Rok 2024

Inovační týden na VŠE, vystoupení a výuka českých tanců (7. 11. 2024)

Když nás zhruba před dvěma lety přijal prorektor školy Novotný, padla tam i úvaha o možném vystoupení souboru v rámci inovativního týdne VŠE. Nabídku odboru zahraničních styků připravit v době letošního listopadového inovativního týdne tuto Hodinku jsme tedy pojali jako první takovou akci.

Jediné, co nás trochu znervózňovalo, byla skutečnost, že za krátkou dobu  probíhala v Jihlavě Celostátní přehlídka choreografií – Taneční tvůrčí dílna 2024. Na ni jsme se přihlásili, byli vybráni, a tedy se v uvedeném týdnu intenzivně připravovali. Výuku tanců se ale podařilo časově zařadit tak, abychom po jejím ukončení mohli pokračovat v aerobikovém sále celosouborovou zkouškou. O tréninkový čas jsme tak nepřišli.

Výuka byla určena především skupině zahraničních studentů, ale otevřena byla i pro další případné zájemce. Program začal v 18 hodin v Akademickém klubu, kde byla připravena v krojích souborová muzika a tanečníci. Nebylo nás naštěstí méně než zájemců, ale ti, kteří v menším počtu dorazili, mezi nimi například i studenti z Ázerbájdžánu, nás potěšili svým zájmem.

Dle domluvy jsme se uvedli krátkou ukázkou, zvolili jsme tanec Měl jsem holku a Já ráda miluju, tj. polku a chodská kolečka. Jejich základní kroky jsme pak zařadili do výuky. Tu vedla v anglickém jazyce dlouholetá tanečnice souboru Ivana Foukalová. Závěrečná Doudlebská polka pak celou výuku z naší strany úspěšně zakončila. Poté nás pozvali Ázerbájdžánci a předvedli a učili nás několik jejich tanečních kroků a vazeb. Na závěr pak přišlo příjemné občerstvení v podobě chlebíčků.

Celou akci jsme hodnotili jako příjemnou. Zároveň se objevily i nápady, čím prezentaci souboru příště obohatit.

Věra Fenclová

Slavnostní křest knihy a vernisáž výstavy projektu Tradice v obrazech (9. 10. 2024)

V letošním roce byl úspěšně ukončen několikaletý multimediální projekt, jehož hlavním výstupem byla nejen řada výstav, ale především tištěná publikace Tradice v obrazech. Jejím cílem je představit nejen české lidové kroje, ale také příběhy, zvyky a písně, které jsou s nimi spojené. Publikace obsahuje fotoobrazy osob v českých lidových krojích doplněné o obsáhlé texty. Díky QR kódům mohou čtenáři nahlédnout i do bohaté sbírky videí a lidových písní.

Autorem projektu je profesionální fotograf Václav Šilha, který spolupracuje s prestižními časopisy, jako jsou BBC Wildlife Magazine, National Geographic a další. Je rovněž držitelem několika cen Czech Press Photo, a to jak za fotografie, tak za videa. K části věnované krojům z Prahy a středních Čech byl díky svým hlubokým znalostem přizván také Jan Úlovec, bývalý tanečník a zpěvák našeho souboru, dnes vedoucí folklórního souboru Jarošovci z Mělníka. Díky jeho přispění se do projektu mohli coby aktéři na fotografiích zapojit i členové našeho souboru Gaudeamus VŠE.

Křest knihy proběhl 9. října ve Vodárenské věži Letná, kde nadále probíhá výstava představující vybrané obrazy a samotnou knihu. Slavnostního křtu se zúčastnilo mnoho krojovaných aktérů a pozvání přijal také rektor VŠE, doc. Petr Dvořák.

Kniha vyšla u příležitosti 105. výročí založení OSA, z. s. Záštitu nad jejím vydáním převzal Mgr. Martin Baxa, ministr kultury ČR.

Jsme moc rádi, že jsme se akce mohli účastnit a že jsme součástí tak krásného projektu a knihy.

