Rok 2001

2. ledna - novoroční posezení

Tradiční novoroční posezení v Moravské vinárně na nás čekalo velmi brzy po silvestrovských oslavách, přesněji řečeno - hned druhý den. Někteří jsme se v pondělí v hospodě loučili slovy: tak ahoj zítra v hospodě :-) Také proto nás přišlo o trochu méně než jindy, mnozí ještě cestovali z hor nebo podobných oblíbených míst silvestrovských oslav. A že to s tím novým tisíciletím nebude zas tak žhavé, nás přesvědčila obsluha záhy. Stejně jako v minulých letech byla svérázná, spíše nepříjemná než milá a opět si naúčtovala pronájem salónku. Tak zase za rok.


24. března - kolaudace bytu...

...naší tanečnice Evy Růžičkové. Bydlí v něm už dlouho, bylo už tedy načase. Co se na takovém mejdanu děje, nemusím popisovat. Rád bych však Evičku pochválil za ty fantastické zeleninové chlebíčky a bezmasý a bezsýrový salát :-)


16. dubna - koledování

Tak letos opravdu pořádně!!! Sešli jsme se v Butovicích u Míry. Šest koledníků v krojích a s pomlázkami, které jsme si převážně sami upletli nebo koupili. Naučili jsme se říkačku podle Erbena a efektně přitom vrtět metličkama. Hned na místě jsme si to vyzkoušeli na Marušce s Luckou. Naše tažení Prahou bylo pěkně klikaté. Zdislávka v práci v nemocnici na Karlově náměstí, Eva C. na Bělocerkevské, kde jsme zastihli i její dvě spolubydlící, druhá Zdislávka na Floře, Eva R. na Výstavišti a Iva ve Kbelích. Tam jsme měli sraz ještě s Janou S. s rodinou. Závěr ale byl nakonec u Rádi. Jeho Jana se spolubydlící dostaly největší výprask :-)


28. dubna - čarodějnice v Zadní Třebani

Jistě jste si všimli jisté časové nesrovnalosti. Čarodějnice se pálí poslední dubnový den. Jak to ale skloubit s volnem, které máme o víkendu a ne v pondělí večer! Tak jsme se rozhodli posunout oheň o dva dny zpět a děvčatům jsme slíbili, že je upálíme později.

Letos se nás ale sešlo u Svobodů na chatě požehnaně. Nejen šestnáct tanečníků a jejich příbuzných, ale i pět muzikantů a tři děti. Byla opravdu řádná zima, chvílemi poprchávalo, takže jsme udržovali velkou vatru - asi do dvou hodin. Ráno jsme se probudili do sychravého rána. Nedělním odpolednem začalo teplé jaro, ale to jsme už byli z Třebaně dávno pryč.


4. - 6. května - Středočeský folklorní festival Tuchlovická pouť 2001

Každým rokem lepší a lepší festival by jistě pokračoval ve své linii vedoucí až k hvězdným folklorním výšinám, nebýt právě zásahu "shora", zásahu síly, která letošní festival zcela ovládla. Zkrátka jsme mrzli a mokli. Všudypřítomné vlhko, chlad a studený vítr jsou asi nejintenzivnější vzpomínky na letošní folklorní klání v tuchlovickém amfiteátru přírodního kina. Teprve potom následují dojmy z vystoupení souborů z Prahy, středních Čech a zahraničí.

Osmý ročník folklorního festivalu Tuchlovická pouť 2001 začal tradičně v pátek večer v sále České hospody, kde muzika souboru Čtyřlístek hrála spolu se svými hosty ze zahraničí (Šafrán ze Slovenska a Željezničar z Bosny) k tanci a poslechu. V sobotu dopoledne přijely české soubory (Jarošovci, Vycpálkovci a my) a na dřevěném pódiu na návsi lákaly kolemjdoucí na odpolední program asi dvacetiminutovými vstupy. Pěkně to na mokrých prknech klouzalo. V poledne se folklorní dění začalo pomalu přesouvat k letnímu kinu, kde letos vyrostly stánky s medovinou, kořením, pečivem a korálky. Počet stánků se oproti loňsku opět trochu zvýšil: tuchlovický festival se stává atraktivním i pro obchodníky. Nebyl bych to já, kdybych se nezmínil o vynikajícím "zeláku", kterého si koupil snad každý a navzájem jsme si je ochutnávali. A medovina! Teplá, studená, kořeněná, mandlová, skořicová... mňam, mňam, mňam!

