Rok 2008

Po Novém roce jsme se tradičně sešli v restauraci U vodárny. účast byla hojná („…jen od Hujerů přišlo…“  ). Zavítali i bývalí členové souboru. Vyprávěly se zážitky z Vánoc, děvčata se chlubila vánočními dárky, do toho kolovalo cukroví.

Jako obvykle se řešila vystoupení (např. zájezd do Turecka) na rok 2008 a možná i dále a spousta dalších záležitostí.

S přibývajícím časem počet lidí postupně klesal a jak dlouho vydrželi ti největší vytrvalci, ani netuším.

Zdeněk Bartoš nás opět pozval do Západočeského divadla v Chebu. Vzhledem k masopustnímu období byly hlavní náplní vystoupení Masopustní hra o svatbě a Spor Masopusta s Půstem a Bláznův den.

Vyrazili jsme ráno autobusem do Chebu. Hned po výjezdu začly autobusem kolovat láhve vína a aby toho po ránu nebylo málo, tak někdo vytáhl láhev slivovice. Ale ta než se potřetí otočila, tak ji Věra rázně zabavila. Tradičně se každou chvíli stavělo u pumpy.

Konečně jsme dorazili do Chebu a vynesli veškeré kostýmy do šaten. V tomto divadle jsme vystupovali už poněkolikáté, takže jsme se tam cítili pomalu jako doma.

Následovalo utrpení v podobě prostorové, zvukové a světelné zkoušky. Ty zkoušky jsou náročnější než samotné vystoupení. Po zkoušce jsme měli chvíli pauzu a pak jsme zahájili to, kvůli čemu jsme přijeli. I když nebylo „našlapáno“, obecenstva bylo na chebské poměry nadprůměrně. Zdeněk totiž udělal dobrý reklamní tah. Nahnal své herce oděné do nejrůznějších masek a kostýmů do průvodu středem města. Nabalilo se na ně cestou docela dost lidí, ti pak v divadle dostali ještě zadarmo sklenku vína, takže už jim bylo hloupé odejít. Určitě ale nelitovali.

V první části jsme předvedli tradičnější čísla – Skočnou, Mateníky, Sousedskou, Prádlo, také Formanskou nebo Svědivý mateník alias blechy a zakončili už zmiňovaným Sporem. Připomeňme, že všechny party prvních houslí se za Milana naučila Kája. Klobouk dolů, opět nám dost pomohla. V druhé půli jsme divákům zpříjemnili odpoledne Masopustní hrou o svatbě. Obsazení se od posledního představení dosti lišilo. Nevěstu si za těhotnou Růžu úspěšně skočila Lůca, mátohu se za Janinu naučila Evička a stihla se pak ještě převléct do buchet a ve svatebčanech byli nově i naši nejmladší tanečníci z Kytice. Celé představení bylo nahráváno kamerou, takže budou mít jistě hezkou vzpomínku.  V muzice chyběly první housle (masopust už se teda Kája nestihla naučit) a Adélka na poslední chvíli onemocněla, takže došlo opět na Markův zpěv, když vypadl nějaký nástroj. Ovšem představení mělo i přes malé nedostatky (Jirka alias ženich například přišel málem o oko) úspěch.

Cestu zpět většina lidí prospala.

Je začátek semestru a tradiční vystoupení pro zahraniční studenty konané v akademickém klubu VšE. Studentů bylo jako obvykle plno. Tentokrát jsme jim kromě běžných tanců jako Skočná, Já ráda miluju a dalších předvedli i Blechy. Na závěr jsme samozřejmě neopomněli ani tanec s publikem a obvyklou všenárodní (It means nothing in every language) píseň Dudlaj, dudlaj. Vystoupení mělo úspěch. Následovalo pozvání na občerstvení. 

Asi po půl roce jsme měli opět vystoupení na Žofíně. Tentokráte na plese MFF UK. Sešli jsme se už kolem páté, abychom měli čas na prostorovou a zvukovou zkoušku. Zvukaři působili amatérským dojmem. Nikdo nic pořádně nevěděl. Prostě chaos. A aby toho nebylo málo, tak vypadly pojistky, což poznamenalo zkoušku Sporu. Nakonec se to trochu vyzkoušelo a my měli 3 hodiny volna do vystoupení. Někteří jedinci zjistili, že jim chybí krojové součásti, tak se pro ně vraceli domů. Ještěže to bylo blízko.  Někteří se vydali do blízkých hospůdek, někteří se zúčastnili plesu a někteří jen tak přečkávali.

O půl desáté nastal čas našeho výstupu. Zahájili jsme Skočnou a Sousedskou. Zakončili jsme Sporem Půsta s Masopustem a Bláznovým dnem.

Po vystoupení byli všichni rádi, že už je to za námi.

