Rok 2019

V rámci příprav na oslavy 70. výročí našeho souboru jsme byli pozváni paní Múčkovou do pořadu TV Noe – U nás.

Přípravy na takové vystoupení byly velké, přece jenom v televizi netančíme každý den. Dokonce jsme potkali po Praze několik billboardů na tento pořad. Reklama byla tedy také velká.

V pondělí 1. dubna jsme měli sraz v 16 hod. v Salesiánském divadle v Praze, kde byla domluvena nejprve prostorová zkouška. Na podiu jsme tedy postupně zkoušeli všechny tance společně s muzikou. Při dotazu naší vedoucí Věry, kde je klarineťák Aleš, dostala od Milana ihned odpověď: „Trčí v zácpě, možná nepřijede.“ Asi si dokážete představit Věřinu reakci: „Víš co, já ti něco povím …“ Co na tom, že byl apríl.

V půl šesté začala generálka, v rámci které jsme vše sjeli v kuse, a poté už oblékání do krojů, někteří do maskérny, rozcvičit se a pak už jen čekat.

Postupně jsme odtančili Staropražské tance, Hulána, Skočnou, Sladovnický polonéz a Hospodu, Královničky a Čertovskou suitu. Mezi tím ještě muzika zahrála a zazpívala několik písniček.

Mezi některými čísly probíhaly rozhovory na podiu, kam si zvala své hosty paní Múčková. Kromě naší vedoucí Věry se u stolu vystřídali paní rektorka VŠE Hana Machková, Milena Pitterová, Milan Buňata a Marek Janata.

Byl to skvělý zážitek a na konci jsme si vysloužili velký potlesk publika.

Skoro by se chtělo napsat „máme to za sebou“. Ale pouze v jednom případě, přátelé. Oslavili jsme krásné kulaté výročí, celých 70. let souboru Gaudeamus VŠE na scéně.

A kulaté to opravdu bylo. Nejen, co se číslice výročí týče, ale také při pohledu na několik těhotných žen v sále. Je to náznak toho, že má soubor postaráno o další své nástupce?

Sraz u kulturního domu v Ládví byl ve 12 hodin. Vynosit všechny věci a začít s přípravami. Ve foyer se připravovaly nástěnky s fotografiemi souboráků z různých generací. Příprava sborníků, fotokoutku a dalších drobností. V sále se připravovala výzdoba stolů v podobě váziček s květinami a sladkostí, které naše dívčí část souboru napekla. Kluci natahovali na podiu baletizol. Vše běželo jak po másle.

Do toho zvuková zkouška muziky, prostorová s tanečníky a v 16 hodin se otevřel sál, aby mohli první návštěvníci vejít.

V 17 hodin to vypuklo. Opona se otevírá a tanečníci začínají zpěvem úvodní sloky Staropražských. Petr hvízdne a už to běží. Ladovská polka, Sladovnický polonéz a Hospoda, Jak živ jsem si nepomyslel, Vdavekchtivé, Skočná, Sousedská, Formanská balada, Hulán, Královničky, Chodské tance. Mezi tanci muzika zahrála několik písniček.

Převlek střídá převlek, soustředění, utírání potu. Závěr patří Lodi z pásma Cestou krajinou v choreografii Martina Packa, kde na úplný závěr vykřikneme „Slavíme!“

Poté si Eva (Růža) jako skvělá moderátorka celého večera pozve na podium čtyři významné osoby, které pokřtí nový sborník, vydaný právě k našemu výročí. Terezu Plundrovou jako autorku sborníku, rektorku VŠE paní profesorku Hanu Machkovou, bývalého rektora VŠE pana profesora Richarda Hindlse a vedoucí souboru Věru Fenclovou. Každý řekl několik milých slov a poté všichni jeden sborník polili sektem. Jako poděkování jim byl každému darován jeden s věnováním a podpisy od členů souboru.

Následovalo focení po jednotlivých ročnících, kdy kdo přišel do souboru, a na závěr velká hromadná fotografie.

Během celého večera mohli diváci vidět několik úryvků z archivu České televize a Českého rozhlasu, vystoupila cimbálová muzika ve složení bývalých muzikantů souboru, krátké „taneční“ vystoupení některých bývalých souboráků a v průběhu večera hrála i současná muzika souboru. Dále si mohli souboráci zavzpomínat na některé tance a byli vyzváni, aby přišli, pokud daný tanec tančili. Bylo to takové hezké propojení generací. Čerti, Prádlo a Utancovaný. Ve všech byl přítomný jeden člověk, který je velkým pamětníkem a stálicí souboru již celých 35 let Míra Popelík.

Generace se propojily ještě jednou. A to tancem Staropražské, kde se sešlo několik párů na jednom podiu. Vlastně se tam skoro málem nevešly.

