Rok 2023

Vystoupení pro zahraniční studenty (15. 2. 2023)

Jak už se stalo dobrým zvykem nebo možná i tradicí, jsme zváni na vystoupení pro zahraniční studenty, kteří se rozhodli studovat v Praze na VŠE. Pracovně tomu říkáme „chlebíčkové vystoupení“, protože na závěr máme možnost ochutnat výborné chlebíčky.

Tentokráte jsme se převlékali v patře v zasedací místnosti, nikoliv v posluchárně, jako v posledních letech. Na programu jsme měli tance Utancovaný, Hulán, písničku Naše Káča, pak Měl jsem holku, písničku U kláštera pole a navazovali jsme výukou písně Dudlaj, dudlaj, při které si Milan vždycky dává záležet a vlastně se u toho i docela vyřádí. Celý program jsme zakončili Prádlem a Chodskem.

Děkujeme za pozvání i chlebíčky a těšíme se na další setkání a milé tváře studentů.

Petr Hurt

Vynášení Morany v Kralupech nad Vltavou – 26. 3. 2023

Většina výpravy, sestávající tentokrát pouze z tanečníků, se sešla na Masarykově nádraží, odkud jsme se vlakem vydali směr Kralupy nad Vltavou. Evička Fenclová přiběhla našemu vlaku na nádraží jen zamávat a do Kralup se nakonec dopravila autem
s Bohouškem. V místním DDM nás vřele přivítala magistra Kateřina Viktorová. V zázemí jsme se převlékli do krojů a přijali malé milé pohoštění. Vystoupení se konalo venku na betonovém plácku před DDM. Diváci mohli vidět naši Tancmuziku, Sousedskou, Krčkova kola a Hulána. Na poslední tanec, Měl jsem holku, dorazil i Sam Bažo. Po našem vystoupení přebrala štafetu dechová muzika. Následně jsme utvořili dlouhý průvod v čele s Verčou a Martinem Janatovými, kteří nad hlavou nesli Moranu, a za
doprovodu dechové kapely jsme se vydali k mostu, kde bylo v plánu rozloučit se s paní Zimou. Morana byla letos vyrobena ze starého pečiva, na kterém si měly pochutnat vltavské kachny a labutě. Je ale nutno zmínit, že pro vodní ptactvo není pečivo příliš vhodné, proto vezměte na příští krmení kachen do pytlíku raději zeleninu. Nicméně kachny a labutě našich rad nedbaly a po tvrdém přistání Morany na hladinu Vltavy se do ní ihned pustily. Počasí se nám i přes nepříznivou předpověď vyvedlo a rozpršelo se až při zpáteční cestě vlakem.
Zapsali kluci z Kytice, toho času již tanečníci souboru Gaudeamus VŠE

28. ročník středočeského folklorního festivalu Tuchlovická pouť v Tuchlovicích  (6.5.2023)

Skoro by se dalo říct, že festival Tuchlovická pouť = Gaudeamus VŠE. Ano, je to tak, až na jeden ročník jsme se zúčastnili všech a letos jsme opět nemohli chybět. Tentokráte jsme si museli přivstat, protože prostorová zkouška na odpolední program začínala již v 9
hodin. V 10 hod jsme měli první vystoupení na podiu v parku, kde jsme předvedli Tanzmuziku, Měl jsem holku a Jihočeská kola.

Poté přišlo tradiční focení souboru a volný čas před obědem. Spousta souboráků toho využila k navštívení stánků, pouti a hlavně autodromu. Po dobrém obědě ve školní jídelně se odebrali Petr s Evou Fenclovou a Věrou k přijetí u pana starosty. Po něm následoval průvod na hřbitov ke hrobu Bohouška Chocholy, zakladatele festivalu, kde jsme uctili jeho památku. Vedle hřbitova se u festivalové lípy zazpívala písnička Ach synku, synku, vyfotilo společné foto a šli jsme se připravovat na odpolední program. V něm jsme v první části zatančili Chodské tance a v druhé Mateníky a Skočnou (vražedná kombinace).

