Kronika 2017

Vystoupení pro zahraniční studenty

06.02.2017

Je 6. února 2017 a souboráci se v odpoledních hodinách pomalu scházejí v jedné posluchárně na VŠE v Praze, kde vystoupí pro zahraniční studenty této vysoké školy.

Jsme rádi, že tato spolupráce existuje a my se můžeme tímto způsobem prezentovat.

V posluchárně máme zázemí k převléknutí, muzika k rozehrání … Máme tady prostě takové své soukromí.

Pomalu se oblékáme a připravujeme na vystoupení, které začíná v 17:30. Čeká nás pásmo Staropražské tance, Prádlo, písničky a na závěr Chodsko.

Při rozcvičování na chodbě před Vencovského aulou si začínáme všímat přípravy rautu, který bude otevřen po programu. Před vystoupením ani nápad, byli bychom těžkopádní.

Dostali jsme pokyn a začínáme Staropražskými tanci. Aula sice není úplně zaplněná, ale i tak je návštěva slušná. Další v pořadí je Prádlo, do kterého se zapojují i holky z Kytice. Pomalu se učí tance, aby mohly některé tanečnice občas odpočívat. Jen kluci mají smůlu, noví nějak nepřicházejí.

Pak měli tanečníci chvilku na přípravu posledního čísla. A mezitím hrála muzika písničky a zároveň se pokusil Milan o vtipný monolog, jímž chtěl přimět publikum ke zpěvu následné písně s jednoduchým refrénem: "Dudlaj, dudlaj, dudlaj, dudlaj, dudlaj dá".

Nebylo slyšet, zdali někdo zpívá, každopádně hned poté jsme nastoupili na poslední vystoupení, Chodské tance. Na kluzké podlaze a v pěkném teplu se to tančí výtečně.

Pak už jen zasloužený potlesk, převléknout a vzhůru k rautu. Víno, voda a chlebíčky několika druhů. Co více si přát.

Cesta domů musela proběhnout s plným žaludkem a s pocitem dobře odvedené práce.

Petr Hurt

Tuchlovická pouť

06.05.2017

Je 6. května, brzo ráno a spousta lidí si užívá prodloužený víkend. Jsou ale i tací, kteří lezou z postele a pomalu se balí a připravují na odjezd do Tuchlovic, kde probíhá 24. ročník festivalu Tuchlovická pouť.

Autobus odjíždí v 8 hodin z náměstí Jiřího z Poděbrad. Někteří už nastupují v depu u Jirky. Cesta ubíhá celkem rychle, z Prahy je to kousek. V 10 totiž musíme být převlečeni a připraveni v místním amfiteátru na prostorové zkoušce.

Před příjezdem dostáváme poslední přísné pokyny od Věry. Jakmile však zaslechla otázku, zdali jsme nezapomněli dřeváky v Praze, obrátila oči v sloup a odešla z autobusu. Pokus o vtip to byl dobrý.

Jako vždy máme určenou jednu třídu na základní škole, kde se všichni převlékneme a pomalu se přesouváme dolů do obce, do dějiště festivalu. Muzika ladí poslední nedostatky a v 10 už všichni posloucháme Věru, která drží mikrofon a vede zkoušku. „Ty běž tam, ty stůj tady, zkusíme to, budeme si to zpívat, běž víc doleva …“.

Prostorová zkouška byla rychlá a zase přesun na náměstí před hospodu, kde stojí malé podium, na němž se postupně vystřídají jednotlivé soubory, které v sobotním odpoledni vystoupí v hlavním programu. Gaudeamus zatančí postupně Měl jsem holku, Nahoře v Táboře, Hulán a Skočná. Na těchto prknech se většinou představí nováčci, aby se otrkali. U nás to byly bývalé tanečnice z Kytice, které s námi byly takto na prvním festivalu, a Katka, naše nová tanečnice, která vydržela všechny ty předchozí zkoušky a dril. Což je prima.

Počasí přálo a my jsme pomalu po vystoupení přešli do parku na společné fotografování a pak hurá do školy na oběd. Polévka, pak „knedlo zelo vepřo“ a už jsme odfukovali.

Petr s Petrou a Martinou šli jako zástupci našeho souboru na oficiální přivítání do jedné z místních hospůdek, kde na ně čekalo malé občerstvení. Postupně se mezi sebou vystřídali řečníci jako Bohoušek Chochola, dlouholetý ředitel tohoto festivalu a nyní režisér, Terezka Mlynaříková, ředitelka festivalu, Jana Svobodová, předsedkyně Folklorní Unie Prahy a Středočeského kraje, a Jaroslav Pošta, starosta obce Tuchlovice. Ten také postupně představil některé své další kolegy starosty z okolních obcí.

Ve 14 hodin začíná hlavní program v amfiteátru. Diváci zde mohou zhlédnout soubory Lísteček, Nisanka, Rosénka „Hajdaláci“, Čtyřlístek, Valášek, Jasénka, Moták a my, Gaudeamus VŠE.

