Rok 2002

3. ledna - novoroční posezení

Zrušili nám moravskou vinárnu! Tím jsme se ale nenechali vyvést z míry a Jana hned začala pátrat po náhradní alternativě. Nakonec objevila skoro vynikající pivnici naproti vinohradské tržnici. První souborová zkouška v roce 2002 začala tedy v sedm hodin večer tam. Nová číšnice nestíhala nosit piva, nakládané hermelíny a klobásy, my si vyprávěli o zážitcích mezi svátky a vedení spřádalo nové plány na jaro a léto. Zkrátka to byl příjemný začátek nekonečných úterních, čtvrtečních, víkendových, festivalových, zahraničních... :-)


8. ledna - zkouška s Barborou Čumpelíkovou

První zkouška v novém roce by měla být jiná, zvláštní, taková, aby na ní člověk jen tak nezapomněl. A opravdu byla. Věra pozvala paní Barboru Čumpelíkovou, která je mezi folklorními zasvěcenci významnou osobností. Však si také tuto příležitost nenechali ujít i někteří bývalí tanečníci našeho souboru. Téma večera? Mateníky v Čechách!

Po klasické naší rozcvičce byla zkouška rozdělena na tři části. V první jsme za hudebního doprovodu Karla Krasnického nacvičovali základní kroky a figury. V druhé přišla muzika, která nám zahrála mateníky: Kolovrat, Vejr, Salát a Slepička. Na závěr jsme se rozesadili po tělocvičně poslouchali zajímavé vyprávění o historii mateníků a různé zajímavosti o nich.


5. února - Vystoupení pro zahraniční studenty VŠE

Co psát k vystoupením, které se pravidelně každý půlrok opakují. Snad jen to, že poprvé máme fotky a můžeme se pochlubit, proč se nám tato vystoupení tolik líbí!


9. února - Žižkovský masopust

Dodnes vzpomínáme na masopustní vystoupení s Jídlem v Akropoli před čtyřmi lety, kdy muzika hrála něco jiného, než měla a vznikly z toho docela komické situace. Po nás hrálo Šlapeto a jakási Českomoravská hudební společnost. Letos jsme se mohli pochlubit Masopustem jako číslem velkého formátu, atakujícím diváka, rozjařeného celodením masopustním veselím. Také ČMHS postoupila na žebříčku popularity a jako megastar už po nás nehrála. Hrály skupiny The Beatles revival a Roling Stones revival.

Zkoušelo se jako vždy celé odpoledne, prostorovka, potom světla s kostýmy. Naše část večera (po dětském karnevalu) začala ve třičtvrtě na osm a diváky, snad můžu s klidným srdcem říci, zaujala, neboť se smáli a tleskali. My jsme potom pro změnu, po dobrém občerstvení s kávou, tancovali při The Beatles revival.


15. února - Festival Hudební mládeže v Jilemnici

Tomuto vystoupení předcházelo veliké jednání o tom, zdali jet nebo nejet. Bylo to těžké rozhodování, protože dva dny po sobě mít celovečerní představení je náročné i pro takové pardály jako jsme my :-) Ono se totiž nejedná o dva večery, ale se zkouškami skoro o dva celé dny. Muzikantům vibrují rty od klarinetových plátků (takže se nemohou několik dní líbat) a tanečnice pracující ve sdělovacích médiích musí své pořady předtáčet (a poslouchat pak v rádiu samy sebe). Zkrátka proběhla vášnivá diskuze, která vyvrcholila rozhodnutím - jet!

Odjížděli jsme ve čtyři hodiny. Vyjímečně od školy, protože jsme si na čtvrteční zkoušce schovali masky a kostýmy, abychom je nemuseli s sebou nosit do práce. V Jilemnici pak následovalo něco, co se dá popsat jako letecký večer. Prostorová zkouška celého programu proběhla za půl hodiny, včetně nasvícení a vysvětlení osvětlovačům, jak blikat při Fotu. Martin Kupka (organizátor festivalu) nás přivítal na pódiu a vzápětí odešel před oponu uvést program. Diváků nebylo mnoho, takže jsme ani neočekávali bouřlivé ovace. Byli jsme ostatně zvědaví, zda nám vůbec zatleskají... Zatleskali a vytleskali i přídavek. Po tom, co jsme všechno pokopali, nás to trochu překvapilo. Ovšem na nějaké povídání nebo družení nebyl tentokrát čas. Museli jsme stihnout alespoň poslední metro. Při odchodu jsme ale procházeli sálkem s pohoštěním a to bychom ani nebyli my, kdybychom nějakou tu mísu nevyluxovali. A bylo si na čem pochutnávat: byly bramborové hody. Placky, šišky, saláty, knedlíky, polévka, vše bramborové a vynikající. Martin zahájil hodování působivou řečí o tom, že finanční rozpočet festivalu nedovolil uspořádat hody masové (asi si objednávají drahé účinkující :-) a my jim ještě zredukovali objem jídla na polovinu. No, snad nás ještě někdy pozvou, festivaly Hudební mládeže jsou moc fajn.