A pak už jen velký závěr večera, skoro půlnoční překvapení. Věra seděla v první řadě a všichni čekali, co nastane. Jak říkala Růža: „Uvidíte něco, co jste ještě neviděli.“ Pánská část tanečníků se oblékla do dámských chodských krojů a zatančili tanec Královničky. O bouřlivém potlesku a řevu od začátku do konce zde ani nemusím psát.

Poté přišlo druhé překvapení, které bylo připraveno dívčí taneční složkou a ke kterému se na závěr připojili i kluci. Jednalo se o nová slova a tanec na motivy chlapského tance Pastýřské zaříkávání.

Věře jsme na závěr předali květinu a knihu, do které jí každý mohl napsat věnování a nalepit třeba i nějakou fotku.

Samozřejmě jsme ji dojali a tím uzavřeli překrásný večer oslav.

Už jen uklidit a hurá tam, kam každého srdce v ten moment táhlo. Někdo domů, někdo slavil dále.

Tak zase za deset let, přátelé.

Zcela netradičně se scházíme ve středu v poledne, a to konkrétně 01. 05. 2019 v 11:30 před KD Barikádníků na Praze 10. Počasí vypadá dost nevyzpytatelně. Deštníky máme raději připravené.

Nejprve vystoupíme v 12:30 s tancem Měl jsem holku kolem májky. Od 13:00 do14:00 nás čeká hodinové vystoupení na hlavním pódiu. Novinkou bylo účinkování Evy Krištoufkové v úloze sólistky v tanci Po prádle. Zvládla to na jedničku.

Diváků bylo i přes nepřízeň počasí hodně a přišli se na nás podívat i bývalí členové souboru. Z toho máme vždy radost.

V šatně jsme měli připravené úžasné občerstvení, a tak i ti, kteří nestihli doma oběd, neumřeli hlady. Odpoledne jsme si dali ještě pivo, kávu a výborné zákusky z místního trhu a rozešli se do svých domovů.

Tak třeba příští rok na podobné akci na shledanou.

S jedním vynechaným ročníkem se opět vracíme do Tuchlovic na mezinárodní folklorní festival Tuchlovická pouť.

Tentokráte máme vystoupení v neděli, a hlavně odpoledne celý festival uzavíráme.

Počasí nám bohužel moc nepřeje. Teplota se pohybuje kolem 8ºC, a tak se musíme zahřívat, jak to jen jde – slivovicí, rumem a u ohřívačů, které jsou v zákulisí. Před 10 hodinou máme první prostorovou a zvukovou zkoušku pro dopolední vystoupení Loď a země. Bylo to celkem náročné převléci se do kostýmů na dopolední vystoupení – bez ponožek, někteří jen v tílkách … Čili výkon musel být na 200%, abychom se zahřáli. Ihned poté, co jsme odběhli z podia, jsme se přesunuli do parku, kde proběhlo společné focení. Stále ve stejných kostýmech a ve stejné zimě. Přece něco vydržíme! Naše muzika, vedoucí souboru a 2 páry tanečníků se zúčastnily ještě závěru dopoledního programu, kde se zpívala společná píseň i s ostatními soubory.

Následoval oběd (polévka a řízek s bramborem) a volný program do půl druhé, kdy jsme měli cca 30 minut na prostorovou zkoušku závěrečného galaprogramu. Pak už jen převléci, rozhýbat se a připravit.

Program byl podobný jako na výročním večeru našeho souboru v Ládví, jen o něco kratší. Hlediště bylo celkem slušně zaplněné a naladěné. Někteří muzikanti hráli raději v civilním oblečení z důvodu chladného počasí.

Začali jsme tanci z pásma „Z úsměvů pana Lady“ – Polkou, Sladovnickým polonézem a Hospodou. Dále mohli diváci spatřit tance Jakživ sem si nepomyslel, Vdavekchtivé, Skočná, Královničky, Chodské tance a Staropražské. Mezi nimi bylo několik písniček v podání naší muziky, aby se tanečníci stihli převléknout.

Na závěr nám byl předán dárek od Terezky, ředitelky festivalu, a my jsme naposledy zamávali divákům a odešli do zákulisí.

Pak už jen převléknout, sbalit si všechny věci a hurá do aut či autobusu a domů.

Už nyní se těšíme na další ročník.

V úterý jsme místo zkoušky vystupovali v Kongresovém centru v Praze pro ISBNPA (International Society of Bahavioral Nutrition and Physical Activity). Jednalo se o setkání světových špiček výzkumu a podpory zdravého životního stylu, které patří k největším odborným událostem tohoto zaměření. Hlavním pořadatelem byla Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Jednalo se tedy o prestižní záležitost.