Rektorský den VšE byl pro nás další příležitostí, jak se prezentovat a vstoupit do povědomí studentů ekonomky. Věra vymyslela, že bychom mohli uspořádat taneční a hudební dílnu. Odpoledne se sešlo několik muzikantů a tanečníků ve vestibulu pod schody nové budovy a Věra se chopila mikrofonu. Jako vždy byla výborně připravena. Zhruba 15 studentů se nechalo vlákat do kruhu a začalo se s výukou tanců. Tedy nejprve chůze. Pěkně do rytmu naší muziky chodili studenti v kruhu a měli z toho legraci. Na řadu přišly samozřemě i těžší záležitosti, jako poskočný obkročák, polka, hladký obkročák a nakonec i mateníky. K těm ale dospěla už jen hrstka vytrvalců.

Po celou dobu se ale všichni dobře bavili, zapotili se a někteří prohlašovali, že se to nezdá, ale ten tanec dá člověku zabrat. Na hudební dílnu bohužel nedošlo, žádného studenta s hudebním nástrojem se nám ulovit nepodařilo. O zábavu Pavly Králové se postarali naši souboroví junioři, Martínek Janata a Míša Živný. Po celou dobu výuky se i oni pokoušeli o taneční kreace a Pavle prý tak zpříjemnili už tak příjemné odpoledne.

Shrnuto a podtrženo: taneční dílna se vydařila a i rektor s námi mohl být spokojen. Jen škoda, že na zkoušku nedorazil nikdo z oněch nadějných studentů, aby rozšířili naše řady. Tak třeba za rok.

Měli jsme tu čest vystoupit na valné hromadě FOSu. Představení to bylo důležité, protože se na nás dívali lidé, kteří se folklóru věnují a někteří i pořádají různé festivaly. Vystoupení se konalo v přednáškovém sále hotelu Clarion na Vysočanské.
Představení bylo složeno z následujících čísel: Podzimek, Byl ten pán, Nahoře v Táboře, Utancovaný, Hulán, Blechy, Prádlo, Mateníky, Skočná.
Někteří muzikanti nevěděli, co by roupama, a tak do džberu s prádlem schovali černou podprsenku. Jenže podprsenka nevypadla, protože Martina zapomněla přijít na prádlo, takže poslední prostěradlo Janička zahodila dozadu. Bylo to hezky okořeněno improvizací. 
Vystoupení mělo úspěch a Věra už dokonce domlouvala nějaké další akce.

Na prvního máje jsme vyrazili na přehlídku choreografií do Stochova, kam jsme se tentokrát přihlásili s částí programu Poezie svatojánské noci. Program měl mít 20 minut, a tak jsme ubrali kus začátku a kus konce a vystupovali jsme „od Zdičky ke Zdičce“.  S námi se účastnily i další soubory: Jarošovci, Rosénka, Mateník s dětskou muzikou Osminka, Limbora a Čtyřlístek. Pořad zpestřovali i malí zpěváčci, kteří zpívali opravdu krásně v doprovodu naší muziky. Všechny choreografie nakonec hodnotila tříčlenná porota ve složení Miloš Vršecký, Zdeněk Vejvoda a Miroslav Ekart.

Po příjezdu jsme si vybalili pár věcí, dali jsme si něco na zub a šli jsme na prostorovou, zvukovou a světelnou zkoušku. Zkrátka jsme šli zkoušet. Přetáhli jsme zkoušku asi o polovinu, ale o to více jsme věděli, odkud kam jít, a také to, že jeviště nepředstavitelným způsobem klouže. Chyběly nám jen brusle!

Když přehlídka začala, dívali jsme se na první polovinu a pak jsme se šli do zákulisí připravovat. Měli jsme jak jinak rychlé převleky, tak jsme si za zadní oponu každý připravil všechno k ruce, což se nám následně velmi hodilo, a začali jsme. Zdička přednesla svou krásnou Kořenářku, následovala Zrcátka, Čerti, Bludičky, Čarodějnice a opět Zdička. Jeviště děsně klouzalo a také jsme se převlékali za úplné tmy, protože ačkoliv na zkoušce vzadu svítilo celou dobu světlo, tak při vystoupení jen na okamžik. Nejsme ale začátečníci, a tak si každý svou hromádku našel.  Naštěstí! Vystoupení se nám bez větších nedostatků povedlo.

Porota mluvila na závěr večera opravdu dlouho, ohodnotila každý soubor, řekla své připomínky, výtky, pochvaly. Nám pochválila nejvíce muziku, která ve svém čísle Bludiček zkrátka exceluje.  Dále jsme byli pochváleni za propojení textu a tance, za propojení muziky a tanečníků, za kompaktní celek. Čili tvůrci Svatojánské byli výroky poroty zaručeně potěšeni!