16. února - Od všeho trochu & Masopustní hra o svatbě - repríza

Úspěch premiéry nedal našemu vedení spát, a tak po dlouhém projednávání termínu bylo rozhodnuto o repríze celého pořadu. Na stejném místě činu - v Divadle U Hasičů. Co se dělo celý den v divadle si můžete přečíst v zápisu o premiéře, neboť se tyto dny velmi podobaly. Představení však už tak podobné nebylo. Když jsme společně s choreografem hodnotili situaci, dospěli jsme k závěru, že představení máme již zažité a chybí nám ta tréma, která člověka udržuje v napětí a dodává jiskru celé podívané. Punc originality tohoto večera však zajistila Zdislávka s Markem. Zdislávce stávkovaly dudy a prostě nebyla na jevišti. Tanečníci si nervózně popošlápli, když v tom se ozvalo mohutné Markovo: "Tja da da dy dy dy dááá!!!" Mohli jsme pokračovat a i Zdislávka se posléze přidala. Zajímavé však ale je, že nikdo z diváků nic nepostřehl. Později nám jeden prozradil, že je celá hra tak ztřeštěná, že tohle vypadalo jako záměr.

Divadlo jsme naplnili asi ze tří čtvrtin a podle aplausu jsme usoudili, že se představení líbilo.


1. - 3. března - Kačerov

Hurá! Opět se nám po roční přestávce podařilo obnovit každoroční lyžařské setkání na chalupě Janatových v Orlických horách. Sněhu v okolí chalupy už moc nebylo, počasí bylo zamračené a chvílemi pršelo. Přesto se lyžaři vydali v sobotu na hřebeny (lyžaři se zraněným kolenem zůstali v kuchyni). Jak mi po tom nadšeně vyprávěli bylo na hřebenech nádherně, svítilo sluníčko a sníh byl taky dobrý. Akorát Adélka nebyla moc nadšená, protože si při jednom sjezdu vykloubila rameno.

Znovu apeluji na všechny účastníky dalších ročníků našich lyžařských setkání, aby si před odjezdem z domova pořádně zkontrolovali lyžařské vybavení. Hlavně dbejte důraz na to, jestli máte obě lyžařské boty, jestli nejsou obě levé, jestli Vám nejsou o 5 čísel větší, jestli máte v obou botách tkaničky a jestli žraloci na botách už nepřerostli v rozměry, s kterými se už nedá lyžovat. (EvaJan)


6. března - vystoupení pro zahraniční studenty ČVUT

Nedávno zrekonstruovaná Masarykova kolej v Dejvicích si jistě říkala, co se to dnes děje, že se ti studenti dnes vystrojili do lidových krojů a rázují si to z učebny v druhém patře do moderního klubu v suterénu na večírek zahraničních studentů ČVUT. A to soubor Gaudeamus přijal nabídku studentů na půlhodinové představení s písněmi a tancemi. Našli si nás na internetu.


9. března - "Další pražská pětka"

Masopustní hra o svatbě náš soubor posunula zase o kousek dále od škatulky "tradiční český folklor". Ujistilo nás o tom mimo jiné i pozvání na festival nezávislých divadel s názvem Další pražská pětka. Pozvání jsme přijali rádi, ovšem s napětím jsme očekávali, jak nás přijmou diváci, očekávající divadelní kus. Naše představení začínalo po osmé hodině večer jako páté ze šesti. Sraz však byl, jako obyčejně kvůli zkouškám, po obědě. Bohužel jsme se dozvěděli, že zkoušku mít nebudeme, proč taky: pár herců s několika kulisami nepotřebuje zkoušet na místě. Přijdou a tvoří. Na scéně tedy vyrůstalo monstrum pro první hru s názvem Horror a Věru polil studený pot. Nějaké kulisy nás přece nezastaví, takže při prostorové zkoušce a testování mikrofonů jsme prolézali mezi kovovými tyčemi a obcházeli vycpané nahatce v odvážných polohách, přikryté černým igelitem. Když jsme si ujasnili, že vlastně nemůžeme nic vyzkoušet a muzika odkývala zvukařům nazvučení, rozprchli jsme se do Prahy a okolí.

