Rok 2015

Úterý 18. 8.

Je podvečer a na tradičním místě v Praze na „Jiřáku“ začíná hemžení. To se totiž postupně schází „souboráci“ veleslavného tanečního souboru Gaudeamus VŠE. Ve 20 hodin odjíždí předvést své umění do Chorvatska, kam byli pozváni krajany, kteří tam žijí již několik generací. Janička nám rozdala poslední pokyny, políbení a dárky, stejně jako Hanička, provádíme kontrolu bot (někdo šlápl do exkrementu vedle autobusu) a vyrážíme. Řidiči Tomáš i Jirka jsou dobře naladěni jako my a tak je o zábavu postaráno a pomalu se otvírají první lahve. Dálnice D1 je kupodivu volná a tak cesta rychle ubíhá.

První zastávka na benzínce, první čůrání, a konat se nebude. Záchody zavřeny, neteče voda. Vydržíme, jedeme dále. Víno, medovina, Cola s rumem a za chvíli další benzínka. Tentokrát už je vše v pořádku a po chvíli nastupují všichni spokojeně. Další zastávka proběhla v Maďarsku a pak postupně všichni usínali. Až na řidiče samozřejmě.

Středa 19. 8.

Probouzíme se na maďarsko-chorvatské hranici, kde probíhá kontrola našich dokladů. V dnešní době uprchlíků je to pochopitelné. Co kdybychom chtěli utéct na jih. A je pravda, že po probuzení jsme asi nevypadali jako praví Češi. Další zastávka je na benzínce za Zábřehem. Teplá i studená snídaně, toaleta, kdo co potřebuje. Guláš byl tedy výborný, to se musí nechat. A hurá, zase vyrážíme. Po chvíli se však ozvala rána. Na dálnici nám bouchlo kolo. Jedeme tedy cca 5 km krokem v odstavném pruhu na nejbližší sjezd z dálnice. K překvapení všech, ulétl nám i blatník. Oprava začíná a do toho pronese Marek nezapomenutelnou větu: „Praskla guma a budou malé autobusky“.

Muzika si dává zkoušku, stejně jako někteří tanečníci. Mezitím Helenka vyřizuje návrat našeho blatníku. A podařilo se. Pánům darujeme pivo. A za chvíli pokračujeme v cestě. Teď už máme skluz a tak žádné zbytečné zastávky. Na oběd dorážíme po 13. hodině do Zadaru. Velikost porcí vůbec neodpovídala velikosti zájezdu. Skoro bych řekl, že čekali zájezdy 3. A tak jsme se sotva vypotáceli ven s plnými břichy. Někteří přibrali kilo jen pohledem a to nemluvím o tom, když jsme se najedli. Ale je čas pokračovat dále.

Přijíždíme do městečka NIN, kde jsme měli rozchod. Je zde krásná historická část města. A tak šli někteří na prohlídku a někteří hledali místo na koupání v moři, ač bylo pod mrakem. Povedlo se. V jedné zátoce jsme vlezli do vody. Ale když jsme měli po 200 metrech od břehu vodu stále po kolena… Od 19 hodin máme prostorovou zkoušku v rekreačním komplexu v Zatonu, kam jsme se všichni přesunuli. Jak úsměvné a dojemné bylo, že se naší vedoucí Věře přihlásila paní, která je dcerou zakladatelky našeho souboru.

Vystoupení mělo úspěch. Pak už jen večeře v místní restauraci a hurá do Zadaru, kde jsme měli zajištěn nocleh v místní tělocvičně. Zde většina ulehá s únavou. Ještě padly dotazy, kdo chrápe a kdo ne. Ale za chvíli to bylo každému jedno.

Čtvrtek 20. 8.

