zvládnu příště. Stadión vypadá pěkně, vedle pokladen pro sázení jsou velké obrazovky, na kterých opakovaně promítají závody. Movitějsí Irové sedí na horních zasklených částech tribuny, kde konzumují večeři (menu tak od 49 euro výše), hovoří a fandí. Mimochodem, hlavní cena pro vítěze činila 150 000,- euro.

Pak jsem se vydala temnou ulicí (v půl desáté) směrem do centra a naštěstí mi přišla zpráva od Martiny s udáním adresy pubu, kam zapadli. Nebylo to daleko, tak jsem je našla. Milana a jeho dámskou suitu. Dala jsem si konečně Guinesse a pak jsme se vrátili ve zdraví na velvyslanectví do našich pelíšků.

Zuzana

undefined

Před večerním srazem na ambasádě si katolická složka souboru našla kostelíček, protože v neděli na setkání s Bohem při třech vystoupeních mimo Dublin nebude čas. V sobotu večer jsou mše v určitých případech jako v neděli, v každém případě však to byl překrásný zážitek s překrásnými melodiemi, inspirovanými irskou poetikou. Zcela náhodou se nás poté sešlo asi dvanáct na zastávce autobusu v centru na O'Connell Street, takže jsme se svezli na ambasádu dvoupatrovým autobusem. Snaha o skupinovou slevu byla marná. Večer každý užíval irské pohostinosti po svém, někteří tancovali na české discotéce v Temple baru. Skupinka bydlící u Kamila s Kačkou šla domů pěšky a vzhledem k únavě se pouze zastavila na několik piv cestou. Ale Věře se splnil sen (a v následujících dnech ještě několikrát) dát si pivo v pravém irském pubu.

Den šestý (neděle),

tři vystoupení v Dún Laoghaire.

Po snídani objel autobus všechny naše noclehy a společně jsme odjeli do přístavu Dún Laoghaire, kde nás čekaly tři vystoupení, největší počet v jednom dni. Cesta netrvala dlouho. Těsně před cílem řidiči zastavili, aby konzultovali trasu z mapou, a před okny autobusu stál bilboard - zemědělec, který si zálibně prohlíží svůj vytuněný traktor. To bylo sousto pro Luciáše, která se s jednou partou tunerů dobře zná a má teď pro ně nový tip. Při příjezdu na místo jsme zažili zajímavou příhodu s místní policií - gardou. Na křižovatce před radnicí nás zastavila pěkná ochránkyně zákona a vysvětlila, že dál nemůžeme, že si musíme trochu couvnout, jet jinam a že nám ukáže. Její kolegyně usměrňovala ostatní provoz a naše šla za autobus ukazovat: řidiči teby stočili kola doleva a začali couvat. Vystoupení na Festivalu World culturesNaše gardistka se dívala za autobus a ukazovala volno, my (alespoň kronikář určitě) sledovali jí. Najednou se ozvala rána, naše policistka se podívala dopředu, na obličeji vykouzlila úžasný vyděšený výraz a vzápětí ho schovala do dlaní. Její kolegyně totiž mezitím navedla osobní auto do křižovatky a tak společně způsobily dopravní nehodu. Naštěstí jen malou - náš autobus měl mírně promáčklý kousek nárazníku a osobák více promáčklý přední blatník. Mezitím nás ale objevila naše hosteska. Vystoupili jsme z autobusu a dostali krátký rozchod - tak na jednu kávu. Poté jsme z již odstaveného autobusu, za pomoci místních organizátorů, odnesli všechny věci z autobusu do šatny a šli jsme na oběd. V horním patře radnice byla jídelna, něco jako mini Eurest. Dostali jsme polévku a sendviče a mohli jsme si i přidat.

undefinedundefined

undefined

Po obědě jsme šli připravit prostor k tancování a nazvučit muziku, poté jsme se na radnici převlékli do krojů a za bedlivého dohledu organizátorů a gardy jsme začali vystupovat. Na dlažbě se překvapivě tancovalo bez problémů, ale vítr, vanoucí od moře, hučel v mikrofonech. Dav lidí se tísnil kolem zábran a nadšeně tleskal při každé příležitosti. Garda síochána Měli jsme dvě stejná čtyřicetiminutová vystoupení, mezi kterými byla stejně dlouhá pauza. Tu vyplnil irský soubor složený z černošských vedoucích a omladiny, jehož náplní bylo tanečně ztvárněné bojové umění. Třetí vystoupení nás ale čekalo jinde. Asi o kilometr dále v parku. Přesunuli jsme se tam v průvodu, který tvořily tyto subjekty: organizátor s vysílačkou, dva gardisté na kolech se žlutými vestami a my. Nutno říci, že se pořadatel snažil: rozhrnoval dav lidí hrnoucí se proti nám a my jsme na oplátku hráli a zpívali ostošest. V parku byla jedna ohromná zahradní párty a kryté jeviště. Tak malé, že jsme okamžitě museli redukovat program. Festival v parku.Ve chvíli, kdy jsme dorazili, hrála na pódiu skupina a naše hosteska nás požádala o půl hodiny strpení, které se nakonec neúnosně protahovalo. Na řadu jsme přišli až ve třičtvrtě na šest s tímto zadáním: v šest hodin se zavírá park, tak vystoupíte jen čtvrt hodiny. Vzhledem k tomu, že byl park stále plní lidí a my počítali s trojnásobným časem a navíc bylo mezi diváky spousta Čechů, kteří nás třeba potkali přes den a těšili se, že nás teď uvidí - to byl pro nás šok! Co se ale dalo dělat? Uhádali jsme asi 25 minut a začali jsme. Na miniaturní jevišťátko se musela vejít i muzika, všechny tance tedy byly redukované, program se upravoval za pochodu, nikdo nevěděl, co bude následovat. Do toho přišla Sousedská.Západ slunce v Dún Laoghaire Laika by mohlo zmást to, že jeden pár nepotřebuje k tanci příliš prostoru, ale opak je pravdou: při "šlapání" na místě jsme velmi rychle ztratili orientaci a když jsme ji k závěru opět našli, zakopl jsem o vyčnívající desku jeviště a při nejrychlejším točení na závěr jsme šli každý jinou nohou. Celkově jsme se ale divákům líbili moc, jen já se bál, aby mě nikdo nepřišel dát radu, bych nefušoval těm tanečníkům do řemesla a zůstal za tím mikrofonem. Park se opravdu velkou rychlostí vylidňoval, také velkou měrou díky perfektní organizaci. Je to ale jeden z irských paradoxů. Park je uzavírán prý každý den v šest hodin večer, a kvůli festivalu se přeci tyto zvyklosti nebudou měnit... Pařba u Šromů. Převlékli jsme se do civilu, navečeřeli jsme se z vlastních zásob a nechtělo se nám jet domů. Zaparkovali jsme tedy autobus blíže moři a šli jsme se na hodinku projít a pokochat západem slunce. Odvážnější se v ledové vodě vykoupali.