Večer v sedm hodin jsme se oblékli do masek, pokreslili obličeje a šli tvořit na jeviště. Začátek byl posunutý asi o půl hodiny. Do sálu ještě nepouštěli diváky, vrhli jsme se tedy v rychlosti alespoň na torzo prostorovky. Tu nám však záhy poředatel přerušil vpuštěním diváků do hlediště. Začal tedy Masopust naostro! V KC Novodvorská je dlouhé, ale velmi úzké (mělké) jeviště. Bylo to chvílemi dobrodružství, největší ve chvíli před přídavkem, kdy zhasla všechna světla v sále a nastala naprostá tma. A přídavek to zdaleka nebyl poslední. Diváci během hry moc netleskali, zato si vše vynahradili na závěr.

Věra nám pak vyprávěla, jak radila osvětlovači při svícení během představení: "Teď přijdou maškary, potřebujeme to trochu do modra!" Osvětlovač se podíval do velkého papíru a odpověděl: "Modrá, aha, tak to je čtyřicet sedmička..." a začal hledat ten správný knoflík na panelu před sebou. Nicméně modrá tam nakonec byla a i jiné barvy, na které jsme při masopustu zvyklí a Věra s osvětlovačem si na závěr poděkovali za milou spolupráci.

Z programu:

Smyslem festivalu je obnova divadelní činnosti v KC Novodvorská, říci potenciálním divadelním návštěvníkům, že se zde po dlouhotrvající rekonstrukci mohou kromě obyvyklých představení pro děti setkávat také s divadlem pro dospělé. Do budoucna by se akce podobné této, ale stejně tak jednotlivá divadelní představení neměla vyskytovat v KCN pouze jako výjímečný program, ba naopak, chceme dát prostor mladým souborům a divadlům, která hledají nastupující divadelní generaci.

Zároveň je „Další pražská pětka“ příležitostí pro nahlédnutí na nové, širokým diváckým publikem ještě neobjevené nezávislé divadelní soubory, jež mohou svou poetikou a nekonvenčností tvořit alternativu tradičním souborům pevných divadel.

V sobotu 9. 3. Se Vám takto představí soubory: Lucerna MB s Horrorem Arnošta Goldflama, Divadlo Neklid se svým zpracováním Topolovy Kočky na kolejích, ToDivadlo s inscenací motivu F. Kafky Proměna, soubor Gaudeamus s Masopustní hrou o svatbě a závěrem divadlo Extrém s hrou Prázdninové iluze maritna Janouše, uměleckého šéfa souboru, ktrý má v KC Novodvorská stálou scénu.

Dramaturgicky na výběr představení dohlíží Martin Janouš, absolvent pražské DAMU a v současnosti herec studia Ypsilon a umělecký šéf divadla Extrém.


24. března - 10. výročí Bufa

Bufo slavilo desáté výročí svého založení a jelikož je s naším souborem v poslední době stále více a více spřízněno, pozvalo naší muziku, aby spoludotvářela atmosféru večera. Muzika hrála před začátkem a o přestávce představení. Součástí Martinovy režie bylo i to, že jsme při závěrečné děkovačce Bufa přišli na scénu se svíčkami na hlavách zpívajíce "Hodně štěstí, zdraví." Na obrázku je vidět, jak je spolupráce s Bufem svérázná!


1. dubna - velikonoční obchůzka

Tato krásná souborová tradice pokračovala i letos a byla ještě náročnější, než loni. Prostě: Praha je moc veliká. Dopoledne jsme si vypomohli autem, to ale bylo náročné na konzumaci, přesuny byly velmi rychlé. Před polednem jsme autíčko odstavili a pokračovali jsme MHD pod vedením Marka, tramvaje a autobusy jsou totiž jeho velikým koníčkem. Jak ostatní nevím, já jsem si vykoledoval čtrnáct vajíček.

Ztrhaní a dobití jsme se v osm hodin večer vraceli domů s předsevzetím, že pro příští rok musíme vymyslet nějaký jednodušší systém.