V půl 4 odpoledne jsme se pomalu začali scházet dle pokynů Ivy Foukalové na smluveném místě. Iva opět vše domluvila a skvěle připravila návod, abychom nikdo nikde nezabloudili v útrobách Kongresového centra.

Podium bylo opravdu velké, proto musela proběhnout prostorová a zvuková zkouška. Jenže u nás prostorová znamená, že si vlastně celý program sjedeme.

Po 17 hodině už jsme byli připraveni za oponou a čekali na pokyn. Postupně jsme na podiu zatančili Chodské tance, Prádlo, Hulána a na závěr Skočnou. U Prádla prý někteří američtí návštěvníci kulili oči, když Martin vyběhl s vyhrnutou košilí a hned za ním Evička Janatová, která si upravovala sukni. Nu což, jiný kraj, jiný mrav a jiná choreografie.

Po každém tanci všichni v hledišti vstali a tleskali. Později jsme zjistili, že tak to chodí i po každé přednášce, aby měli přítomní pohyb, a tím se dodržoval zdravý životní styl.

Před 19 hodinou jsme se přesunuli do foyer, kde naše muzika hrála, všichni jsme zpívali a poté v několika vstupech provedli výuku tanců. Honza Úlovec se svou skvělou angličtinou vše vysvětlil a my se snažili vést naše taneční partnery z publika tak, aby se kroky správně naučili. „Left, right, left, right, left …“

V přestávkách jsme si mohli dát dle chuti něco k jídlu a za lidovou cenu 75,- pivo či deci vína. Nelze se divit, byli jsme na kopci a ještě v patře, tak jsou ceny již s vysokohorskou přirážkou.

Každopádně jsme si to užili a dle ohlasů i přítomní z konference a ve 21 hodin jsme se rozloučili a rozešli se do svých domovů.

Děkujeme organizátorům za pozvání a budeme se těšit na další setkání.

Po dlouhých osmnácti letech dostal náš soubor pozvání na folklorní festival Rožnovské slavnosti, který byl letos jubilejní čtyřicátý a konal se v termínu 5. – 7. července 2019. Festival tedy vyšel na volné sváteční dny, ale aspoň si pracující členové souboru nemuseli brát dovolenou a mohli jsme v pátek vyjet už v poledne. Po dlouhé cestě přes drncavou D1 jsme se ubytovali na internátu v nedalekém Valašském Meziříčí a hned přejeli do místa dění – do amfiteátru Valašského muzea v přírodě. V pátečním programu jsme nevystupovali, a tak jsme mohli coby diváci zhlédnout program Valašské tance z Rožnova a následný koncert Beránci a vlci, který měl v prostorách komorního amfiteátru muzea jedinečnou atmosféru. Poté jsme se vrátili na ubytovnu, hráli a zpívali až do rána, a především „zapíjeli“ Johanku, čerstvě narozenou dceru našeho tanečníka a kronikáře Petra.

Sobota byla oproti volnému pátečnímu večeru doslova folklorním maratonem. Jen co jsme se nasnídali, hned se museli převléknout do krojů a už se to rozběhlo: vystoupení na náměstí, přijetí u starosty, přesun do amfiteátru, krátké vystoupení na Paloučku, oběd, prostorová a zvuková zkouška, dva vstupy v programu „Když jste si nás pozvali, tak nás tady máte“, následoval vstup s Jarními dívčími tanci v rámci finále odzemku, později odpoledne volné vystoupení na Paloučku, po večeři opět zvuková a prostorová zkouškou na večerní program – hlavní festivalový pořad Ozvěny slavností, který šel přímým přenosem v TV Noe a soubor v něm vystoupil ve dvou vstupech s tanci Leporela a Utancovaný. UFF!!! Kroje střídaly kroje, chvilek k odpočinku bylo pramálo a celým dnem se nesly otázky: „A co je teda teď, do čeho se oblékám a kde mám vlastně být?“, protože takovou smršť si nikdo nemohl zapamatovat. Ale zvládli jsme to, a to včetně našeho obětavého řidiče Jirky, který celý den trpělivě chodil odemykat autobus, aby se tam souboráci mohli převléknout nebo si něco vyzvednout. Sobotní noc pak patřila volnému hraní, zpěvu a tanci v prostorách Dřevěného městečka. Naše muzika nezahálela, našla si svůj palouček a nabídla nám i kolemjdoucím české lidové písničky.