undefinedundefinedundefined

Protože to byla naše poslední noc v Dublinu, jeli jsme nejdříve ke Kamilovi s Kačkou domů, kde jsme zpívali a hráli na všechny dostupné nástroje včetně kytary. Po desáté hodině se ale ostatní nocležníci zodpovědně zvedli k odchodu a autobus je odvezl na ambasádu a do hostelu. No, proč nevyužít trasy autobusu k přesunu do pubu? Všichni nejsme takoví ospalí! A užít si poslední noc v Dublinu, s Guinessem a třeba i s kytarou...

undefinedundefined

Pár zážitků z nočního Dublinu...

Autobus, vezoucí část souboru do hostelu, nás vysadil v místě kde byly vedle sebe čtyři otevřené puby. Bylo nás šest a jedna kytara. V prvním pubu již měli zavřeno, ve druhém sedělo jen několik lidí na baru. Objednali jsme si stouty a nesměle jsme začali hrát a zpívat, servírka se vyjádřila že jako ano, ale ne moc nahlas. Vedle nás si sedli nějací Irové a poslouchali, ale spíš jsme si povídali a vzpomínali na odrhovačky, ke kterým naše unavené paměťové buňky nepotřebují zpěvník. V pubuAsi po hodině pub zavřeli (jestli to bylo kvůli našemu zpívání?) ale spát se stále nechtělo, tak jsme se přesunuli o pár metrů vedle. V tomto podniku hrála živá hudba a praskal ve švech. Objednali jsme si Guiness a cosi podivného alkoholického pro Janu a šli jsme tancovat. Mezi barem a kapelou byla asi metr široká chodbička, kterou bedlivě strážil pán v civilu, vyhazovač, který slušně ale jednoznačně vykazoval všechny z tohoto prostoru do asi 1,5m,2 vedle. Pokus o tanec - v pravé ruce kytaru za zády v levé pintu Guinesse tisknouce přitom partnerku - nedopadl nejlépe. Vyhazovač dohlížitel mi kytru sebral se slovy, že mi jí při odchodu vrátí. Odložil jsem si tedy i sklenici na barpult a ejhle, hned se tancovalo lépe. I tento bar jsme zavřeli. Ve finále s námi seděli i řidiči, kteří se pro nás zastavili na zpáteční cestě. Ještě jsem se šel podívat na pověstnou kuřáckou zahrádku, o které jsem četl na internetu. Zde se na schůdkách tlačilo asi sedm lidí, ale vůbec proti tomuto kuřáckému vyhoštění neprotestovali. Našel mě zde vyhazovač a sdělil mi, že mí kamarádi jsou před pubem a mají kytaru. Tento zájem mě úplně vyrazil dech. Poděkoval jsem mu a šel si nastoupit s ostatními do autobusu, který nás zavezl domů. Byl to nádherný den s úžasným zakončením.

Ježek

Den sedmý (pondělí),

cesta do Dunhilu, zastávka v údolí Glendaloch, zkouška a večerní vystoupení, ubytování v rodinách.

Tento den jsme se museli přesunout z Dublinu do Dunhilu, což činí hodně přes sto kilometrů. V Dunhilu nás čekalo večerní vystoupení a rodiny s ubytováním. Za časného dopoledne jsme opustili město, které nás čtyři dny hostilo a vyrazili jsme vstříc novým dobrodružstvím. Radio Lonely Planet nás seznámilo s historií a krásami údolí Glendalough - o tom, jak je na konci prvního tisíciletí objevil mnich Kevin a zcela odloučen od světa zde v jeskyni na kamenech meditoval a spal. Žádná idyla ale nemá dlouhého trvání a brzy se kolem něj utvořila početná komunita jeho následovníků, dokonce o několik století později na místě vyrostl klášter, který se stal duchovním centrem v dalekém okolí. A jak už to v irských dějinách bývá pravidlem, nakonec jej vypálili angličané. V současnosti je údolí velikou turistickou atrakcí.Údolí při zpáteční cestěMy jsme dostali tři hodiny na prohlídku. Hned u parkoviště šlo navštívit zříceninu kláštera (za vstupné) nebo jsme si mohli udělat asi patnáctikilometrovou túru okolo jezera. Dlouho jsme se nerozmýšleli a pod Ráďovým vedením (který tu na jaře už byl) jsme vyrazili na pochod. To, co se před námi otevřelo, se dá těžko popisovat, pro svou nádheru. Byli jsme, alespoň já určitě, zasaženi krásou přírodní scenérie. Cesta nás zavedla po příkrém výstupu na hřbet hory nad jezerem a zase bych se jen opakoval. Na nějaké zastávky ale nebyl čas, tříhodinový limit byl neúprosný a většina usoudila, že na obejití jezera nestačí. Několik drsných chlapů, kteří došli až na druhý konec, bylo odměněno pohledem na početné stádo kamzíků. Turisté byli pro ně asi denní atrakcí, tak se naší přítomností vůbec nevzrušovali. V jednu hodinu odpoledne jsme už byli všichni v autobuse, který se s námi rozjel směrem k Dunhilu.