No a po skončení hlavního programu a převléknutí nezbývalo než se těšit na vystoupení folklorního uskupení Harafica z Uherského Hradiště, na které se amfiteátr opět zaplnil. Zůstalo zde i několik souboráků. Po skončení koncertu proběhla výuka tanců, při níž jsme také měli zastoupení. Několik souboráků v Tuchlovicích přespávalo, aby mohlo pomoct dětskému souboru Kytice při jejich nedělním vystoupení.

Na závěr jedna perlička. Při rozvozu některých členů souboru bylo zjištěno, že Roztoky nejsou jen u Prahy, ale i u Křivoklátu. Nakonec to byla krásná vyjížďka po Středočeském kraji.
Tak zase za rok, přátelé.

Petr Hurt

Folklorní festival Pardubice – Hradec Králové (2. – 4. 6. 2023)

Po několika letech jsme opět dostali pozvání na folklorní festival do dvou našich krásných měst, Pardubic a Hradce Králové. Kdo se těšil, že budeme zase spát v hotelu Černigov a bude řádění v kašně před hotelem, měl smůlu. Tentokráte jsme byli ubytováni v Pardubicích na internátní škole. Pokoje po třech, nonstop recepce. Vyrazili jsme z Prahy po 16 hodině, abychom stihli přijetí u starosty, kterého se účastnil František s Linou. Jelikož jsme měli malé zpoždění, museli se převlékat už v autobuse. Zbytek souboru se poté ubytoval a pomalu se připravoval na odjezd do centra Pardubic na vystoupení. Jako vždy nás čekaly 2 vstupy na hlavním náměstí. První na malém pódiu, kde jsme předvedli Krčkova kola, Prádlo, Já ráda miluju, Královny a Chodsko. K tomu měla naše muzika i několik písniček.

Až v 11 večer nás čekalo druhé vystoupení na hlavním pódiu, kde jsme předvedli Měl jsem holku, Hulán, Utancovaný, Mateníky, Sousedskou a Skočnou. Na skoro noční čas celkem lehký program, že? Mezi tím jsme si mohli projít stánky, podívat se po okolí a podobně. Odjezd zpět na „intr“ byl o půlnoci. Vyjeli jsme lehce před. A jelikož to byl kousek, Jirka dostal informaci, že dříve než o půlnoci nesmíme dorazit. Proč? Kluci odpočítali pár vteřin před půlnocí a pak jsme popřáli naší Ivě Krištoufkové, která měla narozeniny. Snad jsme jí mile překvapili. Někteří se po vybalení a sprše přesunuli do sklepení budovy, kde byla místnost s barem a kde jsme se sešli ještě se soubory Veselá Partyja a Vrtek. Skvělé bylo to, že naše tanečnice Bára umí hrát fantasticky na klavír a zahraje nejspíš cokoliv. A jelikož tam jeden klavír byl, tak se zpívalo skoro až do rána. Chudák paní recepční. Po několika upozorněních na dodržování nočního klidu pochopila, že nemá šanci. Snídaně byla již od 8.30 a vstávání bylo pro některé těžší. Ale zvládli jsme to a přesunuli se do Hradce, do Klicperova divadla, kde jsme měli nejdříve zkoušky po jednotlivých souborech, poté společné přechody a pak generálka. Byl to krásně připravený a vtipný pořad Davida Mikuly. My jsme zde měli Královny, Tanzmuziku, Tři krále, Dědky a báby a Spor Masopusta s Postem. Dokonce i problém s nepřítomností zvukaře byl vyřešen sólovým hereckým vystoupením jednoho tanečníka, který přinesl na kraj pódia židli, repráček a my mohli odtancovat Spor Masopusta s Postem.