Náš soubor představil v prvním pásmu Jakživ jsem si nepomyslel, Vdavekchtivé, Nahoře v Táboře a Utancovaný. Po přestávce v druhém vstupu jsme zatančili Mazurku z Košíř a téměř na závěr programu sólový tanec Jany a Honzy Úlovcových  Měla žena muže.

No a poté začal volný program. Nejdříve dobrý gulášek k večeři, pak někteří jeli domů, někteří zůstali v amfiteátru na další program a někteří šli na místní pouť - vystřelit nějakou růži, koupit si něco sladkého a hlavně se vyblbnout na autodrom.

Ve 20 hodin odjíždíme v komorním počtu zpět směr Praha.

Festival se povedl, počasí přálo po celou dobu a ještě jsme ten den porazili Bělorusko 6:1 na MS v hokeji.

Skvělý zážitek, děkujeme. A těšíme se na další pozvání.

Petr Hurt

Folklorní festival Pardubice - Hradec Králové

02.06.2017 - 04.06.2017

Uplynuly 2 roky a náš soubor se již po několikáté vrací na folklorní festival do Pardubic a Hradce Králové, kde letos proběhl 26. ročník.

V pátek vyjíždí z Prahy většina členů souboru autobusem až v 16 hodin. Zácpy a objížďky na některých silnicích jsou hrozná věc. Proto přijel Jirka později s autobusem na místo určení.

Do Pardubic přijíždíme lehce po 18 hodině. Venku pěkně slunečno a my se pomalu přesouváme pěšky na Radnici, kde jsme dostali zázemí. Čekají nás dvě vystoupení na náměstí, kde jsou 2 podia. Do té doby máme čas si projít jarmark, ochutnat různé dobroty, nakoupit co potřebujeme a ve 20 hodin už jsme skoro oblečeni a připraveni na přesun k podiu u Spolkového domu. Zde se naše vystoupení skládá z: Měl jsem holku, Královny, Prádlo a Chodské tance. Potkali jsme i manžele Pitterovi. Milena Pitterová měla možnost sledovat vystoupení svých bývalých svěřenkyň, které v dětském souboru Kytice vedla a 5 holek přešlo k nám do Gaudeamu. Samozřejmě, že se to neobešlo bez slz. Holky od ní dostaly do vínku hodně a nyní to zúročují. 

Společně s námi na tomto podiu vystoupily soubory Marcipánek a Perníček z Pardubic, Sejkorky ze Slatiňan, Veselá Partyja z Boršic, Baldrián z Pardubic, Lipka z Pardubic, Nisanka z Jablonce nad Nisou a Dupák z Hradce Králové.

Po vystoupení jsme měli cca 2 hodiny volno, než jsme se začali připravovat na druhé pásmo na podiu u Radnice. Tady mohli v našem podání diváci zhlédnout: Měl jsem holku, Hulána a všechny tance z Obrázků pana Lady (Sladovnický polonéz, Strejček Nimra, Zajíci, Hospoda).

Na tomto podiu mohli také diváci vidět soubory Holoubek a Radost z Pardubic, Ostravica z Frýdku-Místku, Urpín z Banské Bystrice, SPT Wałbrzych z Polska, Nisanka z Jablonce nad Nisou, Kohoutek z Chrudimi a Formani ze Slatiňan.

Po druhém vystoupení jsme se přesunuli do Hradce Králové, do hotelu Černigov. Náš soubor okupoval páté patro. Dali jsme si sprchu, vzali do ruky dobré jídlo a pití a přesunuli jsme se dolů na recepci, kde se hrálo, zpívalo, jedlo, pilo … Prostě skvělá zábava tak, jak to mezi folkloristy bývá. Během noci jsme se šli trochu ochladit do kašny před hotelem. Původně byl záměr, ochladit jen chodidla, ale znáte to, jeden stříkne a už to lítá…

Druhý den po snídani se přesouváme do Klicperova divadla, kde se opakoval program z loňského ročníku ve Strážnici „Mord sec hadry mordyjééé – periférie!“  Společně se zde krom našeho souboru představily soubory Kohoutek z Chrudimi, Veselá Partyja z Boršic, Spolek jabloneckých dam a pánů, Duo Vodpodlahy z Prahy. Po dopolední zkoušce jsme si došli na oběd a pak jsme měli chvilku projít se městem. Zmrzlina, kafíčko, kdo co chtěl. Také jsme nezapomněli na narozeniny naší tanečnice Ivy Krištoufkové. A tak jsme ji společně s muzikou zazpívali a mužská část taneční složky ji předali každý jednu růžičku pro radost. Odpoledne proběhla ještě jedna zkouška a v půl 5 už začal program pro velmi slušně zaplněné hlediště. Obecenstvo nás na konci odměnilo skandovaným potleskem.

Rychlý převlek a přesun do Piletic na Šrámkův statek. Krásné místo. Tady byla připravena večeře a v 19 hodin na podiu hrála a zpívala naše muzika. A tato chvíle byla využita k tomu, abychom poblahopřáli dalšímu oslavenci, a to našemu skvělému basistovi Ráďovi, který slavil kulatiny. Byly mu předány 2 plné basy piv a každá lahev byl jiný vzorek. Holky ho vzaly od basy do kola a Radek si užil sólo. Během chvíle jsme podobné sólo připravili i pro Ivu, aby jí to nebylo líto.