undefinedundefined

Po čtvrté hodině a malém bloudění uzounkými okreskami (i když všechny cesty v Irsku kromě dálnic jsou uzounké) jsme vystoupili na dvoře jakéhosi školicího centra, kde jsme dostali večeři. Hostitelé se nás jednotlivě ptali, zda "chicken" nebo "beef", ale posléze jsme zjistili že se jídla skoro neliší (myslím masem), tak jsme vydedukovali, že vlastně nevíme, co na zdejších farmách chovají a že to je kuře jako kráva a s hovězím je chuťově podobné :-) Následovaly zákusky, čaj nebo káva, voda nebo džus, zkrátka pozorně se o nás starali. Po večeři jsme se sotva motali. Jednak tím, že jsme si pochutnali a stále bylo co na přidání a také tím, že se nám ve svalech ukládly přes poledne naběhané kilometry. Autobus nás odvezl asi 200 metrů ke sportovnímu areálu, kde jsme si do tělocvičny odnesli kroje a šli jsme na prostorovou a zvukovou zkoušku. Venku na hřišti stál dlouhý stan s pódiem, které nebylo malé, ale opět jsme se při povyskočení nebo při zvedačkách zaplétali do střešní konstrukce. V tělocvičně jsme se převlékli do krojů, rozhýbali, rozezpívali a v osm hodin začalo vystoupení. Byli jsme na řadě na konci první i na konci druhé poloviny. Před námi vystupovala spousta dětí a zpěváci. My jsme blýskli Podzimkem, Furiantem a Utancovaným s písničkami. Pódium s nízkou střechou a Jsi-li má panenkoPřed pódiem stál mikrofon pro sólový zpěv, pódium bylo ale v metrové výšce, takže mi mikrofon při písničce Zaplať mi sedláčku, i když byl vytažený jak nejvíce to šlo, dosahoval mi něco málo nad pas. Kamilovi se to ale nezdálo, proto při mezihře přispěchal a postavil stojan na jeviště přede mne. mikrofon mi zůstal půl metru nad hlavou. Samozřejmě jsem si ho stáhl dolů, ale vzhledem k reakci diváků to byla veselá písnička. V druhé polovině jsme představili Sousedskou, Mateníky a Skočnou s písničkami a bouřlivý aplaus svědčil o tom, že jsme se líbili. V budově s tělocvičnou na všechny účinkující čekalo občerstvení. Byli jsme pěkně vyhladovělí, také bylo jedenáct hodin. Káva, čaj a sendviče. Největší událost ale teprve měla přijít. Když jsme se kompletně převlékli do civilu, zabalili, kroje uklidili do připravené místnosti, rozdělila nás Iva do různě velkých skupin podle požadavků rodin a přišli (jak jsme jim okamžitě začali přezdívat) naši tátové a mámy. Zpočátku jsme byli všichni dost nervózní, ale později, když už jsme byli skoro všichni rozděleni se atmosféra uvolnila. Naložili jsme bagáž do aut a rozjeli jsme se hustou mlhou do domovů našich hostitelů.

undefinedundefined

Den osmý (úterý),

výlet do Waterfordu, prohlídka sklárny a města, oběd, večeře, vystoupení, zpívání v pubu.

Ráno po snídani nás naši druzí rodiče odvezli k autobusu a jeli jsme na výlet. První zastávkou byla věhlasná Waterfordská sklárna. Jeden náš táta byl sklářským manažerem a prohlídku nám zajistil. Dokonce takovou, že jsme viděli i dílny normálním návštěvníkům nepřístupné. Dozvěděli jsme se, že místní originální výrobky jsou známé po celém světě a mistr sklář nám představil právě dokončovaného ptáka-dravce, kterého vyrábějí dle originálu na zakázku pro nějakého šejka. Bude stát 20 000 $. Viděli jsme výrobu od surového skla po finální broušení, ale dívali jsme se pohledem rodáků země se sklářskou tradicí, Moserem a neubránili jsme se rozpakům. V shopu na závěr prohlídky jsme nakupovali jen pohledy a neskleněné suvenýry.

undefinedundefined

Další zastávkou bylo centrum Waterfordu. Na prohlídku byla jen hodina, ale nebylo také moc na co koukat. Děvčata objevila Penneys - obchod s velmi levnými oděvy a nakupovala ostošest. Helenka se kochá krásou útesů. I pro následující dny bylo nakupování v P....u hitem - dokonce i pro mužskou část souboru, na kterou doma čekají jejich drahé polovičky s potomky. A zase přesun dále. Tentokrát na pláž, kde se otužilci mohli vykoupat. Pohled na děti, hrající si ve vlnkách na pláži, oblečené v neoprénech, trochu odrazoval, nicméně Češi jsou u moře! A přesun dále - další malebné místo: letem světem doběhnout na útes, cvak, cvak, cvakcvakcvak a zpátky do autobusu. Čekala nás večeře na stejném místě jako minulý večer. Opět vynikající. Večerní program vystoupení byl také shodný, ale potom jsme zažili něco úžasného! Jedna z našich hostitelek byla majitelkou místního pubu a uspořádala v něm pro nás pohoštění - takový rozlučkový večer. Auta nás postupně dovezla i s nástroji do vesnice před hospůdku. Společné muzicírování Byla malebná, typická Irská (jak jinak). Lokál byl plný hostů, ale pro nás byla rezervována druhá místnost, která měla také svůj výčep. Dostali jsme typickou irskou večeři - velký kus uzeného, bramborovou kaši a dušený pórek. K tomu pivo podle chuti a mohli jsme mít šest pivních chutí! Nejprve jsme nevěděli, kolik piv si můžeme dát a jak je budeme platit, pak jsme se ale dozvěděli, že první pivo platí paní hospodská a všechno ostatní (nejen piva) sponzorují pořadatelé. Inu nenechali jsme se pobízet dlouho, zvlášť když nám točili a roznášeli Verča s Jirkou a Bohoušem, místní nocležníci. Muzika vytáhla nástroje a začala hrát. Lidé z lokálu si k nám postupně přisedali a za chvíli začala ta správná zábava. Jednu písničku jsme zahráli a zazpívali my, další naprosto spontánně Irové a tak jsme se neustále střídali. Slyšeli jsme písničku zahranou na irskou flétnu, Naše obsluha jedna starší paní zazpívala sóĺově úžasnou baladu, pár písniček jsme znali od Asonance, takže jsme se přidali česky k refrénu. Já jsem si zatancoval s paní hospodskou, to jsem ale neměl dělat, protože mě začala nosit jedno Hennesy za druhým. Já již ochutnal šest piv a měl jsem strach, že bych se mohl opít. Před půlnocí zodpovědnější část souboru - muzika - sbalila nástroje a začala vyklízet lokál. Vytrvalci vydrželi asi do dvou hodin, ještě jsem musel vypít jedno Hennesy na rozloučenou a odjeli jsme domů k rodičům spát.