K programu jednotlivých souborů se nemohu vyjadřovat. Nejdříve jsme se připravovali za scénou, potom jsme vystoupili (naše pásmo Ze soudku rozverného bylo sestaveno z tanců Měl jsem holku a Furiant, mezi kterými jsme zazpívali písničky Hodnou ženu mám, Žádnej neví jak je mně a Veselého sedláka) a dál jsme sice sledovali ostatní soubory, ale značně přitom poskakujíce, zahřívali jsme se čajem, medovinou a navzájem. V kroji je totiž v teple horko a v zimě zima veliká.

Večeře jsme se dočkali až v půl sedmé. Pár skalních nadšenců si kroje ponechalo na sobě, protože v jedenáct hodin měla naše muzika hrát v nocturnu. Bohužel okolo osmé začalo pršet tak, že nebylo jisté, zda vystoupí v devět hodin Ondráš se svým dvouhodinovým programem. Začátek byl o chvíli posunutý, ale nakonec hlediště plné deštníků a pláštěnek pohladila poetika brněnských skoroprofesionálů. Nocturno se však už nekonalo. Naskákali jsme do autobusů a hurá do Nového Strašecí na internát, kde jsme si ho vynahradili. V přízemí s kytarou a v patře s Filipovými dudami a třemi klarinety. Marek byl tak nadšený, že nechtěl vůbec skončit a ještě dlouho po půlnoci nebyl ospalý.

Ráno nás opět čekala symfonie pro dvě oči a orchestr chuťových pohárků. Makové, jablkové, tvarohové, ořechové a povidlové koláče, rajčátka ozdobená česnekovou pěnou, rozpečené rohlíky, výběr marmelád, sýrů a salámů. A když jsme si naplnili bříška, odjeli jsme do Prahy.


26. května - kolaudace bytu

Byli jsma pozvání od Lucinky, Ivy a Vítka Krištoufkových na kolaudaci jejich nového super-bytu v Kbelích. Oslava byla velkolepá, protože paní domu připravila malý raut. Byt jsme zapili 12 letou whiskou schovanou speciálně pro tuto příležitost a tak doufám, že se jim tam opravdu bude společně krásně a spokojeně žít.

Byt jsme si důkladně prohlédli, nechali jsme si od Lucinky ukázat, kde mají důležité součásti zařízení (jako je televize, světýlko a zvířátka v její knížce), prohlédli jsme si fotky z Tuchlovic a Malajsie a probírali jsme všechny důležité i nedůležité záležitosti našeho života. Tradičně se rozhovor stočil na více či méně plánované svatby a podusili jsme pár adeptů. (cim)


27. května - Staročeské máje

Letos, stejně jako loni, jsme přijeli zatancovat na mladý festival (2. ročník) Staročeské máje, nesoucí podtitul Poberounské folklorní setkání. Tato víkendová akce začala v sobotu v Zadní Třebani a Letech a vrcholila v neděli v lesním divadle v Řevnicích. My jsme vystoupili právě zde mezi dětskými soubory Vrbina, Pramínek, Klíček a Notičky a Poberounským folklorním souborem Praskavec. Náš program měl 45 minut - pásmo z Tuchlovic jsme obohatili o tance Prádlo, Leporela, Byl ten pán, Kalhoty a Utancovaný a písně Zaplať mi sedláčku a Měsíček.

Lesní divadlo je moc pěkné, v příjemném prostředí s dobrou akustikou (několik mikrofonů ozvučení spíše jen vhodně doplňovalo) a nám se vystupovalo v pohodě. Snad jen moderátoři programu poněkud zaspali dobu a svým projevem vyvolávali rozpačité reakce. Na závěr jsme dostali teplé párky a teplé pivo. Byl to příjemný nedělní výlet, kterých by mohlo být i více.


22. - 24. června - Strážnice

Na festival ve Strážnici jsme se připravovali velmi dlouho. Věra byla zhruba před rokem oslovena Folklorním sdružením, zda by se nechtěla na přípravě tohoto prestižního festivalu podílet hodinovým pořadem, který by právě FoS reprezentoval. My ostatní jsme pak byli seznámeni už s hotovou věcí a pomáhali jsme spíše s technickým zabezpečením. Naše taneční příprava vyvrcholila o týden dříve na víkendovém soustředění společně s tanečním divadlem Bufo, se kterým jsme nacvičovali spoje a jedno společné číslo.