Po generálce následoval oběd a volný program. Opět ho každý využil po svém. Skupina nadšenců chtěla vyzkoušet místní trolejbus. Jenže neměla městskou kartu. Na otázku řidičky: „Kam jedete? My nevíme. Chceme si jen vyzkoušet místní trolejbus. Třeba 3 stanice.“ A tak se řidička usmála a pustila skupinku v modrých souborových tričkách dovnitř. Při výstupu byla odměněna hlasitým „Děkujeme, na shledanou“. Ve 3 hodiny už byla část tanečníků připravena u pódia v Žižkových sadech, kde zatancovali Utancovaného a zazpívali písničku. A pak už začala velká příprava na program v divadle, který začal v 16:30. A na konci se dočkal zaslouženého potlesku. Rychlý převlek a hurá do Piletic na Šrámkův statek. Tam nás čekala večeře, vystoupení naší muziky, u které jsme si hezky zatancovali. Na vedlejším pódiu jsme pak ještě vystoupili s několika tanci z Ladových obrázků a tancem Blechy. Začalo být poměrně chladno, takže jsme se ani nepřevlékali do civilu a vyrazili směr Pardubice, kde jsme byli ubytovaní. Aby bylo možné opět posedět ve sklepní místnosti s barem, bylo nutné něco nakoupit. V tom pomohla nedaleká čerpací stanice. Paní měla sice prodej jen skrze okýnko, ale když jsme hezky poprosili, po dvou nás pouštěla dovnitř.

V neděli jsme po snídani opustili pokoje, přešli do kulturního domu naproti intru, kde se konal taneční seminář Davida Mikuly, který jsme jako soubor v hojném počtu navštívili. Pak zpět na intr na oběd a hurá do centra Pardubic, kde nás čekalo ještě odpolední vystoupení. Spor masopusta s Postem, Krčkova kola a na závěr Tanzmuzika. Pak už jen převléknout, uklidit šatnu, vše zanést do autobusu a hurá směr Praha. Závěrem díky Alešovi, který i s berlemi zvládl celý festival a nenechal nás ve štychu.

Tak zase někdy příště, přátelé.

Petr Hurt

Mezinárodní folklorní festival ve Francii

Vals prés le Puy (vztyčeno v údolí) – departement Auvergne-Rhone-Alpes

Den první (16. 7. 2023)
„Nalodění“ u Jirky v garážích začíná v 18.30 h. Tedy mělo začít. Nakonec se trochu zpozdilo a my si mohli dát pivo v nedaleké hospůdce. Pak přišel zážitek s parkováním aut do stanu. S rozvorem osobního auta na „díru“ pro opravu autobusů. Jirkova slova: “Neboj, pojeď„ dlouho nezapomene mnoho z nás. Další část souboru nasedá na zastávce Hradčanská. Přišli se rozloučit rodiče, Věra a také Anička Musilová, která bohužel nemohla jet, ale přišla a ještě nám napekla dobroty jako štolu a koláč na cestu. Znovu velké díky. Postupně se otvíraly „svačiny“, hrálo se, zpívalo… Došlo i na test puštění DVD. Když jsme ale viděli film na přeskáčku a některé části několikrát, raději se to vyplo a hurá spát.

Den druhý (17. 7. 2023)
V 7.15 h zastavujeme a probouzíme se již ve Francii na velkém odpočívadle. Následuje malá ranní hygiena, snídaně (káva, croissant, co kdo má). Míra Popelík nezklamal a dal si snídani šampiónů: rybičky, cibuli, chleba a pivo. Po krátké pauze jsme pokračovali v cestě směr Lyon, kde jsme se chtěli zastavit vzhledem k časové rezervě, kterou jsme měli. Navíc je Lyon třetím největším městem Francie. Iva Foukalová nám přečetla ještě několik zajímavostí, abychom případně věděli, kam jít. Výsadek musel být hodně rychlý a optická většina souboru se vydala navštívit baziliku paní Marie z Fourviére, která stojí na kopci a ční nad městem. Nahoru a dolů jsme jeli lanovkou a prošli si zde také amfiteátr římského divadla, zastavili se u již zmíněné baziliky a také u nedalekého zmenšeného dvojčete Eiffelovy věže. Cestou zpět do centra přes řeku La Laône si někteří dali kávu a v jednu odpoledne už zase rychle nasedáme do autobusu na stejném místě, kde nás Jirka vyložil. Teď už je před námi cílová stanice, město Vals prés le Puy, kde budeme po celou dobu bydlet. A už při příjezdu to vypadá, že se nám zde bude líbit, protože tu bude spousta krásných míst k navštívení.