undefinedundefined

Den devátý (středa),

cesta do Corku, návštěva palírny, zkouška v návštěvním centru, ubytování na kolejích.

V devět hodin ráno nás naši hostitelé svezli k autobusu a nastalo veliké loučení. Před dvěma dny jsme na tento způsob ubytování hleděli s nedůvěrou a teď se nám nechtělo jet dále. Irové jsou prostě úžasní. Alespoń jsme se společně vyfotili, vyměnili jsme si adresy a za velikého mávání jsme se pomalu vzdalovali z dohledu. Cesta vedla do Corku, ale cestou jsme měli naplánované dvě významné zastávky. Ta první byla stěžejní: Old Midleton Distillery - palírna irské whisky. V současnosti je výroba tohoto balzámu přesunuta do nové, moderní haly, kde je většina procesů řízena počítači a ze staré továrny je muzeum. Na úvod jsme shlédli film o počátcích výroby, historii a o panu Jamesonovi, poté jsme se ponořili do útrob staré fabriky.Čtyři ochutnávači Dozvěděli jsme se hlavní rozdíl mezi irskou a skotskou whisky a americkým patokem nazývaným bourbon. Základem úspěchu je trojí destilace. Skotská whisky je destilována dvakrát a bourbon pouze jednou. No a další podstatný rozdí je ten, že při vysoušení sladu pro další výrobu jsou používány jakési pece, kde se topí dřevem, ale tak důmyslně, že se kouř se zrním vůbec nedostane do styku. Skotská whisky je kouře plná a bourbon se dělá z kukuřice. Na závěr naší prohlídky nás naše průvodkyně vyzvala, abychom vybrali čtyři dobrovolníky, kteří budou moci ochutnat několik druhů whisky a posoudit kvalitu. Sudy plné whisky Rychle jsem se přihlásil, protože jsem očekával veliký zájem, ale ostatní byli poněkud rezervovanější (že by následky včerejšího večera?). Nakonec byla čtveřice kompletní a v baru nás posadili ke stolku, kde čekala spousta malých kalíšků a sklenice s vodou. Ochutnávali jsme: Jameson, Paddy (dámská snídaňová whisky), Powers - irské whisky, Ballantines - sedmiletou skotskou whisky a Jim Beem - sedmiletý bourbon. Výsledek? Kouř skotské mi opravdu zůstal na jazyku, bourbon je patok a nejlepší je Jameson - mám na to certifikát! Kromě ochutnávačů dostal každý návštěvník panáka Jamesona a v takovémto příjemném rozpoložení jsme byli vypuštěni do gifts shopu, kde jsme zcela logicky nakoupili nejen mraky suvenýrů, ale i dvě bundy.

undefinedundefinedundefined

Další naší zastávkou na cestě do Corku bylo přístavní město Cobh, kde jsme se zastavili na hodinku. Z turistických atrakcí bylo na výběr muzeum hladomoru a katedrála. Ve čtyři hodiny jsme dorazili do Corku. Autobus nám zastavil co nejblíže k centru a my jsme vyrazili pěší zónou do Cork Vision Centre na prostorovou zkoušku. Bylo potřeba vyzkoušet hlavně akustiku sálu a jak budeme dělat Blechy - toto vystoupení totiž bude na vernisáži výstavy Romana Franty, který maluje hodně brouky. Brouci byli opravdu všude: na stěnách na obrazech, modelem města Corku uprostřed sálu se promenádovali brouci, z různých děr pod stoly Čekání na umělce. vykukovali brouci, plastová popelnice byla plná brouků z molitanu a druhý den měly hostesky brouky ve vlasech a také jim koukali z kapes. Dnes jsme ale zkoušeli a zároveň čekali na pana Frantu, který se měl přijít podívat, jak instalace probíhají. Věra s ním chtěla konzultovat prostory. Umělec se ale nadostavil, tak jsme se vrátili k autobusu (cestou jsme si ještě nakoupili jídlo na večeři a v P....u hadérky) a odjeli jsme se ubytovat. Na kraji města se právě dostavovaly studentské koleje. Podle nás jsme byli takovou generálkou před školním rokem. Pokoje byly nádherné. V jednom "bytě" byly tři dvoulůžkové pokoje se skříněmi, psacími a nočními stolky, vlastním sprchovým koutem a záchodem. Společná byla kuchyň s velikou lednicí, sporákem, mikrovlnkou, kompletní výbavou, jídelním stolem, pohovkou a televizí. Některé nóbl hotely u nás by mohly tiše závidět. Uvařili jsme si večeři a bez nějakých velkých oslav jsme šli spát, protože jsme byli unavení a ráno nás čekal další výlet.

undefinedundefined

Den desátý (čtvrtek),

výlet do Kilarney, vystoupení na vernisáži, pařba na kolejích.