Věra Fenclová a Jana Úlovcová

Svatováclavské setkání seniorů v Rudné (28. 9. 2024)

Na svátek sv. Václava se soubor Gaudeamus VŠE vydal do Rudné u Prahy, kde se v Sokolském domě, konalo Svatováclavské setkání pro seniory. Celá akce probíhala od 15:00 do 18:00+, Soubor vystoupil ve dvou blocích. První blok začal krátce po 16 hod Tancmuzikou, Poté nechyběl tradiční Utancovaný a Hulán. Následovalo rychlé převlečení, kdy taneční pauzu vyplnila naše muzika s písní Když jsem šel do Račic. Na této akci zaskočil naši primášku náš bývalý dlouholetý primáš Milan Buňata. Po písničce následovala Leporela, kde se opět zaskakovalo, Náš dlouholetý tanečnik Martin Seifert, se po několikaleté pauze nečekaně vrátil do role „s krajícem chleba“. Poslední léta patřil v tomto tanci „k hasičskému sboru“. A tak svůj pevně zarytý monolog hasiče, nechtěně využil dnes v alternované roli. Avšak díky pohotové reakci Adélky z řad muziky, si divák Martinovy improvizace nevšiml.

Inf. ze zákulisí: Od jeho manželky jsme se dozvěděli, že na tuto roli doma pilně trénoval, ale přesto ho jeho paměť zradila… V šatně zhodnotil Martin svůj výkon slovy: „Až zase příště budete chtít nějakou alternaci, tak se vám na to vy…“

Program dále pokračoval písněmi Jedna je cestička, Husárek a písničkou Dyž jsem šel včera od milý, která je v mezihrách doplněna drobným tancem. První blok jsme zakončili Staropražskými tanci. Ve druhém bloku zahrála naše muzika k tanci a poslechu. A taneční složka Gaudeamu VŠE vyzvala ke společnému tanci všechny přítomné. Na seniorech bylo vidět, že se jim tato akce velmi líbila. Dostaly se k nám pouze pozitivní ohlasy a všichni se prý těší na další společné setkání.

Za pozvání děkujeme Jarušce Průchové z CPR Rudňáček.

Matyáš Vrbský

Vystoupení pro zahraniční studenty (10. 9. 2024)

Jako každý rok jsme se i letos zúčastnili vystoupení pro nově příchozí studenty ze zahraničí na VŠE. Odpoledne jsme divákům zpestřili nejen tancem, ale i zpěvem, a to v následujícím pořadí: První na programu byl tanec Utancovaný, následovaný tancem Hulán, který krásně zatančili Bohouš s Evou. Muzikanti nelenili a jako třetí číslo programu zahráli písničku U kláštera pole. Poté přišli na řadu tanec Po prádle a výuka písničky Dudlaj – dudlaj, kterou si studenti zazpívali s námi. Na závěr jsme vybrali tance Když jsem šel včera od milý a Staropražské.  Za zmínku určitě stojí letošní vysoká účast studentů na tomto každoročním vystoupení, což nás potěšilo a studentům, soudě podle jejich úsměvů, se vystoupení také líbilo.

Děkujeme za chlebíčky i pozvání a za rok na viděnou na dalším takovém vystoupení.

Jiří Živný

Folklórní festival Chrudimské dožínky (30. 8. –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ 1. 9. 2024)

Pátek
Festival, který se koná bezprostředně po letních prázdninách, je pro náš soubor vždy velkou výzvou. Tanečníci se obávají, zda si ještě pamatují všechny choreografie, a muzikanti
přemýšlejí, jestli jim noty nevypadly z hlavy. Když jsme však přijeli do Chrudimi, veškerá nervozita z nás opadla. Celé město nás uvítalo příjemnou atmosférou, plnou očekávání 31.
ročníku třídenního folklorního festivalu Chrudimské dožínky. Už v pátek se o pohodu postarali zkušení organizátoři v čele s Matyášem Vítkem, který se o nás staral s láskou, jako bychom byli jeho vlastní (a tak tomu opravdu bylo). Folklorní program jsme zahájili v pátek večer krátkým, půlhodinovým vystoupením „Muziky hrajte nám“. Muzika doprovázená zpěvem tanečníků zahrála své známé hity, jako jsou „Když jsem jel do Račic“ nebo „Husaři“. Večer pak pokračoval „Folklorní nocí“, během které se na pódiu za jednu hodinu vystřídaly všechny soubory. Jejich zábavné choreografie skvěle naladily diváky na víkendový program festivalu.

