Rok 2014

Den první – středa 6.8.

Píše se rok 2014, přesněji řečeno středa 6. 8. 2014. Před šestou hodinou ranní se schází velká většina souboru Gaudeamus na náměstí Jiřího z Poděbrad. Pracovně na Jiřáku v Praze. Po chvíli přijíždí autobus s naším oblíbeným řidičem Tomášem a už se vše pakuje dovnitř. Kufr za kufrem, kroj za krojem. Další zastávka je na Černém Mostě a také v Mladé Boleslavi, kde nabíráme další část souboru. Probíhalo zde ještě malé soustředění, především pánské taneční složky, před festivalem… Kluci asi fakt dřeli, protože po příjezdu do Boleslavi na nich byla vidět opravdu velká únava.

A hurá směr Svijany, kde jsme nabrali 2 soudky piva. Poté již směr cíl, město Strzegom v Polsku. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že budeme ubytováni v hotelu přímo na náměstí. V hotelu jsme bydleli ještě společně s indickým souborem. Ujala se nás milá Beata, která byla naší průvodkyní po celou dobu pobytu. Po rozdělení pokojů následoval oběd a příprava na první vystoupení právě na tomto náměstí. Již při prvním pohledu na pódium si i laik všiml, že není v úplné rovině. Takže se naše muzika musela po celou dobu obávat, aby se netulila s našimi tanečníky, kteří se během tance neustále pomalu přibližovali. Zvláště Pitterova kolečka s námi na šikmé ploše zamávala. Ale vše jsme profesionálně zvládli a sklidili zasloužený potlesk. V zákulisí ve stanu to během vystoupení vypadalo už tradičně – rychlé převleky holek i Radka z Hulána do blech a pak opět do Mýta. Zjistili jsme, jaké doplňky kdo postrádá a mohli tak vychytat blechy, promiňte mouchy na příští vystoupení…

Po večeři jsme se připravovali na druhé vystoupení toho dne v nedaleké Kostrzi, kam jsme přejeli autobusem. Převlek proběhl ve škole a vystoupení v kulturním domě. Tančili jsme Utancovaného, Hulána a Skočnou přímo před lidmi na parketách. Tentokrát byl povrch rovný a prostředí připomínalo naši tělocvičnu, takže jsme tance vystřihli úplně v klidu jako na zkoušce. Lidem se to velmi líbilo. Poté na nás čekalo malé občerstvení a diskotéka. Ale naše muzika se rozhodla, že si udělá vlastní „diskotéku“ venku před kulturáčkem. Zpívalo se, pilo a veselilo a navázali jsme tu hned srdečné vztahy s Iry, kteří byli nadšeni našim hraním a zpíváním. Kolem půlnoci jsme se odebrali zpět do hotelu a šli odpočívat. Tedy až na pár jedinců a pokoj 306. Zde se začala psát tradice a historie tohoto zájezdu.

Den druhý – čtvrtek

Ráno se scházíme v dolní části hotelu, kde je restaurace, abychom společně posnídali. Dlužno říci, že restaurace vypadala nádherně a místní velké akvárium se spoustou ryb upoutávalo pozornost všech. Eva „Růža“ má jako již tradičně hlásání, kde se dovídáme plán dne. Dnešek bude opravdu super.

Dopoledne odcházíme na místní fotbalový stadion, kde mají jednotlivé soubory zkoušku. Je to velmi náročné, protože je zde jen velmi málo stínu a sluníčko opravdu pálí. A tak se někteří rozhodli opalovat do doby, než se naši kluci zvedli, že si budou krátit čas sportem. Když není balon ani létající talíř, postačí malá lahev s vodou. Pak jsme mohli sledovat souboj dvou týmů a pohledy naší Věry, jestli se někomu něco nestane. Všichni to přežili. „Ale přece nebudeme sedět jen tak,“ pronesl někdo. A tak si kluci řekli, že si dají závod ve sprintu. Závod se rozběhl, holky fandily a fotily a náš Bohouš po deseti krocích lehl na trávu s krásnou grimasou a byl zralý na nosítka. Ale je to chlap, vydržel, odtančil zkoušku a po ní jsme se vrátili do hotelu na oběd.