Nedaleko Corku je národní přírodní park Kilarney a ten jsme si nemohli nechat ujít. Nejříve, jako takový malý předkrm, jsme se zastavili na vyhlídce nad rezervací nazvané Ladies view. Nafotili jsme co jsme mohli a sjeli jsme do údolí na záchytné parkoviště. Na prohlídku jsme měli opět kratičké tři hodiny a míst kam se podívat nepočítaně. Společně jsme navštívili nádhernou zříceninu kláštera Muckross Friary a pak jsme se rozdělili na atletické a lázeňské skupinky. Atleti vyrazili skoro klusem Cestou k vodopádu. na trasu okolo jezera, lázeňští si najali drožku a vyjeli na prohlídku vodopádů. Atleti nakonec marný boj s časem vzdali, ale vodopád jsme nakonec viděli všichni. Ještě nás okouzlil dům, který vypadal jako ze starých anglických detektivek. Měl místo zahrady botanickou zahradu, takže další místo k prohlížení. A obchod se suvenýry obvzláště veliký! Déšť tentokrát počkal až nastoupíme do autobusu. Cestou do Corku nám Vojta hrál kramářské písně.

undefinedundefined

Do Cork Vision Centre se akorát přinášely propagační materiály a bedny s českým vínem a německým pivem. Pomohli jsme, převlékli jsme se do krojů a když se přiblížila hodina zahájení začala muzika hrát u vchodu hostům na uvítanou do doby než přijede paní starostka.

undefined

Paní starostka na sebe nechala trochu čekat, ale pak to šlo ráz na ráz. Projevy, představování a projevy a mezitím naše písničky, Prádlo a Blechy. Na sólový zpěv jsme museli zapomenout, přezpívat, sice jen trochu, ale přece jen hlučící, dav jedním hlasem bylo těžké. Prádlo mezi brouky Při blechách si pan umělec celou dobu povídal s organizátory a podíval se na nás až na poslední čtyři takty, ale pak nás pochválil, že jsme se mu líbili. Pak jsme si prohlíželi spolu s návštěvníky brouky a pili německé pivo, zatímco naši vedoucí se seznamovali s jinými vedoucími a domlouvali kontrakty, zkrátka jak to tak na vernisážích bývá.

undefined

Čekala nás poslední noc v Irsku, tudíž pořádná pařba na kolejích. Uvítali jsme mezi sebou Katku s Kamilem, hráli jsme na všechny dostupné nástroje, zpívali všechny možné žánry, dojídali zásoby a dopíjeli lahve z domova - veselili jsme se a radovali z toho, jak je dobře v Irsku.

Den jedenáctý (pátek),

velké loučení, prohlídka Corku, pláž, cesta trajektem.

Ráno, okolo deváté hodiny, jsme dobalili, naložili jsme autobusy a rozloučili jsme se s Katkou a Kamilem. A abychom na zpáteční cestě nehladověli, odjeli jsme zatím jen na naše známé místo v centru Corku a pod hlavičkou prohlídky města jsme tři hodiny nakupovali jídlo, dárky, suvenýry a oblečení v P....u. I když někdo opravdu prohlížel památky, ale o tom, že je jeho chování v tuto dobu nevhodné, byl poučen ztrátou svého mobilu. V jednu hodinu, obtěžkáni chleby, čedary, plechovkami Guinnessů a jinými nezbytnostmi, jsme nastoupili do autobusu a odjeli z Corku.

undefinedundefined

Cestou podél jižního pobřeží jsme se zastavili jednou u benzínové pumpy, kde jsme se našli v místních novinách. Loučení s pobřežím Druhá zastávka byla poslední poznávací - nejkrásnější irská pláž Curracloe. Otužilci naskákali do vody, romantici sbírali mušličky, dobrodruzi stavěli hrad, Vojta sochal dívčí tělo, Hanku jsme zahrabávali do písku - prostě Gaudeamus a pláž si rozumí. Slunko ale pomalu začalo pošilhávat po obzoru a nás čekal v osm hodin trajekt do anglie. Rozloučili jsme se s pláží, otužilci vylezli z vody a odjeli jsme do přístavu. Páni řidiči měli vše načasované. Když jsme odplouvali, byla již tma. Zmávali jsme temnému pobřeží, zazpívali jsme si na terase pár písniček a ošlehaní slaným větrem jsme šli hrát do tepla.

undefined  Friday, August 26, 2005

Czech folk group star attraction at Dunhill festival

DUNHILL Rural Enterprises Ltd is holding its first annual international folklore festival in the Dunhill GAA Grounds, on Monday and Tuesday, the 29th and 30th of August, at 8pm.

Guadeamus, the famous Czech folk group, are the star attraction from a quality list of acts, which will take part in this two day festival of music, song, dance, and drama. Guadeamus are being sponsored by the Czech Department of Arts and Culture to complete an Irish tour, with shows in Dublin, Dun Laoghaire, Waterford, and Cork.

Other performances which must not be missed include the world renowned Maura Shanahan Folk Group of Abbeyleix, Co. Laois, Centre Stage Dance School, Dunhill, an African dance group, as well as a host of local talented musicians and dancers from the area.

Entry fee is just €10 per adult and €5 per child, and a wonderful evening of entertainment is promised. Dunhill Rural Enterprises have developed a number of projects in enterprise, education, environment, performing arts, social advancement and tourism in the Dunhill, Fenor, Boatstrand, and Annestown area over the past decade. This festival initiative is a new innovative step forward in promoting the performing arts.