Po vystoupení jsme se přesunuli na poměrně vzdálené ubytování v Rozhovicích, které za to bylo velmi pěkně moderně vybavené. Večer jsme společně poseděli, zazpívali si u kytary,
zahráli společenské hry a poté se odebrali na kutě, abychom nabrali síly na nabitý program dalšího dne.
Sobota
Nabitý program dalšího dne začal brzkým vstáváním a odjezdem od ubytování, abychom stihli být v Chrudimi na snídani. Nasnídaní jsme se potom převlékli do krojů. V devět hodin totiž vyrážel od muzea slavnostní průvod městem, který vedl až do klášterních zahrad (areálu festivalu), kde začínal dopolední program. V něm se kromě bloku vystoupení dětských folklorních souborů představily všechny účinkující soubory, každý se svou pozvánkou, jakousi ochutnávkou z toho, na co se divák může těšit v hlavním programu odpoledne. My jsme diváky pozvali pásmem svižných čísel: Utancovaný, Leporela, Měl jsem holku a písní Dyž jsem šel včera vod milý.

Milý dopolední program zakončilo divadlo Krapet s pohádkou pro děti. Nás čekal oběd a chvíle poledního klidu. Klidu si však moc neužili Verča s Míšou, kteří zastoupili soubor na setkání s panem starostou. Odtamtud totiž zamířili zpátky do festivalového areálu, kde ve tři hodiny začínal hlavní festivalový program „To nejlepší z úrody“. V programu jsme vystupovali jako druzí s číslem Tancmuzika a diváky oblíbeným pořadem Z úsměvů pana Lady.  Lady jsme hudbu a tanec nenechali ležet ani v noci. Po večeři totiž následovala „Velká
taneční veselice nejen pro účinkující, ale i pro veřejnost – výuka tanců, taneční hry, občerstvení v Klášterních zahradách“ (cit. z programu). Franta s Luckou se probojovali až do
finále v taneční adaptaci hry „musical chairs“ a svým velkolepým vítězstvím získali souboru čest a uznání ostatních, sobě pak vítězné lahve šampaňského. Zde je nutno zmínit i pár Jíry s Bárou, kteří se umístili na krásném třetím místě. Krátce po jedenácté jsme se pobalili a autobusem vyrazili na ubytování. Všichni netrpělivě kontrolovali hodinky a vyhlíželi půlnoc. Proč? To se dozvíte zítra.

Neděle
Důvodem nebyl nedělní budíček na snídani, který nám naplánovali na ještě dřívější čas než v sobotu, nýbrž velkolepá oslava Matýskových narozenin. Po půlnoci se Rozhovicemi
rozezněly gratulace a rány způsobené otevíráním sektů. Oslava se trochu protáhla, a proto jsme ráno na snídani možná působili trochu unaveně. Důkazem celosouborové únavy byl
zejména Míra, který před společnou mší v kostele otestoval v kroji na Sousedskou pohodlí veškerých laviček na chrudimském náměstí. Plný kostel krojovaných osob při společné mši působil velmi důstojným dojmem. Menší vadou na kráse byl zásah záchranářů kvůli nevolnosti jednoho Fina. Situace se však ukázala nebýt tolik vážnou, neboť dotyčný Fin již za hodinku opět vyhrával finské písničky. Po konci mše jsme před kostelem ještě krátce zazpívali a zatancovali, konkrétně Sousedskou a Měl jsem holku. Tanec na zdejších dlažebních kostkách nebyl dvakrát komfortní, nicméně obě čísla jsme zdárně zvládli dotančit. Poté už jsme se jen rozloučili, někteří si koupili kávu, zkodrcali jsme po chrudimských schodech z náměstí a vyrazili unaveni, ale nadšeni zpět do matky měst.
KZK