Ubytování vypadá fantasticky, nejspíše je po nedávné rekonstrukci. Jedná se o koleje (internát) technické střední školy. V 18.20 h byl sraz na večeři. Ejhle, o hodinu a půl se „sekli“ a byla později. Pak jsme měli prostorovou zkoušku před domem s celkem velkou skupinou diváků a s potleskem. Poté několik souboráků vyrazilo do centra města. Krásné historické uličky, osvícené památky a videomapping na mnoha budovách. Martin Janata našel jednu uličku, kterou pracovně pojmenoval „střevo“ dle jejího tvaru v mapě. Vzhledem k jejímu „černému“ vzezření již na začátku a potemnělosti byly přípravy k jejímu navštívení poněkud dlouhé a precizní. Hlavně se držet pohromadě. Při vstupu jsme zjistili, že její předchozí
„strážci“ zmizeli a ulička vlastně byla úplně normální. Avšak nezapomenutelná historka za to stála. Další část souboráků poseděla na ubykaci v jednom z volných pokojů. Festivalové dny jsme tedy zahájili, jak se patří, a teď už jen ta samotná vystoupení.

Den třetí (18. 7. 2023)
Snídaně začíná v 8.30 h Některým se moc vstávat nechce. Ale nedá se nic dělat. Muzika po snídani odjíždí na zvukovou zkoušku do místního divadla a další velká skupina odchází do nedalekého parku, kde obdivuje místní krásy a také několik zvířátek jako třeba páva, daňka či klokana. Bára sypala jednu hru za druhou, kterou bychom mohli ve skupince hrát, a tak o zábavu nebyla nouze. Ve 12.15 h začal seznamovací ceremoniál s předáním dárků a my jsme tam zatančili Já ráda miluju. Je pravda, že asi nejhlasitější soubor byl z Jihoafrické republiky. Čekalo na nás malé pohoštění a poté oběd. Po něm jsme se převlékli do krojů a přesunuli se autobusem do místní nemocnice, kde jsme měli venkovní 45minutové vystoupení pro dříve narozené diváky. Vystoupení probíhalo za úmorného vedra a ještě k tomu na silnici ve svahu. A tak si po návratu několik tanečnic muselo opravit protančené střevíce.
Po večeři nás čekal přesun na jedno z místních náměstí, kde jsme měli téměř stejný program jako v nemocnici. Jen jsme přidali Krčkova kola a tanec s diváky na známou píseň „DUDLAJ DUDLAJ DUDLAJ“. Pak už zase návrat na ubykaci a hurá do centra v mnoha skupinkách. Pokoj č.7 na tento večer či noc dlouho nezapomene. Byli i tací, kteří posílali foto do skupiny až po 4 hodině ranní.