Tramore Credit Union are proud sponsors of the event and the Dunhill Rural Enterprises’ Committee wish to acknowledge this kind, supportive gesture. The show runs from 8pm to 11pm both evenings, with the very best of Czech, Irish and African music and dance to enjoy.

Den dvanáctý (sobota),

průjezd Anglií, trajekt do Callais, prohlídka Brough.

Po čtyřech hodinách hraní či spánku, jak kdo chtěl, jsme nasedli do autobusu, který s námi vyrazil na maratón noční anglií. Do přístavu jsme přijeli se čtvrthodinovou rezervou. Utřeli jsme si studený pot z čela a nalodili jsme se. Při příjezdu do Callais právě svítalo. Posnídali jsme na lodi. Bohužel tento den nás čekala další povinná osmihodinová zastávka. Dlouho jsme se přeli jestli v Bruselu nebo v Broughách. Nakonec zvítězilo historické město Brough (neboli Brúgy, neboli Broukov). Nechci se rozepisovat o Belgii, v Irsku jsme si užívali plnými doušky ač jsou Brugy překrásné, byly už jaksi navíc a my unavení. Odjeli jsme po sedmé hodině večerní.

undefined

Den třináctý (neděle),

příjezd do Prahy.

Rozlámané probuzení na benzince před Plzní. Cesta do Prahy probíhala za živého plánování dalších akcí v nejbližší době. Věra nám oznámila, že v Corku přišla o mobil. V deset hodin jsme dojeli do Prahy.

Dodatky

Telefoní pohádka, aneb trošku jiná vzpomínka na Irsko.

V době, kdy tance, zpěvu a muziky schopná část souboru odjela na zájezd do Irska, jsem já, jakožto kojící matka, odjela k rodičům do Jeseníků strávit tam pár pohodových týdnů a udělat si řidičák. Na Pavlovi jsem vymámila alespoň pár esemesek z cesty, abych věděla, co se s ním děje. No, a takhle to dopadlo:

24.8.2005 04:33h - Ahoj milacku,prave frcime trajektem. Piju Hoegarden za 4E a pisu ti pres T-mobile UK :-)
A, první zprávička. Nezapomněl na mě!
24.8.2005 18:32h - Proc nepises, pis! J a L
To jako Jezek a Luciáš. Jste dobrý, a co mám jako jen tak psát? Šetříme, ne?! Tak dobrá...
24.8.2005 18:41h - My odjizdime z Londyna, od 12h prsi, jsme promoceni. P.
(jako Pavel) Chudáci, tady je tak krásně! ;-)
25.8.2005 07:23h - Prave jsme dorazili. Totalne nevyspali, je nam pod psa. Mira ma 40.
Zrovinka jsem na něj myslela! Ti to tam asi pěkně oslaví!!!
26.8.2005 09:29h - Ahoj milacku, napis mi, prosim, cislo domu a PSC do Lipove. Diky, J.
Aha, asi mi přijde pohled. Jsem zvědavá, jestli to bude taky tak rychle jako loni z Itálie - třetí den...
26.8.2005 16:00h - Jsme touristi, prave jsme navstivili klaster a jedeme na dalsi. Vcera jsme na ambasade grilovali. Myslim na vas, J.
Hm, hm, proč tam jeli tak brzo, když vubec nevystupují?!
26.8.2005 20:51h - Ahoj, dorazil ti obrazek? Jedeme na prvni vystoupeni, zatim jen muziky. J.
Jo, dorazil, ale na mém telefonu mám z toho houby, protože na něm vůbec nic nepoznám...
27.8.2005 23:13h - Foukam ti na nadyrko pres more. Mame za sebou dve tezka trictvrtehodinova vystoupeni. Ted si povidame v hospudce u stoutu. Dobrou noc, J.
Foukej, foukej, Vojta mě pěkně pokousal! Vůbec z něj nemůžu kojit...
29.8.2005 14:42h - Ahoj milacku, prave jsme absolvovali 15km v uzasnem udoli - mam mraky fotek a dalsi prekvapeni pro tebe. Miluju te, J.
Další? To jsem zvědavá, co to bude. Tentokrát se z toho vyklubala dlouhá plyšová ovce - je krásná!
30.8.2005 09:00h - Dobre jitro, prave vstavame v dome policisty McDonalda - Koca, Mira, Rada a ja. Vcerejsi vyst melo uzasnou atmosku, Vera unesena. Pa,J.
To je dobře. Opravdu potěší, když je vedoucí unešená! nebo unesena?! :-)
31.8.2005 10.15h - Dobre rano, po velmi kratke noci, kdy cely soubor hral, zpival a pil u pubu. Je to na dlouhe vypraveni, bylo to uuuzasne. Miluju te a moc se na tebe tesim, J.
Jo, to věřím. A já se tady babřu s autoškolou která už mi leze na mozek...
1.9.2005 01:17h - Je tu rel. levne obleceni v Peneys, co Vojtovi chybi? A kolik mas v pase ty? Miluju te, tvuj Jezek.
Musím tátu pochválit, vybral dobře! A děkuju taky všem rádkyním!!!
2.9.2005 10.32h - Vyrazime na posledni pochuzku mestem. Finalni mejdan skoncil za svitani. Miluju te, Vojtiska, moc se na vas oba tesim. Tata.
Už se to krátí...
2.9.2005 21:08h - Auto se podda, my prave cekame na nalodeni na trajekt do Anglie. Slunicko krasne zapada. Moc se na vas oba tesim. T.
Stále mám pocit, že mě ta obluda, zvaná auto, ovládá a dělá si se mnou, co chce. Pomóóóc!!!
3.9.2005 10:51h - Jsme na kontinentu. P. Hurá, to už je skoro doma!
:-)
3.9.2005 20:40h - Drzim ti palce s celym souborem. Za chvilku vyrazime z Broukova do Brusli, v Praze budeme zitra po poledni. Miluju te, tvuj Jezek.
Držte, budu to potřebovat. Jestli ty zkoušky nezvládnu, tak nevím, kdy tu autoškolu dodělám. Ach jo.