Pokud znáte naší vedoucí Věru, jistě mi dáte za pravdu, že by snad nebylo možné vylézt na podium bez prostorové zkoušky. Takže jsme i toto absolvovali a pak rychle k autobusu a převlékat se. Pro mnohé to byla premiéra, každopádně jsme si to šli užít. O čem, že tu píši? O „Masopustní hře o svatbě“, kterou pro náš soubor před mnoha lety udělal Martin Pacek. Myslím, že se nám to povedlo, že jsme si to užili a obecenstvo nás odměnilo bouřlivým potleskem. Ten jsme ovšem zažívali i během představení.

Postupně se na podiu vystřídaly soubory Ostravica z Frýdku-Místku, Nisanka z Jablonce nad Nisou, Veselá Partyja z Boršic a Urpín z Banské Bystrice.
Po 11 hodině v noci jsme dorazili na hotel a začala druhá noční se zpěvem, muzikou, jídlem a pitím. Tentokrát bylo cílem vydržet do půl 4, což byl čas narození basisty Radka. A to jsme splnili. Zazpívali jsme mu, popřáli, zapili jsme to a pomalu se přesunuli do svých pokojů.

V neděli po snídani jsme sbaleni a odhlášeni z hotelu a přesouváme se do Pardubic na zámek, kde je poslední program festivalu „Rozmlouvání na zámku“. Z místních souborů zde vystupují Marcipánek, Holoubek a Radost. A dále je tu Veselá Partyja z Boršic, Ostravica z Frýdku-Místku, Nisanka z Jablonce nad Nisou a Urpín z Banské Bystrice.

Po prostorové zkoušce se přesouváme do centra města na oběd. Cestou zpátky se někteří zastavují na kávu, zmrzlinu a podobně. Obloha se však začíná pomalu zatahovat.

Na nádvoří zámku se sešlo opravdu hodně diváků. Povětšinou rodiče vystupujících dětí. Jenže po několika vstupech začalo pršet. Program se tedy musel na cca 15 minut přerušit. Ale pak se zase vše rozeběhlo.

My jsme vystoupili ve dvou vstupech. První měly naše holky sólo s Královnami a ve druhém vstupu jsme zatančili Hospodu z Obrázků pana Lady. Na druhý vstup se zase začala zatahovat obloha. Muzika tedy dostala preventivně stan. Stáli totiž vedle podia. Co čert nechtěl, zafoukal vítr, nadzvedl plachtu stanu a vylil zbytek vody, co tam zbyl po dešti. Zpěvačka Martina dostala přímý zásah a velká část vody byla také na podiu. Naštěstí se našel ihned jeden obětavec a i během našeho vystoupení vodu utřel.

Díky všem pořadatelům, že vše bylo připravené, počasí, až na neděli, opravdu přálo a my jsme odjížděli zase se skvělými zážitky.

Petr Hurt

Rozloučení s předškoláky v duchu českých folklórních tradic

22.06.2017

Čtvrtek 22. 6. 2017 -  právě tento den a jeho odpoledne jsme využili k tomu, abychom potěšili několik malých dětí a jejich rodiče v Klánovicích u Prahy v místní mateřské školce. Konalo se zde vyřazení předškoláků a celá akce byla pojata velkolepě.

Příjezd jsme měli daný v půl 5. Celý podrobný itinerář nám Věra poslala předem. Čili zabloudit někde v jednosměrných ulicích prostě nešlo.

Převlékli jsme se v takové velké místnosti, kterou děti nejspíše používají jako jídelnu. Opět jsme se alespoň na krátkou dobu vrátili do mladších let při pohledu na okolí a posezení na dětských židličkách.

Této chvilky jsme využili ke gratulaci a předali jsme naší tanečnici Veronice dárek k jejím krásným kulatým narozeninám, jimiž načala další desetiletí svého života.

Poté už však začínal vlastní program. Téma bylo zadáno jako „Folklorní den“, a tak většina rodičů i dětí měla na sobě folklorní doplňky. Nejdříve si kluci a holky zazpívali písničku a poté už společně s naší muzikou vyšli, aby mohl být utvořen průvod, který jsme uzavírali my - tanečníci. Průvod prošel celou zahradou a zpívaly se písničky jako Skákal pes, Holka modrooká a podobně.

Rodiče vše fotili a děti se smály. Nadšený pan ředitel (a věřte mi, je to opravdu nadšenec) celý průvod zastavil u betonového plácku, kde byl připraven dřevěný špalek. Na něj postupně krátkým veršem volal všechny předškoláky, jimž paní učitelky poděkovaly a předaly nějakou tu drobnost na památku.

A hned poté následovalo vrcholné číslo celého odpoledne. Učitelé a učitelky společně nacvičili, pod vedením Věry Fenclové, takové krátké taneční vystoupení. Setkalo se s takovým úspěchem, že ho ihned museli opakovat, jenže nyní ho naše muzika zahrála o mnoho rychleji. Na konci byl opět velký aplaus a myslím si, že právem.