Po obědě jsme se pomalu přesunuli do místního aquaparku. To byste nevěřili, co to s některými udělá, když jsou od rodin a mimo zaměstnání. A tak jsme viděli krásné kreace v bazénu, skokanské dovednosti na můstku a blbiny na tobogánu. Vrcholem bylo, když se několik souboráků pokoušelo rozproudit divokou řeku tím, že běhali stále dokola a pak jako šílenci skákali ve vlnách střídavě levá a pak pravá strana. Někteří si tímto nezvyklým pohybem namohli i svaly! Po večeři v hotelu jsme se už v krojích přemístili autobusem na místní fotbalový stadion, kde byl v 19 hodin oficiálně zahájen celý festival projevy, ale také krátkým defilé souborů před tribunami diváků. Verča s Martinem byli pověřeni důležitým úkolem – společně s dalšími třemi páry drželi vlajku mezinárodní folklorní organizace CIOFF. Úkol vhodný jen pro zodpovědné! Ovšem ve chvíli, kdy moderátorka večera představovala jednotlivé organizátory festivalu, mezi nimi zaznělo jméno „Kokot“. Verča vybuchla smíchy a musela se hrozně přemáhat, aby se nesmála po zbytek času, kdy měli s Martinem držet vlajku. Ještěže ji v tu chvíli nezabírala kamera na obrovské plátno, to by byla mezinárodní ostuda!!! J

Pak už mohl začít vlastní program, kde se předvedli, kromě našeho souboru Gaudeamus VŠE, také soubory z Běloruska, Řecka, Mexika, Indie, Polska, Irska a Arménie. Tentokrát jsme do 15 minut zařadili celého Ladu. Po tomto programu jsme se asi ve 22:30 vrátili na hotel a poté se přemístili do střediska Carmel, kde se sešli všichni vystupující a bylo zde připraveno i občerstvení. Postupně jsme se mohli navzájem seznamovat a učit různé tance. My jsme vyučovali Doudlebskou. Tančilo se na malém dvorku přiléhajícím ke kostelu, který byl nádherně osvícený.

No a po skončení večerní zábavy kolem druhé hodiny ranní proběhlo tradičně hodnocení na pokoji 306, kde byly rozdány medaile a pochvaly za uplynulý den.

Den třetí – pátek

Po společné snídani se od Růži opět dozvídáme plán dne. Dnes máme volno až do večera. 2 páry z našeho souboru (Bohouš + Eva a Radek + Iva) se zúčastní nácviku na závěrečné sobotní představení a zároveň se zúčastní oficiálního přijetí zástupců všech souborů na místním městském úřadě u pana starosty.

Zbytek se rozhoduje, zdali bude dospávat deficit, či pojede na výlet do Wroclawy. Ti, kteří se rozhodli pro výlet, jistě nelitovali. Větší část z nich například navštívila věž baziliky svaté Alžběty, kde zdolali kolem 300 schodů, aby se vyškrábali k vrcholu a viděli pod sebou tu nádhernou scenérii. No a poté už byl program individuální. Prohlídka rynku (náměstí), prohlídka památek, ochutnat výbornou čokoládu. Nejvíce práce zde měla Eva Janatová, která vyfotila snad všechny tramvaje ve městě, a to si myslím, že navštívila i nějaké to depo. No a před 15. hodinou hurá nazpět.

Naši zástupci si to na nácviku prý také velmi užili. Choreografka Marie naučila během dopoledne tančit čardáš i Indy a Iry, kteří se s takovým tancem snad ještě nesetkali, stačila u stavění choreografie zpívat a dokonce hrát na basu. A při tom všem se ještě usmívala a byla neuvěřitelně trpělivá. Žena malá vzrůstem, ale velká svým otevřeným srdcem na nás udělala obrovský dojem. Také si nikdy nenechala ujít příležitost si s naší skvělou muzikou zazpívat pár slovenských písniček. Po večeři v hotelu se pomalu přesouváme na místní fotbalový stadion, kde absolvujeme opět krátké vystoupení. Po návratu do hotelu je přesun do střediska Carmel, kde je opět večerní párty s muzikami a občerstvením.