3. dubna - Pražské velikonoce

Každé vánoce a velikonoce vyroste na Staroměstském náměstí monstrum, ze kterého kolemjdoucí či divoce nakupující turisty atakují různí hudebníci, spíkři, tanečníci a jiní komedianti. Je to docela milé, zvláště letos, když jsme na prkna, která turistovi zkrátí čekání na zbytek skupiny, byli pozváni i my. Půlhodinové vystoupení mělo původně začít v půl šesté, ale díky skluzu jsme čekali asi třičtvrtě hodiny, než kapela před námi sdělí publiku svůj pohled na svět. Začali jsme velmi nesměle, ale vzápětí jsme to roztočili na plné obrátky (i zvukař si nás doladil). Přišlo se na nás podívat pár kamarádů, podle kterých jsme usoudili, že jsme do celkového programu zapadli docela v pohodě.


17. dubna - Gaudeamus v aule

Na první pohled by se mohlo zdát, toto vystoupení bylo jednou z několika repríz loňské Masopustní hry o svatbě se zkráceným průřezem naší dosavadní tvorby Od všeho trošku. Skutečnost však byla zcela jiná. Jako obyčejný tanečník (i když s prestižní funkcí kronikáře :-) nemohu nahlédnout do zákulisí jednání o různých vystoupeních. O tomto se ale diskutovalo na zkouškách již několik měsíců předem a z vážných a ustaraných tváří vedoucích jednotlivých složek souboru jsem vytušil, spolu s ostatními, že půjde o vystoupení nadmíru důležité.

Nová aula VŠE je moderní posluchárna s kapacitou asi 450 míst, vybavená nejmodernější technikou. Bohužel nikoho, a také zcela pochopitelně, nenapadlo při její stavbě, že v ní budou vystupovat folklorní soubory. Museli jsme si tedy nejdříve obstarat vlastního zvukaře, osvětlovače a zajistit baletizol.Nevěsta peče buchty Celý tým odborníků se spolu s námi sehrával celé sobotní odpoledne, poslední víkend před představením. Teprve když choreograf s režisérkou všemu požehnali mohli jsme vše zase uklidit a začít se připravovat naostro.

Ve středu odpoledne jsme obsadili chodbu před posluchárnou, která nám posloužila jako šatna. Diváky jsme posílali ke druhému vstupu do auly v prvním patře. Pět minut po osmé hodině se v sále setmělo a my nastoupili na svá místa. Podzimek s říkadly, Prádlo, Za stodolou, Celej tejden, Kalhoty a Utancovaný, to byly tance, které tvořily zkrácenou první část večera. S písničkami asi 30 minut.Paní rektorce se představení líbilo Po čtvrthodinové přestávce nastoupil průvod a zažal tradiční masakr maškar.

Diváci si nás vytleskali a paní rektorka sama přišla k jednomu z mikrofonů a poděkovala za pěkné představení jménem svým i jménem zahraničních hostů, sponzorů, studentů i ostatních diváků. Aula, ač supermoderní se nakonec dá přizpůsobit i k divadlu, takže se nám v ní nakonec tancovalo pohodově. Koneckonců VŠE je náš zřizovatel nějaké nudné představení by se nám mohlo pěkně vymstít.


2. května - Zpívání pro důchodce

V Michelském dvoře v Praze 4 byl otevřen Domov Sue Ryder jako první v České republice. Tento Domov poskytuje ošetřovatelskou péči zdravotně postiženým seniorům, kteří z důvodu své choroby a věku jsou odkázáni na trvalou asistenci druhé osoby. Tolik jejich www stránky. Náš soubor, tedy hudební a pěvecká část, společně se souborem z Polska, uspořádal pro babičky a dědečky, v rámci Tuchlovické pouti 2002, hodinové představení. O čas jsme se spravedlivě podělili, hráli a zpívali jsme jako druzí. Marek nám, a hlavně divákům, předvedl v celé kráse opět jednu část svého všestranného talentu, když úžasně moderoval celý náš vstup. Podle nadšených tváří v publiku jsme viděli, že jsme se moc líbili a v takové atmosféře se hraje a zpívá jedna radost.