Nyní však přišel čas na nás. Vystoupili jsme s Ladovými obrázky. Při tanci „Zajíci“ si myslivec skvěle užíval práci s dětským publikem, kdy už někdy opravdu nebylo slyšet, jak děti křičely, že zajíci jsou přece za níííííííííím a on pořád číhal někde jinde.

Vystoupení jsme zakončili Hospodou, při které jsme jim krásně zametli celý taneční prostor. Na závěr jsme vzali některé děti do kola a zatančili si s nimi.

Během odpoledne jsme mohli ochutnat upečené koláče, které byly výborné. A u každého vzorku byla sklenička, kam mohl vhodit kdokoliv korálek, pokud mu koláč chutnal. Vyhodnocení jsme už bohužel nezvládli. Dále byla možnost ochutnat domácí slivovici, bramborák, zelňák a další.

Celá akce byla skvěle zorganizovaná a nám se v Klánovicích moc líbilo.

Petr Hurt

Břevnovský klášter v Praze

28.06.2017

Sice byly během dopoledne silné deště, ale odpoledne už se nám vyčasilo a naše vystoupení se nemuselo rušit.

Je 28. 6. 2017 a my se postupně scházíme na krásném místě v Praze, v Břevnovském klášteře. Jeho budovy jsou postupně opravovány a okolí tedy vypadá moc pěkně.

Dnes bychom měli tančit pro skupinu fyziků z celé Evropy a USA, kteří přijali pozvání našeho člena muziky Oldy Kepky, který jim v nabitém programu chtěl ukázat i něco málo z krás našeho folkloru.

Jako zázemí nám sloužila velká kancelář se zasedací místností dohromady. Bylo zde přichystáno i bohaté občerstvení v podobě výborných chlebíčků. Měli jsme cca 1,5 hodiny čas na převlečení a poté jsme již byli připraveni na malém nádvoří, kam měli fyzikové postupně přijít z vedlejšího kostela.

Olda nás na začátku skvěle uvedl ve svém průvodním slovu a my mohli zatančit pár tanců pro zpestření. Skočná, Prádlo, Hulán, Já ráda miluju. A k tomu několik písní od naší muziky.
Vše se setkalo s velkým úspěchem u diváků.

Po skončení, převlečení se do civilu jsme se někteří přesunuli k Milanovi domů. Bydlí kousek, a tak nám navrhl a pozval nás na malý sedánek. Měli jsme prohlídku bytu a Milan se ukázal i jako velký hostitel.
Skvělé zakončení dne. Tak zase někdy.

Petr Hurt

Burgos, Španělsko

10.07.2017 - 16.07.2017

Den první

Snad nikdo nezaspí, letadlo nepočká jako Jirka či Tomáš s autobusem.

Sraz na letišti máme v půl 9 ráno. Ano, Gaudeamus se opět po roce chystá do zahraničí. Tentokráte po delší době letecky.

Je 10. července 2017 a my budeme historicky první český soubor na 41. ročníku mezinárodního folklorního festivalu ve Španělsku ve městě Burgos. Odbavení jde celkem svižně, a tak máme čas si prohlédnout letištní obchůdky s „lidovými cenami“ a někteří využili čas k tomu dát si kávu a koupit si nějakou malou svačinku do letadla. Část muzikantů se dokonce zastavila u postaveného piana v letištní hale a zahrála kolemjdoucím cestujícím.

V 11:10 už ale všichni sedíme v letadle a jsme připraveni k odletu směr Madrid, kde přistáváme, díky zpoždění v Praze, až v půl třetí odpoledne.
Slunečno, větrno, ale je nám krásně. Nežli vystoupíme z letadla, pozorujeme jak jeden černoch, zaměstnanec místního letiště, bojuje s nadměrným nákladem, což byl velký futrál a v něm basa. Možná takový obal viděl poprvé v životě.

Při odběru zavazadel v hale jsme zjistili, že Ivě Foukalové to její nedorazilo. Trochu šok. Ale jen na chvilku. Vše se dalo do pořádku a my se pomalu přesunuli k našim průvodkyním, které na nás u výstupu čekaly, a poté do pěkného, nového autobusu. Čekalo nás 220 km do cílové stanice Burgos. Milan nám tradičně povídá něco o zemi a městu, kde máme společně strávit týden. Po cestě máme jednu zastávku, kde každý dostane balíček s občerstvením.

Před 19 hodinou přijíždíme do Burgosu na místní autobusové nádraží, z nějž to máme jen několik metrů do hostelu, kde budeme ubytovaní. Vše vypadá nově, je tu čisto, jen pokoje jsou trochu malé. Ale my to zvládneme. Rychle se převléci a už se zase řítíme do autobusu, abychom přejeli k podiu, kde se budou konat všechna vystoupení. Máme hodinu na to, abychom si mohli vyzkoušet prostor.

