Kronika 2000

6. ledna - novoroční posezení

Tato krásná tradice vznikla před několika lety a úspěšně pokračuje v Moravské vinárně na Vihohradech. Neřeší se tu žádné problémy, ani se neplánují vystoupení. Sem se chodí příjemně posedět a popovídat si o vánocích, oslavách a novoročních dobrodružstvích. Obsluha nás již zná - je to velmi rázná, ale milá paní - a hned se ptala, kdy budeme mít další sešlost. Uvidíme...


14. - 16. ledna - zpívání ve Vojnicích

Letos se konal již čtvrtý ročník vojnického zpívání. Nejen muzika a zpěvačky, ale i dva tanečníci a spousta hostů, jako třeba David Slouka a "božský tenor" Zdeněk Vejvoda se sjelo na statek-zámek tatínka Vlaďky Machoňové ve Vojnicích nedaleko Strakonic. V pátek večer jsme zabydlovali hostovské pokoje, roztápěli kamna a ladili hlasy a nástroje. V sobotu probíhala celé dopoledne zkouška na večer a před pátou hodinou jsme vyrazili na kopec za vesnicí do kostelíčka na půlnoční. Zpívali jsme českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby. Kněz s panem farářem pak společně s námi povečeřeli kapra. Míla nám rozdal vzpomínkové listy pro české muzikanty na památku letošního zpívání. Večer jsme si rozdali dárečky a o půlnoci jsme oslavili silvestr. V neděli ráno jsme jeli do nedaleké vesnice zazpívat na mši části rybovky, ale sníh a led na silnicích nám nedovolil přijet včas. Přesto jsme dorazili alespoň v polovině mše a zazpívali. Bylo to, prostě jako každý rok, super.


28. - 30. ledna - hory (Tříč kontra Kačerov)

Hory, jasně, ale ony letos vyšly dvoje v jednom termínu. Týden předem se rozehrála zákulisní politika kdo, kam, s kým a tak dále. Nakonec se opravdu jelo na oboje. Protože Marek je šéf muziky, tak do Kačerova (Markova chalupa) jeji hlavně muzikanti. Ostatní do Tříče.

Kačerov:

Letošní dobrodružství v Orlických horách znám pouze z vyprávění. Běžkařská výprava na hřebeny se dostala do stokilometrové vánice, kde nebylo vidět na pět metrů a šlo opravdu o život. Naštěstí se celá skupina vrátila do chalupy zdravá, i když po několikahodinovém utrpení.

Tříč:

Zde jsem také nebyl, ale zaslechl jsem, že si tam Jana Svobodová opět ukopla palec.


1. února - vystoupení pro zahraniční studenty (Národní dům na Vinohradech)

Tradiční vystoupení pro zahraniční studenty VŠE se tentokrát odehrálo v Raisově sále na pódiu. Strašně to klouzalo, a tak děvčata tancovala bosa a my bruslili lední revui. Ale občerstvení jako vždy stálo za to. Mňam.


5. února - ples Pošumavské dudácké muziky (Strakonice)

Pošumavská dudácká muzika ze Strakonic pořádá každoročně Staročeský ples a naše strakonické členky nás na něj každoročně vřele zvou. Letos hrál také obří německý orchestr ze Straubingu. Vypadali jako Kelly Family, akorát jich bylo trochu víc. Hráli Straussovy valčíky a podobné dlouhé kusy. Přesto jsme si dobře zatancovali, zvláště při koláčkovém tanci. (cim, jan)


11. února - ples (Letňany)

V tomto roce sice ne funebrácký, ale stejně fajn. V sokolovně v Letňanech nám hráli hlavně k tanci. Polka, valčík, polka, pauza, tři tance společenské a opět naše rytmy. A v tombole jsme vyhráli spoustu zajímavých věcí: kalendáře, cereální sušenky a slevy na nákup automobilových akumulátorů. Super.


Dopis


4. března - vzpomínky na Anglii a Maďarsko

Jak jinak máme už ty mejdany maskovat, než za duchaplné a jistě nezbytné akce jako prohlížení fotografií, diapozitivů a videa z festivalů. Tentokrát jsme za základnu zvolili byt Trpaslíkův. Atmosféra soutěžního festivalu v Middlesbrough a folklorní víkend v Egeru nás prostoupili spolu a alkoholem, chlebíčky a saláty. Dokonce jsme se podívali na Čerty z roku 1993, abychom viděli, jestli náhodou netancujeme už něco jiného.


