Rok 2018

Scházíme se 5. února v posluchárně, kousek před Vencovského aulou. Opět jsme byli osloveni, a moc si toho vážíme, abychom předvedli pár tanců a zapívali několik lidových písní zahraničním studentům, kteří přijeli studovat do Prahy na VŠE.

Máme pro ně připravené Chodské tance, Prádlo a Staropražské, samozřejmě nesmíme zapomenout na výuku písničky, kterou vede vedoucí naší muziky Milan. Refrén je celkem těžký. Dudlaj, dudlaj, dudlaj, dudlaj, dudlaj dá. Ale kupodivu se to vždy chytne a lidé zpívají.

Po vystoupení jsme se mohli občerstvit chlebíčkem, typickou to pochutinou snad jen u nás v Čechách, a červeným nebo bílým vínem či nějakým nealkem.

Takže podtrženo sečteno, prezentovali jsme se, udělali jsme dobrý dojem a ještě jsme se dobře najedli.

Ve stejném týdnu ve čtvrtek jsme se pro změnu sešli v salonku vedle Vencovského auly, kde jsme měli své zázemí k převleku. Tentokráte to bylo vystoupení na konferenci MUN (Model United Nations), což je studentské uskupení simulující práci OSN.

Jelikož se nám sestava tanečníků oproti úterku trochu změnila a někteří z vystupujících už by byli nejraději doma, jelikož jim nebylo nejlépe, musela Věra úterní program malinko předělat.

Tentokrát jsme se tedy vytasili s Utancovaným, Hulánem a na konci ještě Já ráda miluju. Samozřejmě k tomu patřila výuka písničky Dudlaj, dudlaj …

Po zkoušce ještě pár vytrvalců absolvovalo taneční zkoušku v tělocvičně na přání naší paní vedoucí. Abychom asi nezakrněli a nezapomněli kroky, takže preventivně.

Po několika letech jsme byli opět osloveni a pozváni na folklorní festival Mělnický Vrkoč do vinného města Mělník. Vinného proto, že si ho oblíbil sám Karel IV. a vinnou révu sem dovezl.

A tak jsme se v pátek 8. června v 16:30 sešli u kulturního domu právě v Mělníku, abychom zde zabrali jednu velkou šatnu a pomalu se připravili na večerní program. Začali jsme prostorovou zkouškou. I když, kdo zná naši vedoucí Věru, prostorovka znamená, že sjedete celý program.

A v 19 hodin vypukl hlavní program na podiu kulturního domu, kde měl každý účinkující cca 10min během dvou vstupů. V tom teplém počasí to bylo celkem náročné. Obzvláště, když vystupujete s tancem Skočná. Ale divácký potlesk je vždy odměnou. Ještě jsme prezentovali Kolečka z Lužnice a Měla žena muže. Večer po programu se sedělo venku na schodech před kulturákem a někteří muzikanti nám k tomu hráli a zpívali. Kdo z našeho souboru chtěl a vydržel, užil si noční koupání v jednom soukromém rybníku. Sice nás jelo o jednoho více, nežli je povoleno v osobním autě, ale Micinky (Micinka = přezdívka jednoho tanečníka) se přece v kufru vozí, vpředu nás tedy bylo v jednom autě stále 5. Krásně teplá voda, hvězdy nad námi, co více dodat…

Ubytovaní jsme byli na jednom z místních internátů a ráno v půl 8 byla připravena snídaně. Společně s námi zde ještě bydlel folklorní soubor Šáteček. Poté přesun ke kulturnímu domu, odkud v 10 hodin vyšel krojovaný průvod. Ten prošel postupně až na náměstí a během cesty se soubory prezentovaly zpíváním a tancem. Jen na tom sluníčku to bylo trochu náročnější.

Následoval oběd a krátké volno, které každý využil dle svého. Návštěva kavárny, jarmarku, dospání prohýřené předchozí noci.