Po zkoušce zpět do hostelu, vybalit a čekat na večeři. Ty jsou zde ve 23:30. Na začátek je nasazena vysoká laťka. Jako předkrm těstoviny a jako hlavní jídlo maso s bramborem. A dokonce máme i dezert. Jogurt s rohlíkem.

A poté už volný program. Někteří šli spát, jiní hráli deskové hry ve společenské místnosti. První den byl úspěšně za námi.

Den druhý

Budíček je individuální, ale snídaně se podávají od 9 – 10 hodin. Jelikož je do večerního vystoupení v podstatě volný den, začínají se připravovat plány, co kdo bude dělat.

Část souboráků se vypravila na horský výšlap. Dva páry a Tibor šli na nácvik úvodního ceremoniálu festivalu, kde by měli předvést typické krokové variace pro naši zemi. A zbytek se brouzdal po městě při nákupech a poznávání místních krás.

Oběd je vždy v 15 hodin. I s časem večeře je to pro naše žaludky trochu nezvyk. Ale musíme to vydržet.

Ve 20:15 všichni společně odjíždíme do dějiště festivalu. Je zde již celkem zaplněné hlediště.

Při zahájení vystoupí vždy z každého souboru 2 páry, které dopoledne nacvičovaly. Všichni mají jednotnou muziku. Tibor dokonce vystoupí sólo na podiu s nacvičenou melodií na dudy. Pak přišly na řadu soubory jako takové, které postupně prošly na podiu s cedulí, na níž byl nápis jejich země. My jsme šli jako první. Moderátorka přečetla několik informací o našem souboru a my procházeli a zpívali písničku Boleslav, Boleslav.

Po tomto ceremoniálu začal program s tanci, který jsme též zahájili. Předvedli jsme dívčí tanec Královny a Chodsko. Diváci mohli na podiu vidět soubory z Mexika, Ekvádoru, Valencie, Ruska a místního Burgosu.

Po skončení programu jsme byli odvezeni zpět do hostelu. Sprcha, odpočinek a večeře. Výborná dýňová polévka a ryba se zeleninovým salátem.

V 1:15 začínala nedaleko hostelu hromadná party pro všechny účinkující. Klasická diskotéka. Někteří se šli podívat, jiní zůstali na hostelu ve společenské místnosti a několik výjimek usnulo po náročném dni. 

Den třetí

Volný celý den, krása. Opět od 9 – 10 snídaně a poté byla domluvena komentovaná prohlídka místní nádherné katedrály, která je chloubou města. Je zasvěcena Panně Marii a byla stavěna od 13 – 16 století. V roce 1984 byla zařazena ke světovému dědictví UNESCO. Průvodkyně mluvila opravdu velmi působivě a občas i s divadelním nádechem.

Poté jsme se přesunuli do místního divadla, kde nám byly ukázány taneční loutky, které jsou používány při určitých příležitostech. Uzvednout cca 4m vysokou postavu a jít s ní někam tančit … Neuvěřitelné a odvážné. Někteří z našich kluků si vyzkoušeli figurínu jen nadzvednout.

Pak jsme se hromadně přesunuli do místního muzea, které je zaměřeno na vykopávky, které byly nalezeny nedaleko v jedné jeskyni. Mohli jsme si prohlédnout vývoj člověka s velmi zajímavými a poutavými obrázky, fotkami a dalšími ukázkami.

Na závěr jsme došli do jedné z místních restaurací, kde na nás čekala ochutnávka místního červeného vína a pochutin.

V 15 hodin už zase všichni společně obědváme a připravujeme se na sportovní klání „Hry bez hranic“, které se uskuteční v 17 hodin a účastní se ho všechny soubory. První disciplína byli 2 kluci s helmami na hlavě a na helmě přidělaná molitanová houba. Tady závodili Olda a Milan. Závodník se musel ohnout do nádoby s vodou, nasát houbu a běžet k druhé nádobě, kde předal štafetu druhému závodníkovi. Nežli on přiběhl, první závodník vyždímal vodu z houby do prázdné nádoby. Takto se střídali.

Druhá soutěž spočívala ve vyndání centu ze škopku. Celkem byli škopky 3 a v každém jiná náplň (mouka, voda a kakao). Cent se vyndával pouze pusou. Zde nás reprezentovala Linda.

Třetí soutěž spočívala v nalepení (nasátí) karty na pusu a předání kolegovi / kolegyni vedle. Ideální je samozřejmě střídat muže a ženu. Zde soutěžili Eva Fenclová, Martin Seifert, Anička Kůtová, Aleš, Verča, Micinka, Eva Krištoufková a Tibor. Tady se vyřádil Micinka. Mohl líbat Evičku Krištoufkovou a její mamka jim u toho ještě fandila.

Závěrečná soutěž spočívala v nasazení pásu se závažím, které se pohybem těla rozhoupalo a mělo posunout bramboru na zemi. Postupně se měla dostrkat brambora z bodu „A“ do bodu „B“. Zde nás reprezentovala Evička Fenclová a několikráte předvedla, jak se správně krouží pánví.

V celkovém pořadí jsme skončili na pěkném třetím místě. Po skončení se někteří odebrali podívat na vystoupení jiných souborů na podiu.