V pátek ráno (v neskutečných 6:00!!!) jsme se sešli u autobusu a po tradičním čekání na opozdilce jsme vyrazili relativně brzo - v 6:45. Ve Strážnici jsme šli rovnou na zkoušku na Bludník. Zkoušeli jsme prostory na večerní úvodní program: Prádlo, Kalhoty, Utancovaný a v poledne jsme si zašli do kempu na oběd. Jídelna nás uchvátila lagunově modrými limonádami ZON. Kupodivu chutnaly docela dobře, zvláště když se pivo nedalo pít vůbec. Poté jsme cestovali asi deset kilometrů do kempu s chatičkami a po krátkém vybalování jsme zase frčeli na zkoušku, tentokrát na Zahradu na náš pořad. Celý pátek byl ulítaný. Mezi touto zkouškou a vystoupením na Bludníku jsme si stihli odběhnout na večeři (stejně jsme ale nestihli naši světelnou zkoušku).

Otvírajte sa strážnické brány!!! Festival začal, funkcionáři si předávali ocenění a my v šatně čekali na inspici. Každých deset minut jsme se dovídali jiné pořadí a časový rozvrh. Zmatek. Nakonec jsme vyběhli a tak vynikající publikum jsme dlouho nezažili. Lidé tleskali, aplaudovali, smáli se a veškerá únava a nervozita zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Dlužno říci, že i ozvučení bylo vynikající. Po vystoupení krátce sprchlo, programy však pokračovaly dále, tak jsme ještě asi hodinu sledovali "konkurenty", mimochodem Finové byli vynikající, a vyrazili jsme do chatek. Byli jsme tak strašně unavení, že jsme šli spát už ve tři hodiny ráno.

Druhý den byl trochu volnější, ale volného času jsme stejně mnoho neměli. Dopoledne jsme přijeli do Strážnice a měli jsme rozchod do jedné hodiny (kdy jsme si stihli dojít na oběd). Ve dvě hodiny byl tradiční průvod vrcholící kratičkou ukázkou na podiu na náměstí. Večer nás čekala generálka, při které se vytvářela výzdoba. Musím složit obdiv Jarce a Věře za jejich trpělivost při kočírování tolika souborů (běsnícího davu), ale i množství duchapřítomných inspicientů. Zkoušku jsme pokopali natolik, že muselo zákonitě přijít vynikající představení. Co přišlo, zhodnotili jiní. My v boudičkách v zákulisí jsme dolaďovali formu Packovými rozcvičkami, vínem a vzájemným hecováním. Publikum bylo skvělé a docela se bavilo. Bohužel v závěru programu začalo pršet a z jeviště se stala plocha lední revue. Já sám jsem při Čertovské polce uklouzl a při vstávání na nohy jsem se ještě rozplácl jak široký tak dlouhý. Diváci ale vydrželi hrdinně až do konce, dokonce bez deštníků, aby jim neutekl ani kousek. Deštníky byly pouze nad muzikou, která by v dešti nemohla hrát. Jakmile se začalo mračit, Jirka Svoboda se někam vytratil, přinesl náruč plnou deštníků a strategicky je rozmístil mezi muzikanty. To, že se program nepřerušil, bylo velmi dobře, protože bychom už nikdy nedocílili takového spádu. Měli jsme z toho všeho velmi dobrý pocit. Zůstali jsme ještě do jedné hodiny, abychom nasáli více ze skvělé atmosféry, která se linula všude kolem. Pokračování v kempu bylo tentokrát bez konce, nejvytrvalejší se prozpívali, propili a profontánkovali* až do snídaně a odjezdu do Prahy (s malou administrativní zastávkou ve Strážnici).

56. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO FOLKLORNÍHO FESTIVALU " STRÁŽNICE 2001"

ZPRÁVA HODNOTÍCÍ KOMISE
(úryvek)

členové:
Doc. PhDr. Lubomír Tyllner, CSc., předseda
PhDr. Ivana Helebrantová
RNDr. Bohumil Chochola
PhDr. Taťána Martonová
Mgr. Michal Preininger
Milan Zelinka

SOBOTA 23. 6. 2001
S HUMOREM I NĚHOU (V. Fenclová, J. Šiktancová)
22.00 - 23.00 amfiteátr Zahrada

Podařilo se naplnit ideu a pobavit diváka, vystoupení byla vtipná a kvalitní. Čísla na interpretačně vynikající úrovni, technicky zvládnutá i po taneční stránce. Režijně velice dobře zvládnutý pořad, autoři garantovali to, co divákům slíbili - humor. Osvícení bylo dobré. Bez konferenciéra, a přesto předal divákům svůj záměr. Vystupující taneční divadlo Bufo získalo Laureáta MFF "Strážnice 2001" za originální jevištní zpracování folklorních motivů.