V 15 hodin začal hlavní program. Bohužel, zvládla se jen asi jeho polovina, v níž jsme v prvním vstupu zatančili Hulána a Utancovaného. Pak přišel velký déšť a bouřka. Avšak improvizovat se občas musí. A tak v podloubí na hlavním náměstí vystoupily děti z Jarošáčku, my se Staropražskými tanci a španělský soubor. Organizátoři mezitím zajistili autobus, který nás poté odvezl do kulturního domu, kde byl připravený raut a následovala velká párty s výukou tanců některých souborů.  A velmi milý a vtipný byl i fotokoutek, kde se někteří naši souboráci také pěkně vyřádili.

Po návratu na internát se nás několik sešlo na legendárním pokoji č. 306, kde jsme si společně zazpívali za doprovodu basisty Rádi a jeho ukulele.

V neděli nás čekalo poslední vystoupení, a to už jen vybraných zpěvaček a naší muziky. Na radničním dvoře se uskutečnilo od 11 hodin Folklorní matiné. Během druhého vstupu souboru jsme veřejně poblahopřáli naší úžasné vedoucí Věře k jejím narozeninám a poté jí ještě předali kytici. Honza Úlovec měl připravené moc pěkné vstupy s povídáním o krojích, které si oblékly některé tanečnice.

Během těch dnů jsme potkali několik souborů. Například CHODSKÝ SOUBOR MRÁKOV, FOLKLORNÍ SOUBOR JAROŠOVCI, DĚTSKÝ FOLKLORNÍ SOUBOR JAROŠÁČEK, GRUP DE BALLS POPULARS LES FOLIES DE CARCAIXENT, DĚTSKÝ FOLKLORNÍ SOUBOR RADOSŤ, FOLKLORNÍ SOUBOR ŠÁTEČEK.

Zase jsme si to užili a díky organizátorům za skvělé zážitky.

Dne 4. července 2018 se v celkem slušném počtu (berme v potaz prázdniny a dovolené) scházíme v odpoledních hodinách na jednom z pražských gymnázií, kousek od Národního divadla, které nám poskytuje, stejně jako jiným účinkujícím, své prostory jako zázemí pro převlek. Náš soubor totiž má tu čest vystoupit v doprovodném programu na piazzettě Národního divadla v rámci XVI. Všesokolského sletu v Praze.

Začátek vystoupení byl v 16 hodin, kdy jsme se prezentovali tanci Skočná, Utancovaný, Hulán, Sousedská a Prádlo. K tomu ještě Milan s muzikou učili diváky písničku Dudlaj, dudlaj, dudlaj. A jako malé zpestření byla výuka základních kroků ze Sousedské, kterou si vzala na starost Lůca Šerclová a zvládla to bravurně. Každý z tanečníků měl někoho z diváků a všem to šlo náramně.

Společně s námi zde vystupovali například FS Rosénka, Lidová muzika z Chrástu a další.

Na závěr jsme jako odměnu dostali bagetu.

Díky za krásné odpoledne a bylo nám ctí vystoupit na takovéto významné akci, jakou byl XVI. Všesokolský slet v Praze.

Den první

Zase nám ten rok utekl jako voda a my se opět vydáváme na zahraniční zájezd, vstříc novým dobrodružstvím a zážitkům. Tentokráte na mezinárodní festival do Bulharska, do jeho druhého největšího města Plovdiv, jež bylo zvoleno pro rok 2019 Evropským městem kultury.

Odjezd je naplánován na 29. července v 8:30 z Prahy od Jirky z garáží, poté I.P. Pavlova a Opatov. Po dvou letech pojedeme opět autobusem s našimi dvorními řidiči Jirkou a Tomášem alias Karlem a Karlem. A máme s sebou i několik hostů. Tanečnici Johanku z Jarošovců, klarineťáka Páju a flétnistku Martinku z Lidové muziky z Chrástu.

Po D1 jedeme jako Pražáci hlava nehlava směr Bratislava, Maďarsko, až do naší cílové stanice v Srbsku, přesněji město Novi Sad, kde strávíme noc.