Den čtvrtý (19. 7. 2023)
Po snídani, kterou někteří nedali či nestihli, jsme měli zkoušku na Ladu. V některých momentech i náročnou. Ale zvládáme vše se ctí a úsměvem. Poté většina vyráží i s našimi průvodci Marií a Alexem k místní dominantě na kopci – k soše Panny Marie s Ježíšem „NOTRE DAME“. Muzika jde až později, protože si zkoušku o něco prodloužila. Do sochy se dá i vlézt, a to až ke koruně, a podívat se do okolí. Jen v úplné špici bylo neskutečné vedro. Cestou zpět někteří zakoupili pár suvenýrů, zmrzlinu, kávu a pomalu jsme se přesunuli na oběd.
V 15.30 h jsme odjížděli směr centrum města. U místní knihovny jsme se setkali s ostatními soubory a byli přivítáni hlavními představiteli festivalu. Každý měl možnost zazpívat nějakou písničku či něco zatančit. My jsme zatančili Já ráda miluju. Po malém občerstvení (brambůrky, nealko, alko) jsme se přesunuli na jednu z autobusových zastávek, kde jsme pro pár sedících a stojících diváků zatančili Já ráda miluju, Měl jsem holku a na písničku Dudla, dudlaj, dudlaj vyzvali veřejnost k tanci. Obzvláště děti měly krásné zážitky. Poté následoval přesun do jiné uličky, kde jsme zatančili to samé a k tomu přidali tanec Prádlo. A na závěr jsme opět vzali veřejnost do kola. Abychom si zkrátili čekání na autobus, muzika skvěle zahrála několik lidovek a všichni jsme si pěkně zazpívali.

Na ubykaci proběhl převlek, večeře a ve 20.15 h odjezd do místního divadla, kde jsme vystoupili s Obrázky pana Lady (Sladovnický polonéz, Strejček Nimra, Zajíci a Hospoda). Konečně jsme se sešli i s dalšími několika soubory v jednom programu a byl to opravdu zážitek. Publikum bylo skvělé. Po návratu „domů“ jsme se sešli na plácku za domem, kde proběhla party. Soubor z Ekvádoru, jehož členům jsme dávali ochutnat naši slivovici a někteří ji přirovnávali k tequile, kluci z Anglie z Oxfordu a organizátoři. Náročný den byl hezky zakončen.

Den pátý (20. 7. 2023)
Zatím jsme se neprobudili do jiného než slunečného rána. Což nabádá k tomu, že každý den bude pozitivní. Po snídani máme naplánovanou zkoušku. Je potřeba projet Staropražské a Tancmuziku. A jelikož nám zbylo trochu času, pár souboráků si zahrálo volejbal s organizátory. Po obědě už moc času na odpočinek nebylo, neboť jsme odjížděli do Saint-Pal.de-Mons. Zde nás čekalo krátké vystoupení v domě pro seniory. Převlek jsme měli v jejich místní kapli, která byla součástí tohoto komplexu. Snad se na nás Ježíš Pán nebude zlobit za to, co tam všechno viděl. Poté chvilka volna a v 19 hodin byla připravena večeře. Výborný burger na grilu s domácí bulkou. Nacpat jsme se museli, protože před námi bylo vystoupení 2x 40 min s patnáctiminutovou přestávkou. Jaké bylo překvapení, když Verunka Janatová zapomněla několik krojových součástí! Dle ohlasů bude mít od této chvíle pečlivější dohled spolubydlících na pokoji i maminky. Vystoupení jsme měli v krásném parku pod stromy, hned vedle kostela. Děti měly připraven koberec k sezení až u pódia. To bylo něco pro myslivce v Ladovi. I přes jazykovou bariéru si rozuměli. Je pravda, že pódium rovinu úplně nemělo a kdyby zapršelo, vznikla by velká kaluž uprostřed. Udržet tedy taneční pozice nebylo úplně snadné, ale v Ladovské hospodě to bylo přesně to, co člověk potřebuje. Publikum vydrželo po celou dobu a bylo fantastické. Mnoho lidí pak děkovalo ještě po vystoupení a dle ohlasů jsme byli to nejlepší za několik posledních let.

Cesta „domů“ byla sice delší, ale čekala nás velmi milá událost, poblahopřát Martinovi Janatovi k narozeninám. Hned po příjezdu jsme se sešli ve vestibulu a dostal i hobla. Ač tomu mnozí nevěřili, nakonec jsme ho pěkně zapili do brzkých ranních hodin.