4. května - Tuchlovická pouť

Letošní Tuchlovice se nám, myslím, vydařily. Sluníčko nám vcelku přálo a pršet začalo až v podvečer (a pršelo naštěstí jen chviličku). Animace byly veselé a opět originální, i když jsme předváděli naše stálé, známé tanečky :-) Na hlavní program jsme pak oprášili královny a po smrtelném převleku během jedné písničky jsme vystřihli kolečka, jako by se nic nedělo. Po večeři nás nejprve polský a potom valašský soubor naučil pár tanečků, podívali jsme se na představení slovenského souboru Dudváh, zatancovali si při muzice a čtvrthodinku po půlnoci jsme se odebrali do "věčných" lovišť Nového Strašecí. No, a co lepšího na závěr, než vynikající snídaně? Snad jen pro ty, kdo jste tam nebyli: KOLÁČKY BUDOU 7.9. !!! (ber)


13. - 19. května - Zájezd do Litvy

Celý článek


23. - 25. června - Podvečery v Ledeburské zahradě

Prestižní vystoupení v reprezentativních prostorách historické části Prahy mnohé z nás velmi znervózňovalo. Abychom se důstojně zhostili náročného úkolu, důkladně jsme se připravovali. Také to byla poslední vystoupení před prázdninami. Prostorovou zkoušku jsme měli v neděli již od půl deváté ráno, protože v deset hodin se otevírají zahrady pro veřejnost. Jeviště, dalo by se říci pláceček, bylo velmi úzké, členité, s drsným povrchem, tedy velmi náročný terén. Naštěstí akustika je v zahradách dobrá, takže jsme byli slyšet i bez elektroniky. Hodinový program začínal Čertovskou suitou, pokračoval blokem písníček (aby se mohli tanečníci a postupně i muzikanti převléklnout do maškar) a poslední půlhodina patřila Masopustu. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme se večer podívali do hlediště a uviděli tam sedm diváků plus pár kamarádů. Přesilovka ale dopadla dobře a v úterý bylo diváků asi tak stejně jako nás. Možná tuto slabou návštěvnost zapříčinila vysoká cena vstupného (190,-Kč na osobu, 100,-Kč pro studenty), možná malá reklama. Prostě: chceme-li mít hodně diváků, musíme si je přivést sami, to platí na každé vystoupení.


19. - 21. července - voda

Letos jsme jeli znovu Vltavu. I když jsme vážně uvažovali, že bychom mohli pokořit jinou řeku. Třeba řeku Otavu. Ale báli jsme se, že bude málo vody. Jak se ovšem ukázalo, vody bylo letošní léto dost (viz. letošní srpnové povodně).

Vrátili jsme se na úsek Vyšší Brod - Český Krumlov a prodloužili jsme si ho až do Zlaté Koruny - musí být přece znát, že jsem se zlepšili. Cesta probíhala bez velkých problémů až na to, že jsme v sobotu večer ztratili moje dvě kamarádky a našli jsme je v Českém Krumlově až v neděli ráno. Navíc Helenka v Českém Krumlově utopila brýle. Poslední hodinu naší jízdy jsme bojovali s přírodním živlem - bouřkou. Nicméně jsme to přežili a těšíme se na příští rok. (cim)


23. srpna - mezinárodní ekumenický kongres křesťanských žen v Čelákovicích

V kulturním domě v Čelákovicích jsme se na pódiu sešli s operními pěvkyněmi, baletkou a kouzelnou tlumočnicí, která každé číslo uváděla pomalu, rozvláčně a ve čtyřech jazycích. A náš soubor vystoupil samozřejmě na závěr. Alespoň jsme zhypnotizované a polospící publikum probrali k životu. Křesťanky tleskaly a smály se, a to i v místech, kde normálně publika nereagují. Alespoň víme, že choreografie našich tanců dokáží oslovit opravdu všechny.


9. září - vystoupení pro studenty VŠE

Všechny sály Národního domu na Vinohradech byly tentokrát zaplněny. Mohli jsme si prohlédnout nejnovější knihu profesora Klause a při jídle po vystoupení se vesele usmívat na hladové posluchače za prosklenými dveřmi vedlejšího sálu. Ale prohlíželi jsme si hlavně fotografie z obou svateb.


28. záží - Vinobraní

28. září přichystaly městské části Prahy 2 a 3 přichystaly na celý víkend velkou slávu. V pořadí již třetí pražské vinobraní probíhalo na několika místech současně. Radnice objednaly dvacet tisíc litrů burčáku a ty nejslavnější umělce ke zkulturnění jeho konzumace. Nemohli jsme tedy chybět.

Sraz jsme měli před pátou hodinou ve stanu za pódiem a náš vstup měl začít v šest hodin. Jak to při takovýchto akcích bývá, začali jsme o půl hodiny později.

V třicetiminutovém bloku jsme ukázali světu Měl jsem holku, části z Jídla, Prádlo, Kalhoty a Utancovaného. K našemu překvapení jsme se po všech rokenrolech a muzikálech publiku docela líbili.