79. MFF Strážnice (27. – 30. 6. 2024)

Ve Strážnici by chtěl vystupovat každý. A nám se to letos opět povedlo. Do Strážnice jsme se vydali už v pátek, abychom stihli nasát atmosféru a podívat se na některé programy. Naše vlastní vystoupení nás čekalo v sobotu a v neděli. V sobotu nás návštěvníci mohli vidět v programu Zbojníci pod platany,  kde se diváci mohli proměnit v účinkující. Jak? Třeba tak, že se zapojili do taneční školy, kterou nabídlo několik souborů. Naše část se jmenovala „Gaudeamus na dvě, na tři“ a diváci si mohli vyzkoušet polku, sousedskou, mateníky nebo doudlebskou. Celý program moderovaly naše tanečnice Eva s Lindou. Později odpoledne jsme se objevili ve stejném programu, tentokrát s hodinovým vystoupením s názvem „GAUDEAMUS IGITUR“, kde mohli diváci vidět naše nejrůznější čísla.

V neděli jsme se objevili v programu „Opěvovaná města„, kde diváci měli možnost slyšet písně o našich dvou metropolích – Praze a Brně. My jsme v programu, kromě písní, předvedli i naše taneční číslo „Staropražské tance.“ Závěrem můžeme říct, že letošní Strážnice byla pro nás opět nezapomenutelným zážitkem plným tance, hudby a skvělé atmosféry!

Krojárna – 24. 6. 2024

V areálu kolejí na Jižním Městě bylo třeba vyměnit okna, a tak se naskytla výborná příležitost (spíše povinnost) trošku setřást z uložených krojů prach. Akce spočívala ve vynošení veškerých krojů do malé místnosti ve třetím patře a v překrytí krabic s doplňky igelitovou fólií.
Celé stěhování se potýkalo s personálními problémy, jež jsme naštěstí zdárně překonali. Zmiňme například Tondu Foukala, který ochotně přiložil ruku k dílu, ač není členem souboru. Bohužel se nedostavil také jeden z výtahů, který tak navázal na nedostatek lidských sil.
Zůstal samozřejmě ten menší z obou elevátorů. Štendr, na kterém jsme kroje převáželi, do malého výtahu ale přesně zapadl.

Doufáme, že výtah po této šichtě dostal zasloužený odpočinek, že kroje ve třetím patře prožily pohodové léto a že štendr vydržel tíhu prastarých moravských krojů. Martin s Aničkou, kteří se v průběhu vyměnili ve dveřích.

Fresh Senior (3.6. 2024)

Když nám přišla nabídka hrát na akci Fresh Senior, někteří z nás neváhali ani jednu minutu. Při příjezdu na nás čekali hned dvě překvapení. První byla změna repertoáru, z důvodu malého pódia, kam se nevešel ani Bohouš s Evičkou. Druhá byla malá šatna, kam se skoro nevešla ani muzika bez nástrojů. Zkrátka, i se “zmenšenou muzikou”, jsme se tam nevešli.
I přes všechna překvapení to ale byla moc hezká akce díky nadšeným lidem, kterým se naše vystoupení moc líbilo.

29. ročník středočeského folklorního festivalu Tuchlovická pouť v Tuchlovicích (3. – 4.5. 2024)

V sobotu 4. května jsme krátce po osmé hodině vyjeli směr Tuchlovická pouť. Hned po příjezdu jsme v amfiteátru vyzkoušeli prostory na odpolední vystoupení a přesunuli se do parku. V parku nás čekalo krátké vystoupení s tanci Utancovaný, Hulán, Leporela, Měl jsem
holku a písněmi Zelený jaloveček, Včera se mě máti ptala. Za tak povedené vystoupení jsme se odměnili obědem a parádní jízdou na autodromu. Během hlavního programu v amfiteátru jsme vystupovali ve dvou vstupech.