Probouzíme se do slunečného dne a za chvíli se přesouváme na jednu z pláží, kde nás čeká snídaně. Kdo je zvyklý na vločky a podobně, měl smůlu. Vaječná omeleta se sýrem, opečené brambory a zelenina. Ale jelikož jsme se za chvíli přesouvali na pláž, abychom se mohli vykoupat, opálit a nasát tu přímořskou atmosféru, všichni to spokojeně snědli. A za chvíli už se válíme na pláži, blbneme ve vodě, mažeme se krémy s faktorem č. 50 a podobně. Ač jsme měli cca 3 hodiny, stačilo to k tomu, abychom si užili dost legrace, spálili si některé části těla, nalovili mušle…

Před 14. hodinou se přesouváme do restaurace, kde jsme den předtím přibrali pár kilo. Někteří jsme se už trochu báli. Ale tentokrát byl oběd lehčí. Po obědě nás čekal přesun do centra Zadaru. Byla připravena komentovaná prohlídka historické části města. Někteří toho využili, jiní šli sami. Město bylo vyhlášené pro výrobky ze zlata. A nyní je známé svou světovou raritou, což jsou mořské varhany. Večer jsme vystupovali před místní radnicí na náměstí a opět byla kolem nás spousta diváků. A opět jsme sklidili úspěch. Po vystoupení jsme se přesunuli do jedné z restaurací, kde byla servírována rybí polévka, ryba a dezert. A také proběhlo rozloučení s těmi, kteří nám zajistili vše potřebné pro tyto 2 uplynulé dny.

Po večeři ještě jednou prohlídka pobřeží a pak hurá do tělocvičny a do spacáků.

Pátek 21. 8.

Brzy ráno vstáváme, balíme všechny věci a hurá na snídani, která byla opět připravena na pobřeží v místní restauraci. Čekal nás několikahodinový přesun do Sisaku. Tady byl pro nás připraven oběd u místní tvrze a poté i její komentovaná prohlídka. Ale ještě předtím malé občerstvení v České besedě, kde někteří prozkoumali místní knihovnu. Mají zde opravdu pěknou sbírku českých knih.

Poté přesun do místního divadla, kde jsme vystoupili mimo jiné i pro velvyslance České republiky v Chorvatsku Martina Košatku. Ten se s námi a s místními krajany sešel v České besedě, kde na nás po vystoupení čekalo bohaté občerstvení. Naše muzika zahrála a zazpívala, pan velvyslanec nám osobně poděkoval, napsal pár slov do naší kroniky, pohovořili jsme s našimi krajany a po půlnoci jsme se přesunuli na místo našeho noclehu, které bylo hodinu cesty, v lese, v naprostém klidu. Cestou pár souboráků jamovalo na písničku „Láska je tu s námi“. Víno teklo proudem a cesta rychle ubíhala.

Rychle se ubytovat, rozvěsit kroje, aby schly, sprcha a poté pár skalních členů seběhlo do společenské místnosti, kde se popíjelo a zpívalo. Jak už to bývá, do časných ranních hodin.

Sobota 22. 8.

Ráno vstáváme na osmou. Někteří lépe, jiní hůře. Snídaně nedorazila, ale my musíme vyrazit. Čeká nás vystoupení na slavnostech piva v Daruvaru. A tak po nějaké době čekání nasedáme do autobusu a vyjíždíme. Jaké nás čeká překvapení na cestě. Auto, které nám veze snídani. Housky a pití. A zase je v autobuse veseleji.

Přijíždíme do Daruvaru, do místního pivovaru, kde máme domluvené zázemí. Venku začíná pršet a tak se vymýšlí záložní varianty. Za chvíli jsme však dostali pokyn, abychom se převlékli a přesunuli se na náměstí, kde slavnosti probíhaly. Panovala zde opravdu vřelá atmosféra a tak jsme si zatančili i s diváky, stejně jako v Zadaru a Zatonu. Poté jsme se šli převléknout a měli několik možností. Jít do města, na prohlídku pivovaru a nebo do bazénu. Nakonec město odpadlo a rozdělili jsme se na 2 skupiny. Ve 14 hodin, po obědě, odjíždíme do Lipovljan, kde mělo proběhnout naše hlavní a největší vystoupení na festivalu národnostních menšin Lipovljanski susreti. Zázemí jsme získali v místní škole. Ujala se nás místní slečna, která se o nás starala až do našeho odjezdu.