Nakonec vše dobře dopadlo. Já jsem udělala autoškolu, získala jsem řidičák, Pavel si pro nás přijel, společně jsme podnikli krásný výlet, udělali mraky fotek a Vojta už mě nekousal!...

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (web)
IRSKO: Turné folklórního souboru Gaudeamus v Irsku

Ve dnech 25. 8. - 2. 9. 2005 připravil ZÚ Dublin v Irsku turné folklórního souboru Gaudeamus, který působí při pražské VŠE. Hlavním koordinátorem byl ZÚ, na organizaci participovali irští partneři jako pořadatelé jednotlivých vystoupení.

Soubor Gaudeamus patří k nejlepším folklórním souborům u nás. Vznikl již v roce 1949 jako soubor Zdeňka Nejedlého při pražské VŠE. V roce 1989 změnil jméno na jeho stávající podobu. Za téměř šedesát let existence souborem prošlo kolem tisíce tanečníků, muzikantů a zpěváků. Soubor ztvárňuje lidové tradice českého regionu a ve svých představeních spojuje minulost s přítomností s humorem a jemností. Dnešní podoba jeho vystoupení je silně ovlivněna choreografickou osobností Aleny Skálové, spoluzakladatelky skupiny Chorea Bohemica, nové prvky jim dodal i profesionální choreograf Martin Pacek, známý z tanečního divadla Bufo, divadelní režisérka Jaroslava Šiktancová a také současná vedoucí taneční složky Věra Fenclová. Soubor vystupuje v tradičních krojích včetně historických originálů. V jeho repertoáru se nacházejí tradiční tance se střídavými rytmy zvané mateníky, dále jihočeská kolečka v polkovém rytmu a bloky pořadů s názvy Čertovská suita, Masopustní hra o svatbě či Svatojánská. Soubor se pravidelně zúčastňuje folklórních akcí u nás i v zahraničí. Nejprestižnější vystoupení v ČR proběhla již několikrát v rámci Mezinárodního folklórního festivalu ve Strážnici, v zahraničí soubor vystupoval např. v Anglii, Polsku, Chorvatsku, Itálii, Bosně a Hercegovině, Maďarsku či Francii. Bližší informace o souboru lze nalézt na http://www.gaudeamus-folklor.cz/.

Již v pátek 26. 8. se dublinskému publiku představily muzika a zpěvačky souboru, když dvě hodiny koncertovaly v hostelu, v němž byl soubor ubytován. Publikum složené zejména z mladých lidí zaujatě poslouchalo české lidové písně v originálních úpravách a projevovalo zájem i o další vystoupení souboru.

První z nich proběhlo v sobotu 27. 8. na náměstí Wolfe Tone Park v centru Dublinu. Soubor se představil dvěma čtyřicetiminutovými bloky složenými z lidových písní a tanců v netradičních humorných úpravách. Náměstí leží v těsné blízkosti hlavní dublinské nákupní tepny, takže jím procházelo množství lidí. Zastavovali se a se zájmem přihlíželi. Mnozí však přišli přímo s cílem shlédnout vystoupení, neboť akce byla dobře medializována. Pořadatelem byla společnost Temple Bar Properties (http://www.templebar.ie/), která provozuje několik kulturních institucí v centru Dublinu. Každé léto pořádá tříměsíční festival kultury pod širým nebem s názvem „Diversions“, do jehož programu letos zařadila i vystoupení českého souboru a poskytla finanční příspěvek na jeho účast.

V neděli 28. 8. se Gaudeamus přesunul do přístavního městečka Dún Laoghaire, kde vystoupil celkem čtyřikrát v rámci pátého ročníku Festivalu světových kultur (Festival of World Cultures, http://www.festivalofworldcultures.com/), který rovněž účast Gaudeamu finančně podpořil. Festival přibližuje irskému publiku kulturu nejrůznějších zemí světa, zejména hudbu, tanec a zábavné pouliční umění, a o jeho pořady je obrovský zájem. Letošní návštěvnost dosáhla počtu 200 tisíc lidí. Gaudeamus vystoupil dvakrát na náměstí Harbour Plaza a získal ovace od nadšeného zástupu diváků, zejména za nejnáročnější tanec Skočná a také za závěrečné číslo, v němž tanečníci vtáhli do kola i dobrovolníky z řad publika. Následoval průvod hlavní ulicí, v jehož čele nesl soubor českou vlajku, zpíval a předváděl krátké tanečky. Poslední vystoupení proběhlo v parku People´s Park. I tady soubor vzbudil nadšení, nejvíce u dětského publika, které na trávníku před pódiem převládalo. K vysoké návštěvnosti festivalu přispělo i slunečné počasí, které nebývá v Irsku příliš časté.

Turné pokračovalo v pondělí a úterý 29. a 30. 8. dvěma půlhodinovými vystoupeními ve vesnici Dunhill v hrabství Waterford. Tuto akci připravila místní podnikatelská komunita, sídlící v Dunhill Enterprise Park. Podnikatelé mají zájem o rozvoj obce, která má díky své výhodné poloze v blízkosti velkého jihoirského města Waterford šanci stát se oblíbenou rezidenční oblastí, a tak se rozhodli uspořádat v nově vznikajícím sportovním centru kulturní večer věnovaný folklóru. Představení se uskutečnilo ve velkém stanu, neboť sportovní hala na gaelské sporty dosud není dokončená. V rámci večerního programu vystoupily vedle Gaudeamu soubory tradičního irského tance a irské hudby (nejzajímavější bylo představení dětské skupiny známé taneční školy Maury Shanahan), ale také např. skupina afrických bubeníků a tanečnic, která se vytvořila v nedalekém středisku azylantů. Dvě stovky diváků ocenily potleskem mimořádné výkony všech účinkujících, Gaudeamus opět zaujal zejména Skočnou a také vtipnou taneční scénkou Po prádle. Organizátoři byli velice pohostinní, a tak český soubor zdarma ubytovali v rodinách a zařídili i zdarma exkurzi do známé irské sklárny Waterford Crystal.