No a po skončení tohoto proběhlo tradičně hodnocení na pokoji 306, kde byly rozdány medaile a pochvaly za uplynulý den.

Den čtvrtý – sobota

Po společné snídani a vyslechnutí programu se přesouváme opět na stadion, kde probíhá zkouška na závěrečný program. Naše 2 páry nás reprezentují velmi dobře, protože stojí oba vpředu. Je hezké vidět, jak jim ostatní koukají na nohy. A Bohouškův spokojený výraz a úsměv, když tancuje čardášové kroky. Prostě si to užíváme, jak to jde.

Nacvičují se jednotlivá střídání muzik a souborů tak, aby nevznikaly v programu pauzy kvůli zvučení. To dává místním zvukařům dost práce a choreografka a režisérka celého večera Marie má chvílemi nešťastný výraz, protože to na její vkus trvá příliš dlouho, ale je pořád trpělivá. K ruce si někdy bere Růžu, aby jí pomohla s překladem ostatním souborům. Zkouška trvá celé dopoledne, ale na to už jsme z velkých festivalů zvyklí. Po nácviku a obědě je individuální plán. Někdo dospává, někdo nakupuje a někdo jde opět do místního aquaparku. Je potřeba regenerace a nabrat síly na večer.

Po večeři se přesouváme na fotbalový stadion, který je tentokrát opravdu zaplněn a začíná program, v němž se postupně opět představí všechny soubory s tím nejlepším, co si paní režisérka vybrala. Z našich čísel si vybrala Hulána, který otevírá celý program a pak celého Ladu. Závěrem proběhlo oficiální ukončení festivalu, stažení vlajky CIOFF a jako malé překvapení nádherný ohňostroj, na který jsme všichni koukali s otevřenými ústy. Po přesunu na hotel jsme se převlékli a šli do nedalekého kulturního centra, kde bylo připraveno občerstvení, diskotéka a dobrá nálada byla podmínkou. Naše muzika opět hrála, zpívalo se a tančilo. Největší poctou pro nás byla osobní pochvala paní režisérky Marie za skvělý taneční, herecký a profesionální výkon. Zde byla odpověď na otázku: „Děláme to dobře a baví to diváky?“ Ano, ano, ano.

Ale ještě proběhlo jedno prima zpestření. A to, že jsme mohli zazpívat našim souborákům Roubíčkovým, kteří spolu ten den slavili 7 let společného manželství. A co jiného než „Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap.“ Ještě jednou gratulujeme, přátelé. A po skončení oficiální zábavy proběhlo tradičně hodnocení na pokoji 306, kde byly rozdány medaile a pochvaly za uplynulý den. Tentokráte to bylo i s muzikou a zpěvem.

Den pátý – neděle 10.8.

Je krásné vidět unavené obličeje na společné snídani v hotelu. Tentokrát se asi hodnocení dne na pokoji 306 protáhlo do časných ranních hodin. Šéfkuchaři a jeho týmu z hotelu jsme nalili becherovku a zazpívali písničku za to, jak dobře nám po celou dobu vařili, a pak už se většina z nás vypravila do kostela, kde se společně s dalšími soubory zúčastnila mše svaté.

Chrám je zde velmi krásný, zasvěcený svatému Petru a Pavlovi. Jednotliví zástupci souborů zde předali místnímu knězi své dary a poté během mše zazpívali písničku. Na konci proběhlo společné focení před oltářem a hurá všichni ven, připravit se na průvod.

Ten pomalu vyšel od kostela a zamířil na náměstí, kde byly připraveny stánky a podium. Každá země měla připraveny tradiční pokrmy a nápoje ze své vlasti, které v jednotlivých stáncích prezentovala. My jsme podávali svijanské pivo, becherovku, utopence, karlovarské oplatky, strážnické brambůrky a bakovácké preclíky. Návštěvníci si mohli také zakoupit naše CD a později i poslechnout naši muziku živě. Ale nepředbíhejme.