Cestou se jako vždy hrálo, zpívalo a pilo. O to více, že houslista Olda tento zájezd vyhlásil jako rozlučku se svobodou. Asi nejdelší, jakou kdy kdo měl. A to se prostě zapít musí.

Už málokdo z nás si vzpomene na doby minulé a velké kontroly na státních hranicích. Zažíváme to na maďarsko-srbské hranici. Vzít si doklady, vystoupit a projít jednotlivě kontrolou.

V Srbsku už to šlo zase jako po másle. Člověk by nevěřil, čím vším se dá v autobuse zabavit. Co takhle hra Na schovávanou? Asi největší úlet bylo vlézt do úložného prostoru nad sedačkami. No, to se nedá popsat, to se musí zažít.

Do Nového Sadu přijíždíme před 23 hodinou. Rozdělili jsme se do pokojů, sprcha a spát.

Den druhý

Od 7 hodin se podávala snídaně a v 8 hodin jsme měli plánovaný odjezd. Neznamená to však, že se v 8 odjede, to je jasné.

Nevadí, v cca 8:20 vyrážíme. Skrze Bělehrad, směr Bulharsko. Až na pár malých kolon ubíhala cesta celkem dobře. Když jsme byli cca 10 km od srbsko-bulharských hranic, zůstali jsme stát v koloně, která se moc nehýbala. Tak jsme vystoupili a po chvíli vytáhli muzikanti nástroje, že si dají zkoušku. Jenže po pár taktech se kolona rozjela a navíc začalo pršet. Takže zkouška nakonec proběhla v autobuse, kde si zazpívali i tanečníci. A takto jsme popojížděli až k hranicím více jak 2 hodiny. A zase vystoupit, kontrola dokladů a autobusu. Micina při příchodu k okénku hlásí celníkovi: „Tak dobrý den, já jsem poslední“. Celkem rád bych viděl výraz toho celníka. Jirka nás ještě před kontrolou postavil čelem ke zdi, zvedli jsme ruce a udělala se fotka. Prima humor na hranicích.

Většina z nás se už těšila na čerpací stanici za hranicemi, kde si dojdeme na záchod a koupíme si něco k jídlu. A hlavně jsme potřebovali dálniční známku. Tu jsme sehnali bohužel až na čtvrté pumpě.

Vše jsme ale zvládli a vyrazili směr Plovdiv do našeho hotelu. Přijeli jsme až po 23 hodině. Kupodivu byla pro nás připravena i večeře.

Pak už jen rozdělení do pokojů a začali jsme se těšit na další den.

Den třetí

Snídaně je na hotelu od 8 hodin. Za sebe musím říct, že s jídlem to zatím vypadá dobře. V 9:30 odjíždíme směr centrum města, kde společně s ostatními soubory nacvičujeme nástup a máme i malou prostorovou a zvukovou zkoušku. Než jsme se ale dostali na řadu, chvilku jsme si postáli na schodech před amfiteátrem, který je mimochodem moc pěkný. Čas si krátíme kartami a muzika hraním a zpěvem. Poté se pěšky vracíme k zaparkovanému autobusu a cestou si prohlížíme malé podium na náměstí, kde budeme také vystupovat. Většinou po průvodu.

Po obědě máme malý polední klid. Bohužel se během něj dozvídáme, že průvod je zrušen z důvodu špatného počasí. Místo toho máme však 1,5 hodinovou zkoušku před hotelem na parkovišti. Muzika i tanečníci.

Před 19 hodinou odjíždíme na večerní vystoupení do amfiteátru. Máme možnost se podívat na ostatní soubory, protože vystupujeme jako poslední. Dokonce jsme zjistili, že soubor z Indonésie jsme potkali již před 2 lety ve Francii. Svět je malý a o náhody není nouze…

Na podiu jsme prezentovali Královničky a Chodské tance.

Cestou zpět na hotel jsme zažili neuvěřitelnou cestu na kruhovém objezdu i s písničkami, které jsme k tomu zpívali. Kolik to bylo koleček, si už opravdu nepamatuji. Jen se mi ještě nyní, po několika hodinách, motá hlava.