Den šestý (21. 7. 2023)
Vstávání nebylo opět jednoduché. Přesto se hrstka souboráků odhodlala a vyrazila navštívit místní kostel sv. Michala, který stojí na druhém kopci než Panna Marie. Fotografie z tohoto výletu je o to zajímavější, že nebyl nikdo, kdo by nás vyfotil. A tak Michal Živný sundal svou botu, která posloužila jako stativ, a tím byly získány 2 krásné skupinové fotografie.
Mezitím měl náš Tibor natáčení na ubykaci v kroji a s dudami pro televizi CIOF. Byl to medailonek o hudebním nástroji. Jasně, povídejte to v češtině, to není problém … A pak to musela Iva Foukalová celé přeložit. Tak snad vše dobře dopadlo a celý medailonek zaujme spoustu diváků.

Odpoledne po obědě jsme odjížděli do Langogne s mezizastávkou u nedalekého jezera na vykoupání. To byl skvělý nápad a parádně jsme si to užili. V Langogne nás čekala hodinová zvuková a prostorová zkouška a pak volný program. Jenže k navštívení či prohlídce toho moc v tomto městě nebylo. Takže mnohým ten čas utíkal opravdu pomalu. Večeře byla venku před kulturním domem a pak už příprava na hodinové vystoupení. Před námi začal soubor z Ekvádoru od 21.00 a my museli být již převlečeni. Až poté, po 22 hodině, jsme přišli na řadu my. Den to byl opravdu náročný. Tak snad to bude zítra o něco lepší.

Den sedmý (22. 7. 2023)
Lepší? Z pohledu náročného vystoupení asi ano. Ale když někteří ráno stihnou koupit croissanty pro ostatní a až poté jdou spát …😊 V 10 h se přesouváme do centra města na dnešní první průvod. Někteří jsme si říkali, že to bude odpočinkové a ono ejhle. Pořádně jsme se zapotili při našich animacích. Z požadovaných 3 písniček to bylo najednou 20 min. a na několika místech. Poté jsme se postupně přesouvali k budově, kde sídlí vedení departementu a kde proběhlo závěrečné setkání všech účinkujících a organizátorů. Po cestě ještě focení na schodišti před jedním z kostelů.

Těsně před obědem jsme měli ještě možnost udělat několik fotografií na „dvoře“ budovy s krásnými výhledy na město a po společném obědě hurá „domů“. Měli jsme volno až do večera a každý ho trávil po svém. Spánek, nákupy, prohlídka města. Večer jsme v půl 9 odjížděli na hlavní průvod městem. Agátka, alias Gagi, byla naším vlajkonošem někde v čele průvodu a před naším souborem šli 2 organizátoři s pochodní a cedulí s názvem souboru a země, odkud jsme přijeli. Během průvodu byly 2 zastávky s občerstvením, což bylo potřeba. Opět jsme se pěkně zapotili, a to i na závěr průvodu, kdy jsme zatančili tanec Utancovaný. Velké množství diváků nám však během celého průvodu dodávalo energii svým potleskem. Byli opravdu skvělí! Po návratu „domů“ začala party ve vestibulu, protože to byl poslední večer na tomto místě. Naši průvodci Marie a Alex si pro nás připravili krásné pohoštění a my jim mohli předat dárky od nás a poděkovat za vše. Tentokráte vyhráli soutěž o největšího pařmena Martin a Áďa. Foto bylo do skupiny posláno v 7:11 s citací: „Vydrželi jsme nejdýl“. 😉

Den osmý (23. 7. 2023)
Poslední den ve Vals prés le Puy trávíme převážně odpočinkem, přípravou krojů na poslední vystoupení a balením. V 16.45 h se postupně „naloďujeme“ do našeho autobusu, kde necháváme kufry a kroje si dáváme do náhradního autobusu, který nás odváží do Saint Just Malmont, kde nás čekala skvělá večeře a vystoupení 2×40 min. Bohužel, bylo poloprázdné hlediště. Ale my jsme si to i tak užili. Pak rychle zabalit mokré kroje, umýt se v umyvadle a odjezd směr opravdový domov.