Zatímco jsme se převlékali do civilu, naše fantastická vedoucí Věra domluvila s pořadateli, že nám bude k dispozici jeden z cateringových vozů. Po jeho vyplenění jsme se přesunuli ke stánkům na burčák.


8. prosince - Vánoční cestička

Dalo by se říci: neděle v Divadle U Hasičů! Ano. Od půl jedenácté do oběda prostorová zkouška s Martinem Packem a od tří hodin generálka s Milošem Vršeckým. A v půl osmé představení. Bylo rozděleno do tří částí. První část měla název Zvěstování, druhá Koledování slunovratné. Střídali se v nich soubory: Kašava, Břeclavan Old Stars a muzika Rozmarýnku. Soubory zpívaly pomalé, táhlé koledy a valaši představili zrekonstruované vánoční hry. Po druhé přestávce přišel Svět naruby - Masopustní hra o svatbě. Nářez. Ani vánoční cestička přeci není rovná a bez výmolů :-)


11. prosince - vystoupení pro bývalé zaměstnance VŠE

Sraz ve čtyři hodiny v šatně za kuchyní a v pět hodin v krojích hurá na dlaždičky jídelny menzy VŠE. Ale máme tato vystoupení rádi, protože víme, že se na nás diváci celý rok těší. A taky dostaneme ohromný řízek s bramborovým salátem a zákusky s kávou. Letos jsme jako ukázku z nového programu představili Pečení buchet a babičky souhlasně kývaly hlavami. Pak ještě Měl jsem holku a Utancovaný, několik písniček a na závěr vánoční koledy. Nashledanou za rok.


27. prosince 2002 - 1. ledna 2003 - Silvestr v Kačerově

Letos se shodou různých více či méně nepříznivých okolností výjimečně uvolnila na vánoční volno chalupa Janatových v Kačerové v Orlických horách. Tak jsme s Markem neváhali a zamluvili si ji pro souboráky, protože přece není nic lepšího než strávit Silvestr s kamarády v krásné horské chalupě (i když si musíte nosit vodu v kýblech).

Abych nenarušila styl kroniky, který prosadil náš skvělý kronikář, začnu zmínkou o jídelníčku. Hladem jsme rozhodně netrpěli. To dokazuje večerní menu z 28.12.02:

  • polévka: zeleninová
  • předkrm: sekaná s bramborovou kaší
  • hlavní jídlo: pečený krocan s mandličkovou nádivkou
  • příloha: bramborová kaše, americké brambory
  • 2 druhy zeleninových salátu
  • desert: x. druhů vánočního cukroví

Za zmínku rovněž stojí výborný Mexický guláš a Kuřecí maso po čínsku na kari (šéfkuchař Martin Živný).

S počasím jsme neměli úplně štěstí. Na běžky jsme se dostali pouze dvakrát a to jsme je ještě dost často nesli lyže na rameni. Naštěstí na bobování pro Lucinku Krištoufkovou bylo sněhu dost. Jeden den nám celý propršel a proto jsme vyrazili do Rychnova nad Kněžnou na výstavu Betlémů. Na Silvestra se prudce ochladilo a skoro celý den řádila sněhová vánice. Hezky bylo až na Nový rok, ale to už jsme se balili, uklízeli a jeli domů.

O zábavu se nám postarala Lucinka Krištoufková, která jistě ještě nezažila tolik strejdů a tet pohromadě. Některé oblíbené strejdy si Lucinka pojmenovala: "strejda, okolo kterého lítá motýl", "strejda, který krájí chleba". Lucinka nám zpívala, malovala si s námi obrázky, hrála si s námi Domino, pomáhala v kuchyni uklízet příbory a donutila nás všechny dívat se pravidelně na Večerníček (na konci se musí zatleskat). Když Lucinka usnula, přesunuli jsme se do místní PITEVNY (místnost, kde se pije, ne pitvá). Tam jsme hráli další dětské hry: Člověče, nezlob se, Macháček apod.

Na Silvestra nám hrál na kytaru Pavel Brenner. O půlnoci jsme si zazpívali hymnu, připili si a zapálili několik rachejtlí. Pak jsme obešli kačerovské údolí, shlédli pár větších ohňostrojů až z dalekého Rychnova a pak jsme unaveni zdravým horským vzduchem usnuli.

A kde budeme slavit Silvestra 2003? To ještě nevíme, ale určitě to bude fajn. (cim)