Zaznamenala: Silvie Presová, tajemnice hodnotící komise


4. - 8. července - Rožnovské slavnosti

Do Rožnova jsme odjížděli netradičné ve tři hodiny odpoledne a navíc ve středu. Festival trval čtyři dny a pro nás byl jedním z nejpřívětivějších, neboť jsme vystupovali všehovšudy třikrát. Měli jsme tedy hodně času na zhlédnutí ostatních programů, prohlídku města, skanzenu nebo třeba na koupání v Bečvě.

Přijeli jsme v osm hodin večer ke kinu a po krátkém čekání jsme dostali večeři (ne v kině, ale naproti v jídelně). Ubytovna, kde nás rozdělili do dvou a třílůžkových pokojů, byla už jen pět minut autobusem. V jedenáct hodin v noci jsme měli válečnou poradu, kde jsme řešili, budeme-li tancovat Čerty, na které jsme neměli kroje a muzika je už dlouho nezkoušela, nebo jak zvládneme vystupovat na dvou podiích najednou. Věra vyčetla v programu fantastické věci a rozhodla se vyřešit je s celým souborem dohromady. Nastal pěkný mumraj, který však s chladnou hlavou a pomocí nervů z ocele, kalené žáky druhého stupně základní školy, hladce ukočírovala. Čerti nebudou a hostesku si podáme. Hosteska, jak se později ukázalo, nevěděla víc než my, a navíc nebyla k zastižení. Následující dny nám postupně odpadávala plánovaná animační vystoupení, což bylo ve vedrech, která panovala, docela milé. Abych se vrátil k večeru. Porada skončila, vytáhli jsme kytary...

Čtvrtek - DEN SLOVANSKÉ VZÁJEMNOSTI

Dopoledne jsme odjeli autobusem na Pustevny, kde nás překvapilo veliké množství lidí a stánků s různými pamlsky (valašské frgály, medovina, slivovice, ...). Zazpívali jsme na terase horské boudy společně se soubory z Polska, Slovenska a Chorvatska. Před třetí hodinou odpolední jsme se začali připravovat na program v amfiteátru ve skanzenu s názvem Slovan všude bratry má s podtitulem Slavnostní pořad na počest slovanských věrozvěstů. Měli jsme zde jen pár vstupů s několika tanci a písničkami.

Pátek - JÁ MÁM SRDCE JAKO Z MEDU

Jarmark chutí nejen medových s ukázkami kulinářského umění zemí zahraničních účastníků. Byla připravena výstava věnovaná včelařství, perníkářství a voskařství. Po celý den včelaři a obchodníci ukazovali u svých stánků včelařské práce, tradiční výrobu svíček, vtlačování perníků do forem (pro návštěvníky byla k dispozici dílna na vyzkoušení), prodávaly se včelí produkty a potřeby. A my měli volno.

Sobota - SLAVNOST POROZUMĚNÍ

Již od půl desáté na rožnovském náměstí vyhrávaly kapely a v dřevěném městečku probíhaly programy na dvou pódiích. My jsme vystupovali opět večer v komponovaném pořadu s písničkami a básničkami a do toho moderátoři moderovali a bylo to takové lyrické. Při Furiantu nás fotografoval pán přímo z jeviště (asi s metrovým odstupem) a podařilo se mu zachytit ty opravdu nejnevhodnější okamžiky. Taky jsme z něj byli náležitě nervózní. Po večeři jsme již sledovali programy ostatních souborů a těšili se na lidovou veselici. Všechna místa okolo občerstvení již byla obsazena, tak jsme to rozbalili na trávníku, a lidé přišli za námi. Nejvíce ze souboru Holubička z Chorvatska. Zdravá jádra obou souborů pak končila veselici okolo třetí hodiny ranní u posledního otevřeného okýnka občerstvení.