Pak už jen zasloužená večeře a večerní, vlastně noční, hraní v hotelovém foyer.

Den čtvrtý

Po lehce prohýřené noci není nikdy lehké vstát. Ale program běží, a tak se musíme překonat. Nevím, zdali to bylo za trest, ale k snídani bylo takové nakyslé studené mléko. Asi by to s tím alkoholem nedělalo úplně dobrotu.

Po snídani odjíždíme na prohlídku historické části města Plovdiv. Absolvovali jsme návštěvu jednoho měšťanského domu, kterému se bohužel trochu hroutí stěny, a etnografického muzea v jiném domě. Náš průvodce Saša, který nás měl na starost po celou dobu našeho pobytu, nám ještě řekl další informace k mnoha místům ve městě a k jejich historii. Postupně jsme došli na vrchol jednoho kopce, kde byly zbytky původního opevnění města. Společně jsme pak ještě sešli zpět do centra města, kde jsme si dali malý rozchod.

Po návratu na hotel následoval oběd a lehký odpočinek. V 16:30 totiž odjíždíme opět do centra města, abychom absolvovali s ostatními soubory průvod k již dříve zmíněnému podiu na náměstí, kde měl každý soubor cca 10 min na prezentaci. My jsme vystoupili s Prádlem a Skočnou. Pak následovala více jak hodina volného času, abychom se převlékli u autobusu do ladovských kostýmů a vyrazili směr amfiteátr. Nyní jsme celý program zahajovali s pásmem „Z úsměvů pana Lady“. Tohle prostě na lidi platí a potlesk byl zasloužený.

Opět jsme mohli sledovat zbytek programu a až poté jeli do hotelu na večeři. Večer ještě proběhla malá schůzka o programu na další den, který má být celý volný.

Den pátý

Po snídani jsme měli sraz v 10 hodin a společně vyrazili na prohlídku horského pravoslavného Bačkovského kláštera, který je cca hodinu jízdy od Plovdivu. Cestou z parkoviště ke klášteru jsme měli možnost navštívit několik stánků s různými místními pochutinami a dalšími výrobky. Někteří se po prohlídce kláštera odpojili a šli do kopců. A my ostatní přejeli na prohlídku nedaleké pevnosti ve výšce 1040 m n. m. Na vrcholu jsme z barevných triček složili naši státní vlajku a také zazpívali několik písní v malé kapli.

Poté už přejezd na hotel, rychlý oběd a další program. Kdo chtěl, mohl zůstat na hotelu, někdo jel do centra města a někdo do místního aqualandu. Každý si to prostě užil dle svého. A večer jsme poseděli před hotelem až do ranních hodin.

Den šestý

V tento den jsme vystupovali mimo město Plovdiv. Přesněji v kulturním domě ve městě Chisarja. Bylo několik návrhů na program v tomto dni. Nakonec jsme se demokraticky dohodli, ráno po snídani nafasovali balíčky k obědu a vyrazili do městečka Kazanlak, kde jsme navštívili Thráckou hrobku neznámého knížete, která je zapsána na seznamu památek UNESCO. Město je také známé jako město růží, proto jsme navštívili muzeum růží. Zde jsme měli možnost prohlídky výroby extraktu, z kterého se poté dělají parfémy a další kosmetické doplňky. Někteří z nás po příchodu do muzea potřebovali nutně na záchod, a tak nás paní pustila. Jenže cestou na záchod jsme vlastně zhlédli v rychlosti půl expozice. Mnoho lidí se tedy po využití WC otočilo a do muzea ani nešlo.

Pak už jen malá zastávka na kávu ve městě a už jsme jeli do cílového města na vystoupení.