První byl tanec Furiant. Druhý bylo pásmo Jak k jídlu, tak k dílu rozšířené o úvodní část. Večer jsme si pochutnali na gulášku a napapaní si užili vystoupení VUS Ondráš s titulem Ondrášovské putování. Pak většinu z nás čekala už jen cesta zpět do Prahy. V neděli v soutěži ve furiantu Gaudeamus reprezentoval pár Martin Janata a Anna Musilová, který se umístil na krásném 2. místě, gratulujeme.

Tuchlovická pouť je pro nás již tradičním festivalem, na který se každý rok těšíme. Tak snad zas za rok na viděnou.

Gaudeamus VŠE 75 let (26. 4. 2024)

Přátelské setkání členů bývalých, současných i budoucích

Korálky padají do sklenice a sál Komunitního centra Matky Terezy se plní hosty výročí 75 let souboru Gaudeamus VŠE. Pro nás, kteří jsme členy souboru teprve rok a tři čtvrtě, se tři čtvrtě století zdá být nesmírně dlouhou dobou, přesto se mezi hosty napříč věkovými kategoriemi objevují známé tváře a známá jména: Milena Pitterová, Evžen Novák, David Mikula, Zdička Kasalová nebo Jana Hošková. Všechny hosty spojuje jedno – touha po milém setkání se současnými i bývalými členy, popovídání a zatancovaní. Členům a přátelům souboru se společným úsilím podařilo navodit příjemnou atmosféru. Hned u vchodu si příchozí mohou prohlédnout výstavu obrazů bývalého člena Evžena Nováka. Děvčata a Martin napekli občerstvení, jiní připravili výzdobu a donesli různé hmotné i nehmotné ceny do tomboly. Mezi jinými například obří housky a výroční chléb z pekárny Vrbský, perníková srdce s folklorními motivy nebo poukázku na účast na zkoušce souboru. 

Celý program večera byl zahájen krátkým vystoupením současných členů, následovala volná zábava za střídavého doprovodu muziky Gaudeamu VŠE a country kapely Yous Vous. Netrvalo dlouho a na tanečním parketu se objevily první páry, které nedokázaly odolat líbezným tónům hudby. Nejprve prvních několik odvážlivců z řad současných členů, později se na parketě prohánělo tolik lidí, kolik se jich tam jen vešlo. Tancovaly se lidové tance, čtverylka, tango i ženský tanec Karičky, který si s děvčaty zatancovala i naše nestárnoucí vedoucí Věra Fenclová.

Podle počtu vhozených korálků (každý příchozí vhodil do sklenice jeden korálek) jsme zjistili, že se výročí zúčastnilo minimálně 147 lidí. A podle úsměvů na jejich tvářích a družných hovorů, které celý večer vedli, můžeme konstatovat, že se výročí vydařilo. Těšíme se za 5 let na kulatém výročí.

V Praze a Rudné u Prahy dne 8. 5. 2024

Za Gaudeamus Kluci z Kytice a Marek

Kralupy nad Vltavou a vynášení Morany (17. 3. 2024)

Nedělní poledne bylo jako malované, svítilo sluníčko a na nebi bylo vymeteno. Jaro už zkrátka bylo cítit ve vzduchu. Aby ne, když již za pár hodin jsme měli dát zimě poslední sbohem. Na nádraží v Kralupech jsme se dlouho nezdrželi a hned jsme vyrazili známým směrem okolo kostela k místnímu DDM. Po velmi milém uvítání od paní ředitelky jsme byli uvedeni do tělocvičny, kde jsme měli připravené zázemí pro převleky.