Neděle - SETKÁNÍ POD RADHOŠTĚM

Ve tři hodiny odpoledne, kdy jsme už byli sbalení na odjezd domů, jsme měli poslední vystoupení v amfiteátru v hlavním pořadu Rožnovských slavností - Gaudeamus igitur. Schylovalo se k bouři, trochu poprchávalo, takže pódium pěkně klouzalo. Bouře opravdu vypukla, a to asi čtvrt hodiny po začátku. Představení muselo být přerušeno a přesunuto do prostor krytého jeviště. V divadelním prostředí se nám však vystupuje velmi dobře, tak jsme nakonec měli z výběru repertoáru (komorní Leporela, Utancovaný) dobrý pocit. Do Prahy jsme vyjížděli se zpožděním, ale s dobrou náladou.


13. - 21. července - Folklorní festival v Sarajevu

Celý článek


10. září - vystoupení pro zahraniční studenty

Tradičně v Národním domě na Vinohradech, tradičně s pohoštěním, na které jsme se velmi těšili. Zatancovali jsme: Měl jsem holku, Mateník, Byl ten pán, Leporela, Kalhoty a Utancovaného. Zaexperimentovali jsme tím, že jsme nezařadili Prádlo. Publikum bylo také tradičně tiché, neboť ničemu nerozumělo. Pak nám sice říkali (anglicky), že to bylo pěkné, ale známe ty americké konverzační fráze :-)


10. listopadu - Setkání pražských lidových muzik

Kulturní dům Vltavská je místem, kterému se občas říká Domovina. Tradiční podzimní setkání se sice již před lety přesunulo na nové místo, ale každý pražský folklorní muzikant ví, o čem je řeč. Letošní večer jsme, také tradičně (po úvodním slově Jiřího Pospíšila) uvedli my, muzika a zpěvačky souboru Gaudeamus, pokračovala muzika Vycpálkovců a první polovinu zakončil Jiří Janoušek se svým rodinným tělesem. Po přestávce hrály a zpívaly dětské muziky: Kytice, Rosénka a Rozmarýnek. Na závěr jsme si společně zazpívali, samozřejmě pod náležitou choreografií režiséra Šímy. A do půlnoci se hrálo, zpívalo a tancovalo v celém sále. Chvíli na českou, chvíli na moravskou notečku.


20. listopadu - Masopustní hra o svatbě

Dlouho, dlouho očekávaný den konečně nadešel. V divadle U Hasičů jsme se sešli v devět hodin ráno a celé dopoledne jsme zkoušeli prostory na první polovinu - Od všeho trošku: Opravdový mišmaš Čertů, Jídla, Kuku a Erbena, provázaný zpíváním ze všech možných soudků. Sehrané choreograficko-režisérské duo Jarka a Věra bedlivě sledovalo naše pobíhání po jevišti a udílelo rady společně s nadávkami, zkrátka tak, jak to na každé zprávné prostorovce bývá. Po poledni přišel Martin Pacek a nastínil nám časový harmonogram na zbytek dne. Čekaly nás tři zkoušky. První opravdu pouze prostorová, další ve cvičebním, ale s rekvizitami a naplno a nakonec generálka se vším všudy (i s líčením).Ženich terorizovaný maškarami Chvilku trvalo, než Martin vysvětlil všem radilům a komentátorům, kdo je tady choreograf a koho budeme poslouchat. Pak šlo už všechno jako po másle. Osvětlovači zkoušeli svícení, zvukaři zvučení, muzika hraní, zpěvačky zpívání, tanečníci tancování a celkově to vypadalo dost děsně. Ale jak praví pověra, generálka se musí pokazit, aby byla premiéra perfektní.

Odpoledne uteklo jako voda. V půl sedmé jsme se sešli na jevišti a udělali si s Martinem malou (ale důkladnou) rozcvičku. Pak přišlo oblékání do krojů, líčení a napjaté očekávání. Těsně před začátkem jsme se dozvěděli, že je vyprodáno a lidé čekají před divadlem. Věra šla problém vyřešit a nám spadl první kámen ze srdce. Teď jen podat adekvátní výkon!

Opona. Převlékací maraton proběhl bez problémů. A ani jsme se pořádně nerozkoukali a padesát minut bylo za námi. To nejhorší však mělo teprve přijít. O přestávce jsme kmitali mezi šatnami, špendlili se do masek, líčili o stošest. Pár minut před začátkem přišel Martin a popřál nám hodně štěstí.