Společně s námi zde vystupovalo 10 folklorních či jiných uskupení. Začali jsme krátkým vystoupením v parku, kde byl i malý jarmark. Poté jsme se pomalu přesunuli zpět ke škole, kde začalo řazení průvodu. Sice bylo po cestě, kde průvod procházel málo lidí, ale my jsme si to přesto užívali a zpívali si a hráli. Nečekaná příhoda proběhla těsně před amfiteátrem, kde byla spatřena krásná policistka ve službě. No, nevyfoťte se, že. A tak si ji kluci vzali mezi sebe a už to cvakalo. Někteří natáhli i ruce, že se nechají zatknout.

Průvodem jsme se dostali až do dějiště festivalu, kde jsme byli přivítáni moderátorem akce a vše se připravovalo na zahájení. To si vzal na starost místní starosta. Na podium však po chvíli vstoupila Chorvatská prezidentka, což byla velká pocta a diváci tleskali opravdu hlasitě. Paní prezidentka, stejně jako další VIP hosté seděla po celou dobu programu v první řadě. My jsme vystupovali až na závěr. Museli jsme také za ochrankou paní prezidentky s naší rekvizitou, což je puška, používaná v Obrázcích pana Lady. Po ukončení našeho vystoupení vypukl nádherný ohňostroj. A pak už jen sbalit, dát si výborný guláš a směr ubikace.

Poslední večer, pěkný zájezd, to se musí oslavit. A tak se zase hrálo a zpívalo do časných ranních hodin. A ještě to podpořila naše milá průvodkyně, která dorazila za námi a přivezla domácí slivovici. Ráno je pro nás připravena výborná snídaně od sdružení Česká beseda. Krajané se o nás moc hezky starali. Poslední proslovy, předání dárků, fotografie na závěr, rozloučení a vyrážíme k domovu.

Musím říci, že to byl krásný zájezd. Velké poděkování patří Helence Stráníkové, která to celé zorganizovala. Už se jistě všichni těší, kam pojedeme příští rok.

Poslední letošní vystoupení sice bylo naplánováno na poslední chvíli, ale i přesto se myslím vyvedlo. Na závěrečné zkoušce roku 2015 alias předvánočním posezení s cukrovím se nás nakonec sešlo málo – ostatní se veselili na večírcích nebo měli jiné povinnosti. O to víc dobrého cukroví a vína zbylo na některé muzikanty, kteří nahrávali nové číslo, a nás pár tanečníků, kteří pak vyráželi „na tah“ (rozuměj vystoupeni). Po ochutnání všech dobrot jsme si taneční čísla přeci jen prošli na paměť a prostor – 3×8 metrů s diváky ze všech stran a různě namixované páry to vyžadovaly. Helenka s Aničkou nám se zkouškou ochotně pomohly. Pak jsme ve třech autech přejeli do Kotvy a ve 22:15 mohli začít s prvním vstupem. Pro vanoční večírek reklamní agentury na téma Folklor jsme měli připraveno, co nám nahrávky umožňují: Měl jsem holku, Hulán a Kolečka z Lužnice. Někteří diváci byli zabráni do konverzace a ani změna hudebního žánru a kroje je z tanečního parketu nedostala, ale většina naše taneční vystoupení ocenila potleskem. Zejména některé divačky se při Hulánovi tak rozvášnily, že povzbuzovaly Bohouška, ať nezůstává jen u sundavání vojenské čepice a dokonce požadovaly vysokou zvedačku. Druhým vstupem ve 23:00 jsme vystoupení završili. Za pěkné vystoupení a příspěvek do souborové kasy tedy patří dík Martině, Verče, Evče F., Mirdovi, Bohouškovi, Martinovi a Tiborovi. Neméně důležitou roli pak sehrála podpůrná a doprovodná složka v podání Petra a Martina B.