Ve 14:00 vystoupení zahájil zájmový kroužek místního DDM svými lidovými tanečky. Po nich jsme vystupovali my. Podívat se přišlo mnoho lidí. Uvedli jsme se tancem Tancmuzika a na nahrávku jsme poté zatancovali Sousedskou, Krčkova kola, Hulána a Měl jsem holku. Po posledním čísle se zraky všech diváků začaly stáčet směrem k fialové fasádě DDM. Stála tam o ni opřená Morana. Při pohledu na ni snad ještě některé zastudil poslední závan zimy, když však spustila dechová hudba, nikdo už nepochyboval, že přišel čas jara.

Dlouhý průvod vynesl paní Zimu až na lávku přes Vltavu. Tam děti s paní ředitelkou spustily odpočítávání hodné startu rakety. Morana však na rozdíl od rakety začala místo nahoru padat dolů do Vltavy. Navíc nedosáhla ani hranice rychlosti zvuku. Ale to je dobře, alespoň se vrátí nejdříve na konci podzimu!

Mjan.

Vystoupení pro zahraniční studenty (15. 2. 2024)

Rok se s rokem sešel a nás opět čekalo oblíbené vystoupení pro zahraniční studenty při příležitosti zahájení jejich studia v ČR. Tentokrát jsme si připravili tance Utancovaný, Hulán, písničku U kláštera pole, pak Chodsko, Prádlo, písničku Když jsem šel včera od milý, na níž jsme navázali výukou písně Dudlaj, dudlaj. Celý program jsme zakončili Staropražskými tanci, jež nově tančil Matýsek, který si dal velmi záležet a vlastně se u toho i docela vyřádil. Mezi zajímavosti vystoupení patřilo například dívčí sólo v Utancovaném brilantně zazpívané Alešem, bubenická premiéra Martina Janaty při tanci Hulán či milá návštěva bývalého člena souboru a kamaráda Sama Baža.😎

Studentská účast sice nebyla tak hojná jako na podzim, nicméně při potlesku a zpěvu Dudlaj dudlaj se studenti nenechali zahanbit a rozezněli celou Vencovského aulu. Při rautu po vystoupení se na počtu snědených chlebíčků nižší účast sice projevila, ale kluci z Kytice, toho času již z Gaudeamu VŠE, spolu s ostatními členy souboru ochotně přispěchali na pomoc a přebytek chlebíčků vyřešili.

Na závěr ještě poděkujme za pomoc dvěma zaskakujícím muzikantům – Honzovi Šveňhovi a Pavle Dvořákové a studentům společně s pořadateli za milý potlesk a úsměvy z hlediště.

Za Gaudeamus kluci z Kytice

Letenský masopust (20. 1. 2024)

Sobotní zimní odpoledne – ideální čas na návštěvu muzea. Tímto tipem se 20.2. zařídily nejen četné rodiny s dětmi, ale i soubor Gaudemus VŠE. Vybrali jsme si Národní zemědělské muzeum, kde se konalo masopustní odpoledne. Ještě před vystoupením jsme měli možnost projít si všechny expozice muzea. Dozvěděli jsme se mnoho o lesním hospodářství, jihočeských rybnících, zemědělských strojích, ale i gastronomii. To vše díky interaktivním výstavám ve všech čtyřech poschodích.

Muzeum bylo plné masek, mezi nimiž členové souboru, ač oblečeni v krojích, téměř zapadli. Dokud ovšem nezačalo vystoupení. Diváci totiž mohli shlédnout Tancmuziku, Furianta, Sousedskou, Leporela, Jídlo a poslechnout si několik písniček. Nakonec jsme se i my převlékli do masek a vystoupení tematicky zakončili Sporem Masopusta s Postem. Vystoupení i muzeum samotné mělo po celé odpoledne krásnou atmosféru, a tak soudíme, že jsme si akci užili nejen my, ale i diváci. Jen nás trochu mrzí, že jsme si nestihli muzeum doprohlédnout celé, proto doufáme, že jsme se po Národním zemědělském muzeu v krojích neprocházeli naposledy. 🙂

Martin a Maty