Kulturní dům v Chisarji už něco pamatuje a podle toho vypadají i jeho  vnitřní prostory. Každopádně jsme si užili jak průvod se slovinským a holandským souborem, tak vystoupení. Tentokráte jsme měli dohromady 30 minut a zatančili jsme Chodsko, Královny, Sousedskou, Zajíce a Hospodu. K tomu ještě dvě písničky a výuka písně „Dudlaj, dudlaj, dudlaj …“ Cestou na hotel jsme se dohodli na večerní „zkoušce“, abychom připravili překvapení pro našeho Oldu. Když už má tu rozlučku se svobodou…

Během večeře mu byly schovány housle, aby nemohl hrát, a tak je šel hledat k autobusu, kde už čekal celý soubor. Milan mu sdělil, že je dostane po částech a pouze tehdy, splní-li 4 úkoly. Prvním úkolem bylo poznat nohy tanečníků a tanečnic (4 osoby), kteří byli schováni za prostěradlem. Poznal všechny. Jen u Ivy Krištoufkové se zasekl a dlouho nevěděl. Druhým úkolem bylo svléknout 5 holek do spodnice a haleny z kroje během tří minut. Nelehký úkol. Olda se ale snažil. Přesto mu zbyla jedna holčina celá a půl kroje ještě u jedné. Třetí úkol spočíval v tom, že poslepu oblékne Evičku Fenclovou do kroje. Vše si připravil a byly mu zavázány oči. V ten okamžik se Evička vyměnila za Tibora. Což bohužel Olda po nějaké chvíli poznal. Přesto to zvládl bravurně. A na závěr musel s Lůcou Šerclovou zatančit Prádlo. Na premiéru to bylo moc pěkné a komické zároveň.

Poté už se jen sedělo a pilo, kdo kde chtěl. Už nás po těch prohýřených nocích nechtěli zaměstnanci hotelu nechat hrát a zpívat.

Den sedmý

Po snídani byla možnost zajet naposledy do města, kde si mohl každý ještě nakoupit nějaké dárečky pro rodinné příslušníky a přátele. Poté nás Jirka vzal k místnímu Kauflandu, kde si mohl každý dle svého uvážení nakoupit jídlo na cestu domů.

Na hotelu jsme poobědvali (už zase kuře???) a do půl páté měli volno, které někdo využil ke spánku, někdo k balení věcí a podobně. Odjížděli jsme tentokráte s místním autobusem a cestou jsme ještě nabírali soubor z Indonésie. Náš autobus musel totiž stát, abychom mohli poté jet domů vkuse.

Ve městě nás čekal průvod opět k malému podiu na náměstí, kde jsme tentokrát vystoupili s tanci Měl jsem holku a Utancovaný a k tomu jedna písnička. Poté jsme měli cca 1,5 hodinky volno a sraz byl v amfiteátru, kde měl proběhnout závěrečný galaprogram.

My jsme vystupovali jako pátí. V tomto případě jsme vybrali tance Prádlo, Hulán, písničku Alou vojáci a na závěr Utancovaný. Potlesk zaplněného amfiteátru byl zasloužený. Na podiu jsme ještě obdrželi od moderátorů květinu a pamětní list.

Po posledním vystoupení se sešli všichni účinkující na podiu. Jednalo se o soubory z Indonésie, Makedonie, Gruzie, Bulharska, Francie, Slovinska, Holandska a Mexika. Byla pronesena závěrečná řeč a začal ohňostroj. K tomu hrála muzika z reproduktorů, na kterou všichni na podiu tancovali. Pár nadšenců z našeho souboru vyběhlo na vyvýšené místo, kde byla velká obrazovka a křepčili přímo tam. Musíme být přece vidět.

Cestou na hotel, když jsme se loučili se souborem z Indonésie, jsme jim zazpívali písničku Na kolena. Začali jsme slovy „Táhněte do háje …“ a oni nám k tomu ještě krásně tleskali.

Na hotelu na nás čekala večeře, dali jsme si sprchu, rychle dobalili, nafasovali snídaně a v půl 1 v noci jsme odjížděli směr domov.