Po příchodu průvodu na náměstí se některé páry z různých souborů promíchaly a společně se tančila polonéza. Vpředu šla ředitelka festivalu společně se starostou města. Kolem celého náměstí byla spousta diváků. Takže když polonéza skončila (byla téměř nekonečná…) a všichni se rozešli ke stánkům, všude byly ohromné fronty. Každý chtěl něco ochutnat, něco si koupit.

U našeho stánku byla fronta neustále, také jsme vše podávali zdarma. Hanka točila pivo, Janička nalévala becherovku, Beata porcovala utopence, Adélka taky a ostatní běhali s oplatkami a brambůrkami podél fronty, aby to čekajícím lépe utíkalo. Pípa byla v tom horku nějaká zpomalená, takže to trvalo tři hodiny, než jsme oba sudy vytočili. Ostatní stánky měly během hodiny vše rozebráno a zásoby vyjedené, ale u nás byli zájemci ještě dlouho poté.

Festival jsme zakončili obědem u krásně připravené, doslova svatební tabule, v prvním patře našeho hotelu. Pak si šli všichni zabalit, dát si sprchu a pomalu jsme se přesouvali k našemu autobusu. Zde jsme se nalodili, rozloučili s naší skvělou průvodkyní Beatou a předali jí malou pozornost za super organizaci. Jaké bylo překvapení, když každému z nás dala pohled na památku s vlastnoručně napsaným vzkazem. Po 16. hodině odjíždíme směr naše domovy, opět plni dojmů a také Žubrovky.

Co závěrem? Byl to krásný festival, na který bude mnoho účastníků vzpomínat a to z mnoha hledisek. Poděkování určitě patří naší muzice, která nás více než skvěle reprezentovala a byli neúnavní. Dále pak Evě „Růže“, která pro nás vše vyjednala a také klukům z pokoje 306, kteří se po všechny večery perfektně starali o všechny návštěvníky. Vlastně nejen večer. Ráno, v poledne, večer, v noci a v časných ranních hodinách. Někteří se probudili v pohodě až v úterý, týden po odjezdu, tak to bylo náročné. Jiní jedli ještě 2 dny po příjezdu domů černé uhlí. Někteří muzikanti se naučili i tancovat, takový Ráďa Roubíček například již ovládá irské tance.

Prostě každý si odvezl z tohoto festivalu to své a všichni jsme si to náramně užili.

Tak zase příští rok přátelé a kamarádi, snad v Irsku?

Abychom po vydařeném zájezdu do Polska neměli moc dlouhou pauzu, přijali jsme pozvání organizace AEGEE Praha a přispěli svou troškou k jejich Letní univerzitě (AEGEE Summer University – Check the Czechs). Jak jinak než tancem a hudbou. Ráno v neděli 17. srpna jsme se v komorním složení sešli v tělocvičně na Rooseveltově koleji v pražských Holešovicích, abychom naučili zhruba třicet studentů z celé Evropy základům českých lidových tanců. Studenti dorazili po desáté a i když na nich byla patrná únava ze sobotního zájezdu do Plzně a především každonočních večírků, všichni ocenili krátkou ukázku, tj. Vejra, Měl jsem holku a Jsem, jsem z Rakovníka – vše v podání Hanky, Lindy, Franty a Petra. To vše v krojích, aby byl zážitek pro diváky úplný. Pak už jsme všechny zvedli do kola a vrhli se společně na výuku dvoudobých koleček. Zde byla nepostradatelná muzikantská složka dopoledne, tj. Marek, Milan a Tibor. Následovala doudlebská polka a po ní zbyl ještě čas na trojdobá kolečka. Výukovou hodinku jsme ukončili společnou fotografií. Petr se pak mohl těšit na opětovné setkání se skupinou hned následující pondělí, kdy skupina měla v plánu exkurzi do mladoboleslavské Škodovky. Co myslíte, potkali se tam nebo ne?