Nedělní dopoledne bylo zaslouženě odpočinkové. Někteří se zúčastnili výuky místních tanců, někteří šli na procházku a někteří se prostě jen tak povalovali, ochutnávali dobroty z okolních stánků a užívali si nicnedělání. Po obědě a zkoušce nás čekal závěrečný program V dobrém se rozejdem, v rámci kterého soubor vystoupil s ukázkou z pořadu Cestou krajinou. Pro mnohé diváky to byl asi trochu šok, ale moderátor pořadu náš vstup uvedl jako alternativní, tak se snad nedivili zase tak moc. A pak už jen řízek na cestu do ruky a v dobrém se rozejít. Na zpáteční cestě nás zaskočil drobný defekt autobusu, ale řidič Jirka se opět ukázal jako muž, který rozumí svému stroji, a závadu rychle opravil. Tento malý zádrhel snad tedy nezkazil celkový dobrý dojem z letního festivalu Rožnovské slavnosti, kam se určitě zase někdy rádi vrátíme.

Stalo se již milou tradicí, že je náš soubor osloven, aby předvedl malou kulturní vložku při uvítání nově nastupujících zahraničních studentů Vysoké školy ekonomické v Praze.

Opět to proběhlo ve dvou dnech, první ve Vencovského aule a druhý v Rajské budově ve 3. patře.

Do programu byly zakomponovány 2 písničky a tance Utancovaný, Prádlo a Staropražské.

V obou dnech po vystoupení na nás čekalo malé občerstvení v podobě několika druhů chlebíčků a pití.

A ve čtvrtek jsme měli za odměnu ještě zkoušku, abychom nic nezapomněli. I tak jsme si ale oba dny moc užili a těšíme se na další pozvání.

Rok se s rokem sešel a my už zase stojíme na prknech, která znamenají svět, v Divadle U Hasičů. Letos jsme si pozvali jako hosta folklorní soubor Rosénka z Prahy. Repertoár soubor čerpá převážně z oblasti hradišťského Dolňácka, ale rozšířil se také o Uherskobrodsko, Uherskoostrožsko, Luhačovské Zálesí, Valašsko, Kopanice a moravsko-slovenské pomezí.

My jsme měli v letošním roce rozděleno, kdy má kdo přijít na zkoušku do divadla. Dívčí část souboru a muzika v 10 h a pánská část souboru kolem 11 h, aby pánové mohli být v půl 12 h na scéně.

Do tří hodin jsme se téměř nezastavili. Naštěstí přivezli občerstvení z Bageterie Boulevard, které nám objednala Iva Krištoufková, a my si mohli dát cca 15 minut pauzu. Než přišli členové souboru Rosénka a společně jsme začali nacvičovat přechody mezi jednotlivými čísly.

No a pak už jen příprava na 17 hodinu, kdy jsme letos začínali. Již dávno bylo vyprodáno, a tak jsme byli natěšeni. Zároveň byla mezi námi taková zdravá nervozita.

První část jsme zahájili Lodí a poté tanci Podzimek, Pastýřské zaříkávání, O povodni, Jakživ jsem si nepomyslel, Vdavechtivé a na závěr Kolečka z Lužnice. Prokládáno to bylo několika písničkami a zpěvem naší muziky a jeden vstup měla Rosénka s názvem Buchty.

Po dvacetiminutové přestávce jsme začali druhou část programu pásmem blíže k Vánocům. Na den svatého Martina, Lucie, Balada rajská, Tři králové a Pacholátka. Muzika to opět proložila několika písničkami a Rosénka předvedla tanec Ovečky.

Na závěr jsme si zazpívali několik koled společně s publikem, poděkovali souboru Rosénka a její vedoucí paní Cílové, užili si krásný potlesk a pak už se opona zavřela a my měli vše za sebou.

Ihned poté jsme poděkovali Honzovi Úlovcovi za jeho roky strávené v Gaudeamu. Rozhodl se skončit, což bude velká ztráta, protože Honza nás učil, jak se starat o kroje, o kterých toho hodně ví, a je to především skvělý tanečník a zpěvák. Budeme doufat, že zůstane aktivní Zombie (interní název pro bývalé členy souboru 🙂 ).

Tak zase za rok v prosinci, přátelé.

Jako každoročně uzavíráme rok vystoupením pro bývalé zaměstnance VŠE. Letos jsme předvedli tance Podzimek, Kolečka z Lužnice a ukázku z Vánoc.

Opět jsme překonávali nástrahy v podobě klouzavé podlahy a sloupu uprostřed sálu a opět jsme do poslední chvíle doufali, že všichni stihnou dorazit na vystoupení včas. Nejvíce dobrodružství si užila Evička K., kterou zaskočilo přemístění autobusové zastávky na Florenci. Dorazila pět minut před začátkem vystoupení a dokázala, že se zmrzlá tanečnice stihne obléknout, učesat a obout opravdu velmi rychle.

Na závěr nechyběl tradiční řízek s bramborovým salátem a čokoládový zákusek.

Děkujeme za pozvání a těšíme se na příští rok.