Rok 2012

Přípravy na ples FOSu, který se tentokrát věnoval středním Čechám, byly náročné a intenzivní. Věra se ujala nevděčného úkolu připravit předtančení středočeských folklorních souborů. Několik souborů se učilo záludné Věřiny kreace, soustředění bylo hned několik a chvílemi to vypadalo beznadějně. Nakonec ale vzniklo 15ti minutové předtančení plné pěkných formací a kroků, při kterém nezůstalo jedno oko suché a hlavně při kterém jsme si my, tanečníci, pěkně zatančili a měli radost ze společného díla. Nutno podotknout, že bez pěkné muziky v úpravách Marka a bez historických krojů z pokladnice našeho souboru by to také nemělo ten správný efekt.

Výhodou společného nácviku souborů bylo to, že jsme se lépe poznali, z intenzivní spolupráce vzniklo úzké přátelství a Gaudeamus navíc získal dva nové tanečníky! Čili teď máme chlapů 9, někdy 10! To tu v novodobé historii Gaudeamu ještě nebylo!

Ples jinak proběhl v příjemné atmosféře, lidi se dobře bavili a dobře si zatančili.

Kdo tam nebyl, neuvěří. Akademický klub, akademické složení tanců, akademicky přesné chlebíčky… 🙂

Píše se….

Žižkovské Máje byla dobrá příležitost, jak si před Tuchlovicemi zkusit v předpremiéře náš nový tanec. Věra zrekonstruovala další z choreografií Aleny Skálové, tentokrát z bloku Obrázky Josefa Lady, konkrétně tanec V hospodě. Na Parukářce bylo příjemné pódium, které ale, jak jsme brzy zjistili, neuvěřitelně klouzalo, příjemné počasí i příjemné publikum.

Zatančili jsme nejenom Ladu, ale také klasické České tance nebo Kolečka z Lužnice. Mezi diváky byly i naše dětičky, kterým se vystoupení evidentně líbilo. Pak jsme si dali pivo, šlo vlastně o „pivní“ slavnosti, a šli spokojeně domů.

Jako vždy i letos jsme byli na Středočeském festivalu Tuchlovická pouť. Ráno jsme se vklínili na zkoušku v letním kině, abychom si zkusili nový tanec V hospodě. Dopoledne jsme pak zatančili před Hospodou naši klasiku, zcela neklasicky jsem ovšem zapomněla na nástup Utancovaného, takže jsem se připojila až dodatečně. Oběd byl dobrý ve školní jídelně a pak jsme měli trochu času si projít pouť a zastavili jsme se i na kávu a dortík v cukrárně.

Odpolední program byl letos složen jak z dětských, tak z dospělých souborů. Předvedli jsme rekonstruovanou choreografii Aleny Skálové V hospodě z bloku Obrázky Josefa Lady v hudební úpravě Josefa Krčka. Myslím, že jsme svému dobrému jménu nezůstali nic dlužni. škoda, že začalo pršet akorát ve chvíli, kdy jsme nastoupili na jeviště, věrní diváci ale zůstali sedět a neodešli. Přeháňka byla naštěstí za chvíli pryč.

Soubor tentokrát vystupoval i v neděli s Leporely. Počasí vůbec nepřálo, byla zima a lilo jako z konve. Zkrátka téměř klasické Tuchlovice. I tak jsme si festival jako pokaždé užili a těšíme se už nyní na příští ročník.

Do Bakova nás pozval dnes už náš tanečník Petr Hurt, tehdy ještě tanečník Furiantu. Protože se nám letos nepodařilo zajistit žádný zahraniční festival, rádi jsme souhlasili, že se o prázdninách setkáme a zatančíme si. Festival to byl příjemný, organizace měla jen decentní skluz, ale to nám tak nevadilo, protože povídat si bylo o čem. Oběd jsme si dali v pizzerii a nemohla chybět ani kávička, pivínko, vínko nebo medovina.

Vystoupili jsme ve dvou vstupech, při druhém už bylo jeviště tak rozpohybované, asi si chtělo také trsnout, že jsme měli obavy, že s námi každou chvíli spadne. Naštěstí vydrželo a nikomu se nic nestalo. Diváci byli úžasní, počasí vyšlo na jedničku a vůbec se vše podařilo.