Cestou jsme samozřejmě opět absolvovali čekání a kontroly na hranicích. Ale jinak cesta ubíhala dobře. Pokud bychom se tam zdrželi déle, byla záložní varianta zastávka u Balatonu, a to z důvodu povinné pauzy autobusu. Nakonec jsme vše zvládli a doma v Praze jsme byli před půlnocí.

Poděkování patří všem účastníkům zájezdu, oběma řidičům a Ivě Foukalové, že nám tento skvělý zážitek zorganizovala. Už teď se těšíme na další zájezd.

V sobotu ráno se někteří z nás schází u Jirky v garáži, odkud vyjíždíme autobusem směr Hradčanská, kde nastupuje zbytek souboru. Tentokráte se společně vydáváme na Chodské slavnosti v Domažlicích, kde se koná jeden z největších festivalů v Čechách. Nyní je to již 64. ročník.

Jelikož se jedná o domácí scénu naší vedoucí Věry, asi nemusím popisovat, jak vypadaly zkoušky na tento den. O to horší, že večerní program má osobně na starost. Ale popořadě.

Do Domažlic přijíždíme po 12 hodině a autobus má zajištěné parkování přímo na autobusovém nádraží. Věra už na nás čeká. Dostáváme každý dvě stravenky a základní informace, co kde je, jak se kam dostaneme. A v podstatě máme rozchod. Na hlavním náměstí už běží program na podiu a všude je spousta lidí a krásný jarmark.

V půl druhé už se ale muzikanti a zpěvačky musí v autobuse převléknout, protože od 15 hodin mají zvukovou zkoušku na podiu pod věží, kde společně s lidovou muzikou Plzeňský MLS vystoupí nejen pro diváky, ale také pro posluchače rádia Proglas.

V 17 hodin se už ale všichni potkáváme u hlavního podia u brány, kde od 18 hodin začíná náš program. Společně s námi zde vystoupí Soubor písní a tanců Vysočan z Hlinska, Cimbálová muzika Friška z Kyjova a Malá česká muzika Jiřího Pospíšila z Prahy. Celý program konferuje Zdeněk Vejvoda.

Náš soubor měl dohromady 4 vstupy. Začali jsme tancem Utancovaný, Hulán a Leporela. V druhém vstupu jsme předvedli pásmo Z úsměvů pana Lady, ve třetím vstupu to bylo Měla žena muže a Staropražské, na závěr to byla Masopustní hra o svatbě.

Ač náročná vystoupení, přesto jsme mohli být s výkony spokojeni. Podium sice trochu klouzalo, ale nikomu se nic nestalo. Jen Janička trochu uklouzla v Utancovaném. Dle slov Věry: „No divila bych se, kdybys ty sebou nepraštila!“ Pochopíte, že to jako tragédii nebereme.

A pak nastal volný program. Někdo jel po vlastní ose domů, někdo šel projít stánky, někdo na pouť. Ale stejně jsme se nakonec sešli v jedné hospůdce, kde hrála část naší muziky společně s některými členy CHrlisu, a tak jsme si zase společně zazpívali.

O půlnoci jsme se přesunuli k autobusu a s pěknými zážitky odjížděli směr Praha.

Stalo se již skoro tradicí, že býváme osloveni a požádáni o vystoupení pro zahraniční studenty, kteří začínají studium na VŠE.

Tentokráte se to uskutečnilo ve dvou dnech 10. a 11. září.  Převlek jsme měli v jedné z poslucháren a vystoupení samotné proběhlo ve Vencovského aule.

Program Věra připravila následovně: písnička, Utancovaný, písnička, Chodsko, Prádlo, výuka písničky Dudlaj, dudlaj, dudlaj a Staropražské tance.

Po skončení bylo připraveno jak pro studenty tak pro nás občerstvení v podobě několika druhů chlebíčků, vína a nealkoholických nápojů.

Bylo to prima a těšíme se na další pozvání.

Opět jsme dostali možnost prezentovat náš souboru na akci s názvem VŠEFEST. Jedná se o multižánrový festival u studentských kolejí na Jarově, kde mají možnost vystoupit studenti s divadelním představením, hudebním koncertem a dalším, a ukázat tak, že VŠE není jen o ekonomii, ale také o zábavě.