5. března - festival "S humorem a něhou" (divadlo U hasičů)

Třetí den festivalu - neděle - patřil nám a souboru Bufo. Divadlo U hasičů jsme okupovali již od jedné hodiny odpoledne. Prostorové zkoušky na Čertovskou suitu, blok písniček s Prádlem, blok Leporela-Dědci a báby-Kalhoty-Utancovaný a dvě písničky na závěr jsme zkoušeli za asistence režisérky Jarky Šiktancové asi do čtyř hodin. Bufo - Tance z ostrova MozozoČas do vystoupení jsme strávili v okolních kavárnách a v 19.30 vstoupil Míra na scénu se slovy: "Když jsem šel do nebe...".

Vystoupení bylo velmi různorodé, ale s Bufem ani jiné být nemůže. Diváci, kteří zaplnili asi polovinu hlediště, se smáli a nadšeně tleskali. Po představení jsme šli společně do divadelního baru oslavovat, neboť bylo co: vystoupení se povedlo a potvrdil se názor, že máme s Bufem hodně blízkého (ale i vzdáleného - jan) a další spolupráce na sebe jistě nenechá dlouho čekat.


14. dubna - MONEYfest (VŠE)

Po celý víkend probíhal v Aule nové budovy VŠE jarní festival ekonomů - příznačně nazvaný MONEYfest. Nemohli jsme z pochopitelných důvodů chybět. Vystoupili jsme v pátek večer (18.30 hodin). Aula je velmi pěkná a moderní. Přednášky, či technické prezentace v ní jistě působí exkluzivně a skvěle, bohužel folklor sem padl jak pěst na oko. Navíc zvykař, neznalý zvučení lidových muzik, nešetřil echy a hally, takže výsledek musel působit velmi nepřirozeně. Odbruslili jsme tedy na blýskajících se dlaždičkách 20 minut a utekli do hospody.


20. dubna - vystoupení pro turisty (Národní dům na Vinohradech)

Nám důvěrně známý "ÚKDŽ" již známe jako své boty. Po tomto vystoupení však nenásledovaly švédské stoly a také nebylo dvacetiminutové, ale celovečerní - skoro dvouhodinové! Pouze publikum bylo stejné: američtí studenti, tentokrát však jako turisté. Každý divák dostal dvoustránkový program v angličtině (dokonce s popisy jednotlivých tanců od Evy R., která též konferovala) a my nastoupili Podzimkem. Nemohu se podrobněji rozepisovat o tom, jak jsem celý tanec Mateník tancoval úplně mimo a jak mi Eva málem sklouzla z ramene, když se mi do její sukně zamotala ruka, protože bych musel platit flašku. Tedy jen krátké shrnutí: opět to byla lední revue, takže jsme hodně tanců dělali naboso. V první řadě jeden pán roztomile spal, ale jinak se program líbil. Zvláště KUK, který američani prožívali (při facce se ozvaly tlumené výkřiky podobné jako v South Parku).


30. dubna - 1. května - čarodejnice

Pro pálení čarodějnic jsme tento rok zvolili za základnu chatu Jany Svobodové v Zadní Třebani. Nakonec jsme sice žádné neupálili (i když bylo z čeho vybírat :-) ), dokonce ani vatra se nekonala, pouze malý ohníček na zahradním grilu, na kterém se opékaly kotlety a špízy. Ono totiž pršelo, dokonce jednu chvíli večer dost vydatně. Seděli jsme tedy na verandě u stolu a já byl spokojený, protože jsem pod lampou viděl na zpěvníky.

O půlnoci se naše čarodějnice proměnily v půvabné dívky, které jsme nemohli nechat napospas nepolíbené a neobejmuté. Pod rozkvetlým stromem jsme tedy každý jednu po druhé políbili a stiskli, aby nám neuschnuly.


6. května - Mezinárodní folklorní festival TUCHLOVICKÁ POUŤ

Tuchlovice jsou naším nejoblíbenějším festivalem a já mám takový pocit, že nám ho Jana Svobodová (jeden z hlavních pořadatelů) ušila "na tělo". Opět se potvrdilo pravidlo, že tento ročník byl ještě o trochu skvělejší, než loňský. A navíc nás v přírodním amfiteatru (letním kině) čekalo překvapení: žádné lešenářské trubky místo zábradlí a podlážky z lešení připomínající staveniště, ale pravá nefalšovaná folklorní festivalová scéna: překrásné zastřešené jeviště s kouzelným zázemím, štěrkem sypané přístupové cestičky, zděná záchodová boudička s tekoucí vodou (Toi Toi záchodky jsou výborné, ale když má člověk ulepené ruce, prach,...), no prostě Dolní Lomná v malém provedení.