Poslední vystoupení souboru Gaudeamus se uskutečnilo ve čtvrtek 1. 9. v prostorách výstavní síně Cork Vision Centre v druhém největším irském městě Corku. Bylo součástí vernisáže výstavy obrazů a fotografických koláží umělce Romana Franty, jehož vybralo Ministerstvo kultury jako reprezentanta ČR v projektu „Enlargement!“, součásti programu Cork – evropské město kultury 2005 (http://www.cork2005.ie/). V rámci tohoto projektu se představuje výtvarné umění deseti nových členských zemí EU, společně s dalšími kulturními akcemi, které během příslušného měsíce přibližují umění své země. Vernisáž výstavy a vystoupení Gaudeamu tak zahájily měsíc české kultury v Corku, v jehož rámci probíhá ještě výstava „Krásy a tajemství ČR“ v městské knihovně v Corku a v Cork Vision Centre budou promítnuty čtyři české filmy. Účast na vernisáži, v jejímž rámci promluvili starostka Corku Deirdre Clune, chargé d´affaires a.i. ZÚ Dublin a zástupkyně MK ČR, předčila očekávání pořadatelů a diváci se zájmem sledovali krátké, ale trefné vystoupení souboru. Již během příchodu hostů hrála muzika před vstupem do sálu a návštěvníci tak měli možnost seznámit se s českými lidovými písněmi. Jelikož hlavním námětem obrazů Romana Franty jsou brouci ve všech podobách, barvách a tvarech, připravil si Gaudeamus na vernisáž satirické vystoupení nazvané Blechy, představující šlechtu, která se po napadení tímto kousavým hmyzem škrábe a ohání stejně, jako by to dělal chudý člověk.

Turné souboru Gaudeamus bylo velmi úspěšné a vyvolalo u irského publika velký ohlas. Jednotlivá představení byla bohatě medializována. Reklamu na vystoupení otiskla většina regionálních novin a také některé celoirské deníky. Druhý program irské televize RTÉ 2 připravuje sestřih z nejzajímavějších akcí Festivalu světových kultur. ZÚ Dublin vytiskl za finanční podpory OZP plakát propagující turné souboru, který byl rozeslán diplomatické komunitě, kulturním institucím a také českým krajanům žijícím v Irsku.


Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (web)
IRSKO: Zahájení české účasti v projektu „Enlargement!“ a Měsíce české kultury v Corku

Vernisáž výstavy obrazů a fotografických koláží umělce Romana Franty proběhla 1. září 2005 v prostorách galerie Cork Vision Centre v druhém největším irském městě Corku. Vernisáž se uskutečnila v rámci projektu „Enlargement!“, součásti programu "Cork – evropské město kultury 2005". V rámci tohoto projektu se představuje výtvarné umění deseti nových členských zemí EU. Výstava potrvá do 28. září.

Vernisáž zahájili krátkými proslovy starostka Corku paní Deirdre Clune, ředitel Cork Vision Centre a představitel Cork Civic Trust v jedné osobě John X. Miller, dále Ladislav Müller, chargé d´affaires a. i., a zástupkyně Ministerstva kultury ČR. O kulturní program vernisáže se postaral folklorní soubor Gaudeamus z Prahy, který byl v té době na turné po Irsku. Hudební složka souboru vítala hosty hudbou a zpěvem u vchodu do sálu, po zahajovacích projevech soubor vystoupil s dvěma vtipnými tanečními scénkami „Po prádle“ a „Blechy“, kterými vhodně doplnil celkové téma výstavy – hmyz a brouci ve všech podobách, barvách a tvarech.

Malíř Roman Franta se specializuje na obrazy s tématem hmyzu. Maluje barevné brouky, z nichž tvoří geometrické obrazce či nové obrazy – zvířata, ale i portréty známých osobností. Návštěvníci galerie tak mohou obdivovat např. dva portréty bývalého prezidenta Václava Havla sestavené z červených a černých brouků. Dominantu dolní části galerie tvoří obrovský sádrový model města Corku, který umělec rovněž okrášlil malými lezoucími broučky. Dalším neobvyklým výstavním exponátem je popelnice plná velkých brouků vystříhaných z barevného molitanu. Druhou část výstavy v horním patře galerie tvoří projekt „EUSA“, fotografické koláže představující autorovy zážitky z cest po Evropě a Spojených státech. Roman Franta se snažil svým uměním oslovit nejširší veřejnost, a proto po celém Corku vylepil se souhlasem majitelů na výkladní skříně obchodů papírové brouky. Tato netradiční výzdoba vzbudila mezi obyvateli města velký ohlas a láká do galerie řadu nových návštěvníků.

Vernisáž výstavy a vystoupení souboru Gaudeamus tak zahájily Měsíc české kultury v Corku, v jehož rámci probíhá v městské knihovně v Corku také výstava „Krásy a tajemství ČR“. V Cork Vision Centre budou divákům promítnuty čtyři české filmy – "Tmavomodrý svět", "Musíme si pomáhat", "Želary" a "Pelíšky". Účast na vernisáži předčila očekávání pořadatelů i díky tomu, že akce byla bohatě medializována. Reklamu na výstavu otiskla většina regionálních novin, po celém městě byly vyvěšeny plakáty propagující umění Romana Franty. Pozvánky na vernisáž obdrželi představitelé diplomatické komunity, kulturních a veřejných institucí města Corku a také čeští krajané žijící v Corku a okolí.


září 2005

Věra nadšeně oznamuje, že jí volal nějaký Ir, že našel její mobil a kam jí ho má poslat.