Den devátý (24. 7. 2023)
Ráno se probouzíme kdesi v Německu na odpočívadle. Následuje ranní hygiena a snídaně, kterou jsme společně s bohatým obědem obdrželi od organizátorů. V autobuse v Čechách nesměla chybět písnička pro řidiče Tomáše „Chytili tygra“. Do Prahy přijíždíme na Hradčanskou kolem 16 hodiny, kde vystupuje první část souboráků. Poté k Jirkovi do garáží, poslední rozloučení a hurá na taneční prázdniny.

Poděkování patří všem tanečníkům a muzikantům (hlavně těm zaskakujícím) za skvělou reprezentaci a všem těm, kteří se podíleli na přípravách tohoto zájezdu a vlastní organizaci na zájezdu. A také řidičům Jirkovi a Tomášovi. Dovolte mi však vyzdvihnout jedno jméno a poděkovat Ivě Foukalové: Díky, Ivo, za vše, co si pro tento zájezd udělala.

Vystoupení pro zahraniční studenty na VŠE (13. a 14. 9. 2023)

Vystoupení pro zahraniční studenty je takovou stálicí mezi našimi vystoupeními. Vždy se snažíme zpestřit odpoledne našimi tanci a zpěvem novým zahraničním studentům na VŠE. A ani toto září tomu nebylo jinak. Tentokrát jsme si pro ně připravili tance Utancovaný, Hulán, Prádlo, Chodsko a Staropražské, které byly proloženy několika písničkami a výukou písničky Dudlaj, dudlaj, dudlaj od naší muziky. Po vystoupení nás opět čekalo milé občerstvení v podobě nealko pití a několika druhů chlebíčků.

Výše popsané se událo ve středu 13. 9. a to samé jsme zopakovali i ve čtvrtek 14. 9. Jen nám nedorazil Míša Živný, který to asi ve středu s chlebíčky přehnal a ve čtvrtek už nemohl.
Ale dle ohlasů a potlesku jsme v oba dny udělali radost a dokonce vykouzlili několika studentům úsměv na tváři. A nám ho vykouzlil ve čtvrtek Olda Kepka, který se za námi přišel podívat, jelikož zrovna řešil něco v Praze. Díky Oldo, že na nás stále myslíš. Tak v únoru na dalším takovém vystoupení na viděnou, přátelé.

Petr Hurt

70. výročí Vysoké školy ekonomické v Praze (21. 10. 2023)

Opět jsme dostali tu možnost vystoupit na výročí Vysoké školy ekonomické, pod kterou působí i náš soubor. A opět to pro nás byla velká čest. Tentokrát to bylo krásné 70. výročí. Vystoupení jsme měli odpoledne, a to půl hodinové ve Vencovského aule. Mnoho souboráků přijelo na místo ze svatby Martina Seiferta, a tak byli hezky rozehřátí a rozezpívaní.

Začátek byl v 15:30 a jako první tanec jsme předvedli Tanzmuziku, po které následoval Utancovaný a Leporela, v nichž hasiče předvedli naši mladí tanečníci. A vedli si skvěle! K tomu zahrála naše muzika několik písniček a na závěr jsme vystoupili s číslem Spor Masopusta s Postem. Dovolte mi vyzdvihnout jedno jméno, a to houslistku Kateřinu Stockovou, pod jejímž vedením poprvé naše muzika vystoupila. Všichni to zvládli skvěle a my moc děkujeme a doufáme, že s námi Katka vydrží co nejdéle.