Večer, respektive po půlnoci, jsme souborově poblahopřáli ke dvěma kulatým jubileím Ivy Foukalové a Tibora. A po jedné v noci byl odchod na hromadnou party, kde se volili král a královna festivalu. Za náš soubor šli zkusit štěstí Olda a Linda. Volba probíhala na základě 3 soutěží. Žena musela uvázat muži kravatu, muž musel na kus látky přišít knoflík a pak museli společně zatančit Paso doble. Neuvěřitelný výkon předvedl Olda a po právu byl zvolen králem festivalu. Královnou byla zvolena slečna z Ekvádoru.

Myslím, že to bylo pěkné a úspěšné zakončení třetího dne festivalu.

Den čtvrtý

Jako vždy začínáme den snídaní. V 10 hodin odchází 2 páry na místní radnici, kde proběhne oficiální přijetí panem starostou. Tady Olda pochopil roli krále. Společně s královnou byli osobně přivítáni, při fotografování byli vpředu a podobně.

Ostatní souboráci odcházeli v 11 hodin do nedalekého parku, kde u altánu probíhala výuka tanců. Doudlebská, kolečka a podobně. Hodina pro nás a velký zájem diváků. Honza to skvěle vedl v anglickém jazyce a jedna z našich průvodkyň to překládala do španělštiny. A poté zase volno, oběd a volno. Celkem si to tu užíváme. Někteří měli možnost vyzkoušet i místní koupaliště. Jaké bylo překvapení, že se musí používat koupací čepice. Museli si ji tedy zakoupit. Někdo využil i místní říčku, kde si odpočinul. A někteří nakupují či relaxují.

Ve 20:15 všichni společně odjíždíme k podiu, kde účinkujeme se soubory z Indie, Mexika a dvěma domácími soubory z Burgosu. V jednom z nich tančí naše 2 průvodkyně. V dnešním programu jsme předvedli Pitterova kola, Hulána, Sousedskou, Utancovaný, Nahoře v Táboře a Skočnou. Je to dosti náročné udýchat, protože je zde velmi suchý vzduch. My jsme vystupovali na závěr tohoto programu, a tak hned po skončení jsme odjeli na hostel.

Večeře a volný program. Někteří ho měli až do časných ranních hodin ve společenské místnosti. Folklor je prostě krásný.

Den pátý

Asi nemá cenu opakovat, jak začíná každé ráno. Avšak, drobné změny tu již jsou. Někteří na snídani nechodí a někteří si nakupují v místním nedalekém obchodním domě bagetku a něco k tomu. Snídaně jsou totiž pořád stejné.

Dopoledne se někteří odebrali do nedalekého parku, aby zhlédli výuku tanců Ekvádorců. Od 13 hodin už ale většina seděla v místním divadle, aby podpořila koncert naší muziky. Netušili jsme, že divadlo bude celkem slušně zaplněné.

Se zpěvem vypomohlo několik tanečnic a Honza. Koncert byl moc hezký a diváci tleskali a několikrát se ozvalo: „bravo“.

Zcela otevřeně říkám, že mě po celou dobu mile překvapovala skvělá připravenost moderátorky festivalu. O to více, že je to jedna z hlavních organizátorek festivalu a jejím povoláním je zdravotní sestra. Nikdo z nás by toto netipnul. Byla vždy elegantní, s úsměvem a informace měla načtené.

Po obědě se velká část souboráků dohodla, že navštíví místní hrad. Škoda, že z časových důvodů nebyla možnost zajít i do jeho podzemí. Už z fotografií vypadalo velmi zajímavě.
V 19:20 už ale všichni odcházíme z hostelu k místnímu divadlu, kde se řadí slavnostní průvod. Další společné fotografie s jinými soubory a jednotlivci z jiných zemí.

Po celé cestě městem, kde průvod prochází, je velké množství diváků. Celkově je o festival divácky velký zájem. Před podiem je vždy zaplněné hlediště, čili cca 2 500 lidí.

Cíl průvodu bylo festivalové podium, po kterém postupně prošly všechny zúčastněné soubory.  Mexiko, my, Ekvádor, Indie, Rusko, Valencie a místní soubory z Burgosu. Ihned poté začalo hodinové vystoupení souboru z Mexika. Pro nás neskutečný zážitek. Profesionální muzikanti i tanečníci trénující 4x týdně. A po dlouhém průvodu ještě takový výkon na jevišti.

Škoda, že bylo celkem chladno a trochu jsme vymrzli.

A už tu máme večeři a program jako vždy. Možnost diskotéky nebo jak kdo chce. Většina šla hrát do společenské místnosti hostelu deskové hry.

Už se nám to tu pomalu krátí.

Den šestý

Po klasickém ranním rituálu se někteří vydali na prohlídku místního kláštera. Johanka nám něco málo přeložila z vyprávění průvodce. Takže jsme si odnesli i pár informací. Klášter je obýván 30 řádovými sestrami. A opravdu se bylo na co dívat.

Někteří šli na hudební výuku do parku, kde ji tentokrát měla Indie. Ostatní využili volna k nákupům, návštěvě kavárny a podobně.