Do Prahy jsme přijeli až po půlnoci a pomalu se rozjeli do svých teplých pelíšků. Někdo autem, někdo taxíkem, někdo pěšky.

Tento rok jsme na festival nejeli až v sobotu, ale už ve čtvrtek, kdy se konal pořad „Ten můj hlásek, Boží dárek“, ve kterém se představili vítězové regionálních kol soutěže zpěváčci, které doprovodila naše muzika. Tentýž den večer pak proběhly „Prameny“, regionální přehlídka folklorních souborů (Jarošovci, Mateník, Osminka, Limbora, Gaudeamus, Rosénka, Čtyřlístek). Vystoupení sledovala porota ve složení Miroslav Ekart, Zdeněk Vejvoda a Miloš Vršecký.

V sobotu jsme jako obvykle vystoupili na plácku před hospodou a odpoledne v amfiteátru.

Hostem letošního ročníku byla skupina Javory. Mnoho z nás se na ně těšilo a vydrželo do večera.

Nakonec se hrálo a tančilo až do noci.

Náš květnový maratón vystoupení pokračoval víkendovým zájezdem do Luhačovic. Konalo se zde otvírání tamějších léčebných pramenů. Vyjížděli jsme v sobotu ráno. Cesta trvala přes pět hodin, samozřejmě se zastávkami na benzínkách. Po příjezdu jsme dostali instrukce k ubytování a rozdělili jsme se na tři skupiny, neboť jsme bydleli ve třech penziónech. Dále jsme dostali instrukce na sobotní den a šli jsme se ubytovat. Vybalili jsme jen to nejnutnější, venku svítilo sluníčko a my měli čas jít se projít po tradičních trzích. Potkávali jsme různě oděné lidičky, tento den se prý chodilo v dobových kostýmech. Na promenádách voněly lázeňské oplatky všech příchutí, ve stáncích se prodávala krásná keramika, oblečení, tradiční výrobky a díky tomu, že jsme nespěchali na žádné vystoupení, jsme si slunečné odpoledne krásně užili!

Ve čtvrt na pět jsme měli zkoušku na nedělní vystoupení na hlavním pódiu, které nás tedy trochu zaskočilo, neboť z něj koukala prkna, bylo nalakované čímsi, co trochu lepilo a na tancování to nebylo nic moc. Zkoušku jsme prochodili za zvuku populární hudby, takže návštěvníci lázní mohli vidět pop-královničky, které sklidily úspěch jak v hledišti, tak mezi námi na jevišti. Ve veselé náladě jsme se rozešli na večeři či kafíčka a čekalo nás tancování u cimbálu. U cimbálu jsme měli mít krátký program a následně jsme měli vyučovat ostatní soubory naše tance. Na Moravě jsme byli jediný český soubor, a tak jsme si říkali, jestli zaujmeme a budeme se líbit. V plánu byly Mateníky ve třech a Skočná. Původně jsme mysleli, že budeme tancovat v civilu, kroj nebyl povinný, ale Iva Foukalová nakonec rozhodla, že bude lepší kroj, a tak jsme se oblékli a upravili jako na vystoupení. Ukázalo se, že to byl dobrý nápad, neboť i jiné soubory měly kroj, a určitě naše tance a muzika vynikly daleko lépe v krojích.

Naše malé vystoupení začalo dvěma písničkami, následovaly Mateníky, z kterých jsme byli trošku nervózní. Za sebe musím říci, že díky tomu, že nejel Radek, jsme se se Zdeňkem posunuli a dělali jsme zvedačku na první dobu. Pro zasvěcené jsme původně chodili na druhou, pak místo Mirka na třetí a teď na nás vyšla první. Zkrátka každá změna člověka znervózní, protože na ni musí stále myslet. Nakonec se povedly Mateníky výborně a následná Skočná roztleskala celý sál, a to je co říci.  Když jsme vyučovali mateníky, řekl mi jeden moravák: „Ty vole, to je těžší, než se to zdá.“  Večer jsme se ještě naučili tance moravské a tančili jsme až do půlnoci. Popíjeli jsme vínko, někdo slivovičku, někdo kofolu, a bylo nám prima. Jak Čechům, Moravákům tak i Slovákům. Byl to moc podařený večer!

V neděli ráno nás čekala snídaně v podobě frgálů, různých sladkých moučníků a slaných dobrot. Po snídani jsme se vydali do průvodu, který otvíral všechny prameny v Luhačovicích. Náš nedělní den byl završen 40 minutovým vystoupením, kde jsme tancovali Skočnou, Kalhoty, Utancovaného, Hulána, Královničky, Prádlo, Spor. Vystoupení, ačkoliv bylo na lepivém jevišti, mělo velký potlesk, ale díky ostrému sluníčku jsme byli asi všichni rádi, že je to úspěšně za námi!