Na Jižní Město v Praze nás organizátoři zvali už několikrát. Letos jsme konečně mohli účast přislíbit. Převlékli jsme se ve stanu a čekali na dva vstupy. Vše proběhlo bez problémů, jen byla docela zima. Legrační bylo, že si několik našich členů zapomnělo jisté části kroje. Asi proto, že bylo po prázdninách a lidé vypadli z běžného souborového frmolu. Sukni nám půjčili z Rosénky, zástěru jsme nahradili jinou a mohlo se jít na věc.

Po vystoupení jsme dostali výborný koláč, který jsme hned slupli. 🙂

Praha 3 nás oslovila, abychom vystoupili v rámci Evropského kulturního dědictví v Paláci Akropolis. Rádi jsme přijali, i když vystoupení bylo hned po prázdninách, kdy jsou nožky ztuhlé po dvouměsíční pauze a prstíky odvykly klapkám a strunám.

Intenzivně jsme se připravovali, dokonce jsme si dali i den soustředění. Výsledek stál za to! škoda, že si Praha 3 nedala více práce s propagací. Sál byl skoro prázdný, jen naši skalní příznivci, tedy rodinní příslušníci, zpoloviny zaplnili alespoň spodní část hlediště.

Trsli jsme si Ladu, Kolečka z Lužnice, ale i Spor a Čertovskou suitu, jako i klasická čísla. Bylo to fajn.

Toto vystoupení už ani není třeba popisovat. Každý semestr na stejném místě, zhruba ve stejnou dobu a za stejných podmínek. Nadšené mladé publikum, chtivé tance, si s námi po vystoupení zazpívalo a zatančilo „Dudlaj, dudlaj“ a pak jsme se už všichni vrhli na víno a chlebíčky. 🙂

The ERM will take place in Celakovice, near Prague, Czech Republic from 1-4 November 2012. Delegates will need to be available to travel on 31th October and 5th November.

Tuto informaci o setkání v Čelákovicích bylo možné si přečíst na internetu. Soubor Gaudeamus byl osloven, jestli by pro účastníky setkání vystoupil, a to v menším počtu vzhledem k počtu účastníků a prostoru pro vystoupení. Stalo se tak v pátek 2.11. od 19.00 v budově CMC Bussiness Centre.

Přijelo nás 24 vystupujících, muzika v téměř plném obsazení, a celý večer byl velmi pohodový. Vystupovali jsme v tělocvičně, kde jsme židle srovnali do řad. Polovina, v níž jsme vystupovali, byla osvětlena, a tak vytvářela pocit jeviště. Navíc se na ni vstupovalo přímo ze šatny. Její blízkost byla příjemná i pro převleky tanečníků, kterých bylo během 40-minutového programu pět. Podlaha tělocvičny byla lesklá, vzbuzovala obavy, že bude kluzká, ale tančilo se na ní velmi dobře.

Na horizontu byly tentokrát ribstole, před nimi stála muzika se zpěvačkami. Publikum velmi živě reagovalo na všechna čísla i na průvodní slovo, které měl vedoucí muziky Marek Janata a v němž představoval soubor, jednotlivá čísla, obsahy písní a hudební nástroje vozembouch a dudy.

Poprvé vystoupili noví členové taneční skupiny Mirek Činka a Petr Hurt (ředitel Pojizerského festivalu v Bakově nad Jizerou).

Tak jako ve všech souborech i u nás přijíždějí na vystoupení děti, které střídavě hlídají ostatní členové souboru. Tak přijela na toto vystoupení tentokrát flétnistka Zdička Krupičková se dvěma dceruškami. Umístila je ve sprše a doufala, že ta starší nepustí vodu. Ta se také již vrtí v rytmu tónů a stála tentokrát velmi aktivně vedle své maminky. Druhá je zatím miminko. Celou dobu byla „na jevišti“, ovšem na rukách zpěvačky Martiny Němcové, a viděla tak dobře na maminku a byla spokojená. Po vystoupení proběhlo ve sprše i krmení dětí.

Občerstvení při vystoupeních vždy podporuje dobrou náladu. Tentokrát jsme povečeřeli, po vystoupení poseděli na pivíčku a s dobrou náladou odjeli domů, vlakem z nedalekého nádraží nebo autem.

Několik členů se potom v sobotu zúčastnilo dne otevřených dveří v ústavu jaderného výzkumu v Řeži, kde je velmi fundovaně na jednom úseku provázel náš první houslista a autor řady hudebních úprav Milan Buňata.