Po obědě ještě volno, ale ve 20:15 už odjíždíme společně na závěrečný galaprogram k podiu. Postupně se zde předvedly všechny soubory. My jsme vystoupili s Ladovými obrázky. Na závěr se všechny soubory seřadily vedle sebe na podiu s cedulí své země. Moderátorka měla krátký proslov a poté diváci vstali a všichni sborově zpívali hymnu města Burgos. Poté se za námi rozezněly rány a začaly lítat barevné fáborky vzduchem. Taková náhražka ohňostroje, ale moc pěkná.

Po návratu na hostel se převlékneme a máme spicha ve společenské místnosti. Loučí se s námi naše průvodkyně. A my s nimi. Předáváme si navzájem pár drobností a poté už se hromadně přesouváme na závěrečnou hromadnou večeři do jednoho místního hotelu. Bohužel, jeden soubor bydlí až za městem, a tak jsme museli čekat až do jedné ráno. Někteří to nevydrželi a snědli rohlíky, které byly položené na stole. Pak už to šlo ale celkem rychle. Jako předkrm lasagne. Bohouš najednou zařval bolestí a něco vyplivl. Po kontrole zjistil, že měl v jídle něčí zub. Adélka dokonce konstatovala, že to je dětská dvojka. Pak přišlo maso a dezert. Tam si dával Bob již velký pozor, ale vše bylo v pořádku. A chutné.

Po jídle se rozjela úsměvná hra. Muž či žena měl/a na vidličce nabodnutý rohlík a měl/a si v místnosti vybrat protějšek, s kterým se políbí a rohlík mu předá. A zase jde další. Oldu si našla jeho královna.

V hotelu byla připravená také diskotéka. Čili party až do rána a zakončení 41. ročníku festivalu jak se patří a se vším všudy.

Den sedmý

Snídaně je tentokrát od 8 hodin ráno. V 9 už musíme být v autobuse a jedeme do Bilbaa na letiště. Pod hostelem v trafice si ještě kupujeme místní noviny, kde je foto z našeho vystoupení ze závěrečného galaprogramu.

Cesta na letiště ubíhá rychle. Část souboráků hraje úsměvnou hru, kdy si strčí do pusy na stojáka korkový špunt od vína a vysloví jméno nějakého zvířete. Ostatní to musí poznat. Kdo uhodne první, bere si špunt a říká on jméno zvířete.

V Bilbau máme poněkud hodně času před odletem. Proto se vybalí svačiny a hned poté Olda vezme kytaru a začneme hrát a zpívat. A postupně se přidávají i další muzikanti. Asi nemusím říkat, jakou atrakcí jsme byli pro kolemjdoucí a také místní zaměstnance. Fotili si nás, natáčeli, zastavili se a poslouchali, někteří si i broukali.

Čas jsme tedy nějak zabili, do Prahy v pořádku doletěli, festival a celý týden si náramně užili a už teď se těšíme na další zahraniční zájezd.

Petr Hurt

MFF Písek

18.08.2017 - 19.08.2017

Je pátek, slunečný den, a mnoho z nás muselo z práce odejít dříve. Což je vlastně také prima. Odjíždíme totiž na folklorní festival do Písku. Z „Jiřáku“ je naplánován odjezd v půl 2. Poslední nákupy občerstvení, kdo nestihl doma oběd, a vyrážíme.

Časově to máme celkem na hraně. Jirka zaparkuje autobus v Písku přímo u parku, kde je i festivalové podium. Ze štábu jsme obdrželi základní informace a lístky na jídlo. Rozhodli jsme se určit pořadí: večeře – vystoupení – ubytování.

K večeři máme bramborové knedlíky, takže to bude na podiu celkem zajímavé. Máme zde 2 vstupy po 15 minutách. V prvním jsme předvedli tance Ohlédnutí, Hulán, Utancovaný a Staropražské. Mezi to naši muzikanti a zpěvačky ještě vložili několik písniček, abychom se stihli převléknout.

V druhém vstupu mohli diváci vidět Blechy, Prádlo a celého Ladu. Tady měl premiéru „Micinka“, který tančil pomalou část Strejčka Nimry.
Ještěže bylo pěkné počasí. Převlékali jsme se totiž venku u autobusu.

Po vystoupení jsme se jeli ubytovat na internát a poté se hromadně přesunuli do místního kulturního domu, kde se konala hromadná party všech vystupujících souborů. V předsálí bylo několik pochutin jako klobásy, uzené, zelenina a sladké dortíky.

Naše muzika se zanedlouho dostala k hraní a postupně byl plný sál tanečníků. Růža se rozhodla, že udělá nábor tanečníka. Jeden byl vyhlídnut a postupně koordinovala naše nejmladší tanečnice, aby se chlapec na parketu nezastavil. Tak uvidíme, zdali někdy přijde.

Venku začala být pěkná deštivá smršť s větrem a bouřkou. Ale pro některé, kteří kulturní dům „zavírali“ až po druhé hodině ráno, to bylo druhořadé. V tuto dobu už byla bouřka pryč. A tak našlo 5 odvážlivců odvahu a šlo se vykoupat do místní řeky Otavy.