Cestou do Prahy jsme se těšili, díky tomu že jsme vyjeli tak brzy, že stihneme ještě klidný večer a nepřijedeme jako vždy pozdě v noci. Avšak opak se stal pravdou. Na dálnici nás zastavila policie s tím, že na autobusu nesvítí zadní světla. Nemohli jsme tedy vyjet, dokud se neopraví. Pan řidič vzal tedy náčiní, baterku a za pomoci členů souboru opravoval asi hodinu a půl rozbitou elektriku. My čekající jsme přešli pomalu do černého humoru, začali jsme se tepleji oblékat, dojídali jsme poslední zásoby jídla a někteří odvolávali rodinné příslušníky, kteří jeli na domluvený sraz.

Nakonec jsme do Prahy přijeli pozdě v noci a všichni se vydali stíhat poslední metro, autobus či tramvaj. Na Luhačovice ale budeme vzpomínat jen v dobrém. 

Sešli jsme se v Bohnicích, abychom zpříjemnili odpoledne lidem oslavujícím již 850. výročí založení Bohnic. Díky Pavle jsme měli zázemí v hezké zahradě místní fary. Věra prohlásila, že by bylo hezké, kdybychom zde uspořádali nějakou soborovou akci.

Měli jsme zde 2 vstupy. Pódium bylo pro naše potřeby celkem malé, takže muzika se zpěvačkami stála dole před ním. Vystoupení bylo upraveno ke stavu jeviště. Hulána si zde zatančili Ráďa s Luckou.

Publika bylo plné náměstíčko a naše čísla sklidila velký potlesk.

S radostí jsme přijali pozvání od našich kamarádů Jarošovců na 10. ročník Mělnického vrkoče. V pátek odpoledne jsme se sešli, netradičně, na zastávce metra Letňany, odkud jsme vyrazili autobusem do Mělníku.

Po příjezdu jsme měli zkoušku v divadle a k večeru i samotné vystoupení.

Večer se hrálo v předsálí a venku před vchodem. Tancovalo se, zpívalo a všichni se skvěle bavili až do pozdních hodin. Poté jsme vyrazili do nedalekých chatiček, kde jsme přenocovali. Některým to ještě nestačilo a slezli se v jedné z chatiček a pokračovali v zábavě.

Další den nás čekal průvod. Během jednoho vstupu Evička ztratila botičku. Také se několik zástupců setkalo s představiteli města a festivalu, kde pro ně bylo připraveno velmi dobré pohoštění. Odpoledne se pak neslo v duchu představení jednotlivých souborů na zbudovadém jevišti na náměstí a návratu domů.

Přes Pavlu jsme dostali pozvání vystoupit na výročí Dolních Chaber. V Kobylisích se nás většina sešla u autobusové zastávky. Spolu s další taneční skupinou jsme se nacpali do autobusu. V jindy poloprázdném dopravním prostředku nebylo téměř k hnutí, ale nakonec se k nám v dalších stanicích vešli noví cestující a dokonce i maminka s kočárkem.

Po příjezdu jsme koukli na jeviště a zděsili se. Veliké bylo asi 6 x 5 metrů a zastřešení nad jevištěm bylo ve výšce pouhé dva metry. Vysoké zvedačky byly tudíž nahrazovány náručí. Při vystoupení jsme navíc zjistili, že je jeviště ze dvou materiálů. Přední část byla z neklouzavého materiálu a zadní polovina připomínala kluziště. Hodinové vystoupení se proměnilo ve hru na přežití. V hromadných kolových tancích se stávalo, že většina uvízla vzadu na kluzišti a vepředu bylo poloprázdno.

Chladno a možná i délka vystoupení způsobily, že ke konci publikum prořídlo.

Celý článek

Jako každý rok na začátku semestru i letos jsme měli vystoupení pro zahraniční studenty v Akademickém klubu VšE. V zákulisí se sešlo hned několik dětí, takže to chvíli vypadalo, že se schází dětský soubor.  Tradiční čísla byla letos doplněna o Hulána a Mazec. Prádlo v podání Evičky Janatové, vrátivší se po mateřské, nezklamalo. Pozornost si získal i Míra přicházející na Sousedskou po boku se svým synkem. Trochu překvapení jsem zažil při Skočné, když se k nám při druhém příchodu měly přidat další páry a nikdo nepřišel. Nikoho nenapadlo, že nejsou druhé páry, takže jsme si s Terkou prodloužili sólo.  Nechyběl ani tanec s publikem. účast byla vysoká a vystoupení mělo úspěch. Chlebíčky na závěr byly dobré.