Náš soubor Gaudeamus VŠE, který pod Vysokou školou ekonomickou působí, zde měl svůj stánek, kde běžela video-smyčka s představením souboru a byly zde vystaveny některé části souborových kostýmů a ceny ze zahraničních zájezdů.

Od 18 hodin proběhlo před tímto stánkem vystoupení, v rámci kterého jsme společně zahráli a zazpívali jednu písničku a poté zatančili Staropražské tance.

Díky všem, obzvláště Ivě Foukalové, kteří se u stánku postupně vystřídali a odpovídali na dotazy návštěvníků.

V pátek 30. listopadu jsme se sešli na VŠE, abychom zde zpestřili slavnostní setkání při příležitosti 100 let financí a účetnictví v České republice. Na konci tohoto setkání měl náš soubor obohatit tuto akci svým kulturním programem.

Sraz jsme měli  v půl 3 vedle Vencovského auly, kde jsme se převlékli. Byli jsme upozorněni, že můžeme vystoupit dříve, že setkání již skončilo, a také se tak stalo.

Program jsme si připravili opět pestrý. Z tanců se jednalo o Utancovaný, Staropražské tance a Královničky. Muzika zahrála několik písniček a jednu výukovou s publikem – Dudlaj, dudlaj, dudlaj.

Po převleku do civilu jsme měli možnost občerstvit se na závěrečném rautu, který byl opravdu výborný.

Děkujeme organizátorům za pozvání a těšíme se na další spolupráci.

Již několik let zve pravidelně náš soubor své příznivce a známé na večerní vystoupení v pražském divadle U Hasičů. Nejinak tomu bylo i v tomto roce a zase u toho nechyběl milý host.

Tentokráte přijal pozvání dětský folklorní soubor Kytice z Prahy. Tedy vlastně také domácí.

Do divadla nás pustili v 11 hodin a během chvíle se začal zkoušet celý program. Po 15 hodině se přidaly děti z Kytice a postupně jsme vyzkoušeli přechody (kdo odkud přichází a kam odchází) mezi jednotlivými čísly a závěrečné postavení při zpívání koled s publikem.

Gaudeamus poté dostal volno a zkoušela už jen Kytice.

Před 18 hodinou už jsme byli všichni připraveni a rozcvičovali se na jevišti za zataženou oponou. Výkon musí být perfektní, měli jsme totiž vyprodané hlediště během 3 týdnů.

Po 18 hodině se program rozběhl naplno. Diváci mohli vidět tance Z obrázků pana Lady i s ladovskou polkou, Sen noci svatojánské či Čerty, u dětí zase Lucie, Matematickofyzikální úlohy či krásný převlek těch nejmenších za ovečky.

Nemá cenu zde vyjmenovávat celý program, který byl pestrý a divákům se dle potlesku moc líbil.

Na závěr jsme si společně zazpívali koledy i s publikem, předali dary naší vedoucí Věře a hostům a poté se po dlouhém aplausu pomalu převlékli do civilu a šli se pozdravit se svými přáteli do divadelního foyer, kde naše muzika začala hrát a my se bavili a bavili a bavili … však to znáte.

Tak zase za rok, přátelé!

Již několik let po sobě jsme zváni, abychom zpestřili na VŠE program předvánočního setkání bývalých zaměstnanců této vysoké školy.

Jelikož se jedná o předvánoční dobu, vše je tomu přizpůsobeno. Sice začínáme tancem Staropražské, ale hned poté následuje zpívání 2 koled, tanec Hopsa pacholátka, Betlém a Den přeslavný. Na závěr zpíváme s publikem další 2 koledy a Milan všem přeje hezké svátky vánoční.

Po převleku do civilu si dáme řízek s bramborovým salátem a zákusek. A při odchodu ještě malý dárek, čokoláda a kalendář VŠE.

Děkujeme za pozvání a těšíme se na další milé setkání.