Opona. Laudámus, bíbámus, gaudeámus... O této půlhodince musí napsat někdo, kdo ji viděl z hlediště. Zážitek to byl velmi intenzivní, leč těžko registrovatelný, natož popsatelný. Ale potlesk diváků byl úžasný. A přídavek jsme nedávali, ani nepamatuju. Martin nejenže nenadával, ale i chválil. Říkal ale také, že takovéhle situace nemá rád, protože znamenají konec spolupráce a loučení s lidmi, se kterými se rád potkával. Vyříkali jsme si to ještě v divadelním baru.

Na závěr krátké povídání Martina Packa přepsané z programu:

Vážení a milí,

mám věru nelehký úkol - napsat pár vět, které budou smysluplné, nebude jich moc, zároveň Vám řeknou něco málo o tom, co dnes uvidíte v představení s názvem Masopustní hra o svatbě.

Když mně zhruba před dvěma roky nabídla Věra Fenclová spolupráci se souborem Gaudeamus, přiznám se, že jsem s odpovědí trochu váhal. Bylo mi jasné, že já i soubor v takovém případě vstoupíme na neprobádané území.

Netajím se tím, že se snažím folklor zpracovávat pokud možno netradičním a někdy i provokativním způsobem. Mé pochyby, zdali se spolupráce vydaří, vzešly z představy, že se tu setká choreograf kontroverzní pověsti se souborem spojovaným více či méně s tradičním českým folklorem. To, že jsem nakonec souhlasil, přičítám jednak své vrozené ješitnosti, jednak vzrušení z možnosti nových zkušeností a hlavně pak velké chuti Věry, tanečníků a muzikantů. Nejtěžší - rozhodnutí - bylo tedy za mnou a pak už to šlo ráz na ráz. Oslovil jsem Jakuba Sršně a požádal ho, případně i s jeho ženou Růženkou, o spolupráci na hudbě a scénáři představení. Nesetkáváme se tu poprvé, proto vím, že jsme "naladěni" podobně.

Proč jsme se rozhodli pro masopust? Masopustní tradice se udržuje na vesnicích a městečkách i v řadě velkých měst téměř v celé Evropě. Všude má své zvláštnosti, ale i společné rysy - průvody maskovaných lidí, nevázané, rozpustilé, někdy však i škodolibé a zlé veselí. Geneze této obyčejové tradice zůstává ještě stále zahalena tajemstvím. Lákalo nás toto tajemství odkrývat, uchopit tento zajímavý útvar po našem, najít v něm nejen minulost, ale i to, co kontinuálně pokračuje, tedy příběh věčný, nikdy nekončící. Příběh o lidských chybách, pomýleních a odpuštění.

Snad se nám to aspoň trochu povedlo. To však musíte posoudit Vy, a proto Vás prosím: Buďte na nás hodní, držte nám palce a případné chyby nám odpusťte.

Rád bych ještě dodal, že jsem zažil báječný rok se souborem Gaudeamus. Mám ho moc rád a děkuji jemu i Vám, že jsme dnes společně tady.

Martin Pacek.

Gaudeamus

Členové souboru Gaudeamus jsou dobří tanečníci, pracanti a nepokojní stavěči dalších milníků své cesty. Souboru se daří objevovat a obdělávat místa, kde je divákům dobře, zejména těm, kteří s barvitou podívanou berou nové úhly pohledu, nápadité myšlenky a vyznání. Nejinak tomu je u posledního vystoupení.

První polovina večera byla věnována známým a oblíbeným častem kmenového repertoáru, na které asi každý divák čeká, přestože je má v dobré paměti - nebo právě proto. Jejich sled je tentokrát v nových vazbách a jednotách, čímž se vytvořil kompaktní celek z drobných nápadů, nepřetržitě vyvěrající proud souvislostí neobyčejně příjemné konzistence, jejíž součástí je spolehlivá akční muzika. Pojítkem je čistý výkon i celkový účin pěvecké skupiny, která má nedocenitelnou zásluhu na úrovni a barvitosti jak této kreace, tak na celkovém vyznění vystoupení s názvem Od všeho trošku. Režie Jaroslavy Šiktancové vychází z dobré znalosti souboru a možností, které její vedení umocňuje.