V sobotu byl odchod na snídani už před 8 ranní. Po probdělé noci neskutečné. Poté šel jeden pár a Věra na místní radnici, kde bylo oficiální přijetí místní paní starostkou, ředitelem festivalu a dalšími členy vedení města. Ze zahraničních souborů zde byli zástupci Jedlovina ze Slovenska, Strečanne z Běloruska, Bojmija z Makedonie, Hai la joc z Holandska, Saacbé Fuego Nuevo z Mexika, Yagya  Srivastava z Indie. Z českých souborů LSPT Ondřejnica ze Staré Vsi n. Ondřejnicí, FS JIZERA Liberec, z.s. z Liberce, LIBÍN – S z Prachatic, my a místní soubor Písečan. Za dětské soubory zde byli zástupci DFS Jizerka z Liberce, Soubor tanců a písní Rokytí z Rokycan, Sdružení Dúbravěnka z Dubňan a místní Písečánek s muzikou Parkánek.

Vzájemně si předali všichni nějaké drobnosti, dali si malé občerstvení a poté se zástupci souborů přidali ke svým členům, kteří již šli ve slavnostním průvodu městem. Zakončení průvodu bylo opět před radnicí, kde každý soubor zatančil krátký tanec.

Pak už oběd a přesun k podiu, kde byla zvuková zkouška. Jelikož nikdo jiný zkoušet nechtěl, my ji měli cca hodinu. Ale stejně nám zbyl čas na kafíčko, prohlídku části města, večeři a přípravu na vystoupení. Byli jsme až na závěr s Masopustní hrou o svatbě.

No a pak už jen sprcha, dobalit a hurá směr domov. Tentokráte s troškou smutku. Náš houslista Olda byl s námi naposledy, jelikož se musí z důvodu pracovních povinností rozloučit a dát si od našeho souboru pauzu. Bude nám všem moc chybět, přejeme mu jen to nejlepší a věříme, že se k nám zase brzo vrátí.

Petr Hurt

Dožínky v Praze na Letné

09.09.2017 - 09.09.2017

Slunečná sobota, Letenská pláň v Praze a velká akce s názvem „Dožínky 2017“.

Dostali jsme šanci jako jediný folklorní soubor vystoupit na hlavním podiu. Věra, naše skvělá vedoucí, nám vyjednala nejen toto vystoupení, ale také skvělé zázemí. Takže kdo přijel autem, mohl zaparkovat ve VIP zóně. Zde byly připraveny také 2 stany k převlekům jen pro nás. To taková skupina Slza či Ewa Farna měly jen malé stany.

Sraz jsme měli v půl 12. Proběhla prostorová zkouška mezi mikrofony a nástroji kapely a zvuková zkouška. Po příchodu folklorního průvodu proběhlo oficiální zahájení panem ministrem zemědělství, paní primátorkou a dalšími, kterým byly zároveň předány krásné věnce z obilí. A právě popadané obilí poté jeden z pořadatelů musel na podiu zamést, jinak bychom asi byli jak na ledě.

Postupně jsme na podiu zatančili Staropražské, Měla žena muže, Leporela, Utancovaný a Ladovskou hospodu.

Ihned poté jsme vyklidili stany a měli volno do 16:45, kdy jsme měli být připraveni na další vystoupení v nedalekém Zemědělském muzeu. Tady jsme vystupovali po dětském souboru Kytice ve 3. patře muzea s pásmem Královničky, Měla žena muže, Sousedská, Skočná, Nahoře v Táboře a Utancovaný.

V muzeu mohli diváci vidět vystoupení několika folklorních dětských či dospělých souborů z různých koutů Čech či působících v Praze.

Někteří jeli po vystoupení domů, někteří se vrátili zpět na Letenskou pláň a někteří i do VIP zóny, kde získali pásky na ruku a mohli si pořádně nacpat břuchy. Jak se říká: „Líná huba, holé neštěstí“. A tak mohli jíst a pít až do konce celé akce a sledovat, jak to vypadá v zákulisí. Program byl po celý den opravdu bohatý. Ewa Farna, skupina Slza, Voxel, The Tap Tap, Argema a další. Prostě zase jeden prima den s muzikou a tancem.

Petr Hurt

Vystoupení pro zahraniční studenty

11.09.2017 - 12.09.2017

Již tradiční akcí se stalo vystoupení pro nastupující zahraniční studenty na VŠE v Praze. Škola, pod níž spadá náš soubor a které děkujeme za podporu.

Tentokrát proběhla vystoupení 11. a 12. září ve Vencovského aule. Staropražské, Utancovaný, výuka písničky a další naše již zažité tance a písničky.

Po vystoupení jsme se po oba dva dny občerstvili chlebíčky, napili vína či něčeho nealkoholického a odjížděli domů s dobrým pocitem dobře vykonané práce.

Nyní už jen čekat, jestli se případně některý ze studentů neozve, že by chtěl s námi tancovat.

Petr Hurt