Díky všem souborákům za účast a hlavně Vysoké škole ekonomické za pozvání na tak významné jubileum.
Vážíme si toho a rádi zase přijdeme.
Petr Hurt

Večer se souborem Gaudeamus VŠE – 9. 12. 2023

Stalo se již milou tradicí, že na začátku prosince probíhá vystoupení našeho souboru v divadle U Hasičů v Praze. Sál je většinou rychle vyprodán díky našim rodinným příslušníkům a přátelům, jakož i bývalým členům. Takže atmosféra v přátelském duchu je zaručena. Sraz mají někteří již v 9.30 hod, kdy se začíná připravovat výzdoba a v 10 hodin už jsou tanečníci nastoupeni na rozcvičku a postupnou prostorovou zkoušku. Od 13 hodiny začíná prostorová zkouška i s naší muzikou. A poté se už jen těšit a připravovat na samotné vystoupení.

První půle byla ve znamení Tancmuziky, Utancovaného, Leporel, Sousedské, premiéry Kolečkového furianta, Jak k jídlu, tak k dílu a na závěr Spor Masopusta s Postem a Karneval. Mezi některými tanci byly zahrány samostatně písničky naší muzikou, u nichž byl hostem dnes již bývalý vedoucí muziky Milan Buňata. Ten si svou rozlučkovou řeč, kterou si pečlivě připravoval na záchodě v zákulisí a mně osobně ji odříkal, nechal na chvíli, než začali společně s muzikanty hrát jeho úpravu lidové písně „U panského dvora“. Nesmím také zapomenout na dalšího hosta – bývalého tanečníka našeho souboru Jana Úlovce, který se ujal několika pěveckých vstupů v rámci celého večera.

Druhá část je tradičně laděna vánočně a nebylo tomu jinak i letos. Začali jsme tancem „Již je čas podzimku“ a postupně jsme se divákům předvedli v tancích Nejmilejší Martině (skvělá premiéra Martina Janaty), Lucie… Ó jak je strašlivá!, Tři králové, Balada rajská, Hopsa, pacholátka a Den přeslavný. Krásné hudební číslo, v programu nazvané „Píšťalky“, předvedli sourozenci Verunka a Martin Janatovi, kteří společně zahráli na flétny. I v druhé půli naše muzika neochudila diváky mezi tanci o písně z jejich repertoáru, aby se tanečníci mohli převléknout.

Na závěr jsme si s Milanem Buňatou zazpívali „Opatrujte světlo oheň“.

Poté přišlo poděkování a slovo si vzala vedoucí souboru Věra Fenclová, která se za celý soubor rozloučila s končícími členy Milanem Buňatou, Petrem Hurtem a Miroslavem Činkou (Micinkou). Výčet jejich aktivit, které měla Věra sepsané, překvapil i je samotné. No a na úplný závěr jsme si společně s diváky zazpívali koledy, zatáhla se opona (teda, asi 3x) a tím Večer se souborem Gaudeamus VŠE oficiálně skončil. Ta neoficiální část poté probíhala v divadelním klubu společně s rodiči, přáteli, známými.

Díky všem za přípravu vystoupení, tanečníkům a muzikantům za předvedené výkony, loučícím se klukům za roky strávené v souboru a divákům za přízeň.

Na shledanou zase za rok, přátelé.

Petr Hurt

Vystoupení na VŠE pro její bývalé zaměstnance (18. 12. 2023)

Stalo se již naší milou „povinností“, potěšit svou účastí bývalé zaměstnance Vysoké školy ekonomické a zpříjemnit jim jejich předvánoční posezení. Připravili jsme si několik koled, písniček a z tanců Tři krále, Podzimek a Den přeslavný. Jako vždy tu panovala příjemná a přátelská atmosféra a po vystoupení nás čekal skvělý řízek s bramborovým salátem a zákusek.

Děkujeme za pozvání a budeme se těšit zase za rok.

Petr Hurt