Druhá polovina večera měla premiéru pod názvem Masopustní hra o svatbě. Masopustní svatba je dílčí součást konce masopustu, dodnes se realizující převážně v průvodu maškar. Neodmyslitelnou, téměř hlavní složkou jsou drsné špílce a více než náznaky plodonosných prvků, podaných s naivní a zároveň obrazivou přímočarostí. Vycházejí z principu životních vztahů zemědělské provenience, předkřesťanské jistoty výročních cyklů a křesťanské morálky, která účastně a očistně toleruje překročené normy chování. Choreograf Martin Pacek vytvořil živelnou fresku na dané téma a hudbu Jakuba a Růženy Sršňových, kteří jsou zároveň spoluautory námětu. Výsledkem je vzácná rovnováha jevištní stylizace, kterou reprezentuje výtvarná složka Heleny Pěkné. Její kostýmy jsou syntézou vtipu, reality, náznaku i kouzla. Celek vtahuje diváka do svého průběhu, prostupuje bariéru dělící čáry s jevištěm díky vysokému zaujetí všech, kteří jsou na scéně. Vyvolává asociace se současnou životní problematikou, s otázkami, které hýbou světem i dvojakostí skutečnosti.

Spolupráce Pacek - Gaudeamus může být oboustranně přijímána jako obohacení, včetně diváků, kterých se sešlo na premiéře víc, než je v divadle sedadel. Obecně je podzimní premiéra souboru Gaudeamus dalším výrazným úspěchem ve vývoji jevištního uplatnění lidové kultury.

Barbora Čumpelíková, Časopis Folklor 1/ 2002, s. 25 - 27


2. prosince - Vánoce na Moravě a v Čechách

Ještě z nás nevyprchaly dojmy z Masopustu a už jsme zkoušeli v Divadle U hasičů opět. A zase celý den. Prostorovka, generálka, vystoupení. Představení bylo rozděleno na dvě poloviny: moravskou a českou. V první, monotematické, se střídala strážnická cimbálová muzika Danaj a Old stars Hradišťan s cimbálovou muzikou Linda. Druhá půlka již nabídla trochu zpestření v podobě Bufa, muziky souboru Rozmarýnek a nás. Večer režíroval Jan Čumpelík spolu s Milošem Vršeckým, který nás později e-mailem pěkně pochválil.


8. prosince - vánoční vystoupení ve smíchovském pivovaru

Byla další prosincová sobota a s ní další (nejen) vánoční vystoupení. Tentokrát jsme vystupovali pouze my a navíc pro zahraniční hosty z Německa. První půlku jsme zahájili netradičně: kolečkama a sólo si vystřihl Míra, protože Pavel byl marod (chudáček můj malý milovaný :-). Naštěstí si to stihl předtím na zkoušce vyzkoušet, takže žádný problém! Hned při prvních krůčcích jsme však zpozorovali, že to nebude žádná legrace (nebo spíš bude, ale pouze pro diváky), ale pěkná lední revue. Myslím, že jsme to zvládli vcelku "profesionálně" a naši hosté se bavili i přesto, že nám asi moc nerozuměli a po čísle "Celej tejden" potřebovali překlad. O přestávce se nám dostalo kýženého občerstvení...co jiného než pivo osvěží člověka lépe, navíc když je v pivovaru. Druhá půlka pak byla ve znamení Vánoc. Třetího krále si poprvé zatancoval Jirka K. - byl méně nemocný než Pavel! Jěště bych se chtěla zmínit o prostoru, který byl pro naši produkci vyhrazen. Muzika okupovala celé malé pódium a my jsme tancovali dole pod pódiem na plácku ve tvaru trojúhelníku, takže naši západní obdivovatelé seděli u stolů po pravici a po levici a naproti nám pak byl volný prostor. Bylo to pro nás trošku neobvyklé a mírně dezorientující, a tak jsme na konci Dne přeslavného v zápalu boje vyběhli tak dopředu, že jsme svou radost sdělovali jen té stěně před námi a Věře stojící ve dveřích. Nastal pomalý ústup... a nakonec i docela slušný potlesk. :-) (ber)


18. prosince - vánoční vystoupení pro důchodce

V menze VŠE se jako každý rok sešli před vánoci bývalí zaměstnanci ekonomky k posezení, popovídání, pojedení a k malému kulturnímu programu. Kulturní program (spíše kulturní vložka) se skládal z několika koled, Devíti králů, Dne přeslavného a několika paměťových výpadků. Důchodci byli nadšení a my také, neboť následovaly řízky... .


26. prosince - 2. ledna -Silvestr v Kořenově

Píše Eva P.