Po příjezdu jsme převzali karton plechových Krušovic, sklenici utopenců, naší oblíbenou a atraktivní hostesku Jitku a jeli se převléknout do školy. Dopolední animační vystoupení jsme tentokrát museli zkrátit o tanec a písničku, abychom uvolnili prostor zahraničním hostům ze Slovenska. Prostorová zkouška, oběd, průzkum pouťových atrakcí a přišel na řadu hlavní program. Byli jsme zařazeni na předposlední místo v druhé polovině a vystoupili jsme s mikropásmem Vzpomínky na Anglii. Po úvodní písničce Záblatský louky následovalo Prádlo s deseti tanečnicemi-prostěradly (tzv. masovka) a závěrečný Utancovaný. Naší produkci jsme si důvěrně nazvali krátkým úderným vstupem a opravdu - potlesk byl veliký (děkujeme, Jarošovci). Bohužel úspěšný atak na diváka jsme nemohli zopakovat večer při nokturnu, neboť Marek s Adélkou museli hned po vystoupení odjet a česká muzika se bez klarinetů neobejde. Naneštěstí muzika Čtyřlístku měla klarinetisty fungl nové, kteří ještě nebyli zajetí a Jarošovci odjeli pryč úplně na nějaké další vystoupení.

Okolo půl deváté jsme tedy obsadili naše animační jeviště a vystřihli Mateníky s Furiantem, tance bez klarinetů a Pavly, utržené ze řetězu, hrály jako o závod. Dotancovali s jazyky na vestách. Pak pokračovala maximuzka složená z částí Gaudeamu, Čtyřlístku a Karmazínu. Po desáté jsme se, podle "harmonogramu", přesunuli do amfiteátru na nokturno a to se po chvilce tradičně ustálilo na dvou cimbálovkách. Kdo chtěl, odjel v jedenáct hodin do Prahy, kdo chtěl odjel v jednu hodinu přespat do Nového Strašecí. Tam jsme na ubytovně zpívali na chodbě do třech hodin a ráno se rozplývali nad královsky bohatou snídaní s výběrem chlebů, rohlíků, koláčů jak kola od vozu, marmelád, zeleniny se sýrovou pěnou, šunkových salámů (jen zeleňte závistí ti, kteří jste nepřespali) a také vyrazili ku Praze.


14. května - Soutěž malých zpěváčků

Zápis bude, zatím pouze malý článeček:

Pan Synek mne požádal, abych do několika vět shrnul připomínky muziky souboru Gaudeamus k letošnímu ročníku soutěže Zpěváčci. Tu je máte:

V prvé řadě bychom chtěli moc poděkovat všem organizátorům za to, že soutěž vůbec je, a také za to, že naše muzika mohla být u toho. Jsme muzika plná (alespoň částečných) pedagogů, děti máme rádi a snažili jsme se podpořit jejich zpívání, co to jen šlo.

Co udělat, aby to šlo ještě lépe? Pro naši muziku by jistě bylo lepší, kdybychom většinu notových materiálů (včetně informací, co se máme učit a co budou děti zpívat samy !!!) dostali nejpozději měsíc před přehlídkou. České písničky si zaslouží alespoň jednoduché úpravičky a na jejich nacvičení je ten měsíc tak akorát. Chceme poděkovat dětem a organizátorům z Prahy, Rokycan a Pardubic, odtud jsme dostali většinu materiálů relativně včas. ALE opět z 18 písní jsme letos opět poznali 8 až v Losinách, což stačí na zavaření hlav, ale ne na nastudování úprav. (neodpustím si: Zdeňku Vejvodo, Tvoje "Bleška" byla sice pěkná, ale na přehlídce je pozdě. Státnice neomlouvají, já je za 14 dní dělám taky.)

Marek Janata
muzika souboru Gaudeamus
Praha 15. 5. 2000


26. - 28. května - Praha srdce národů 2000

Účastnili jsme se zajímavého festivalu, který měl podtitul - Mezinárodní folklorní festival národů a národnostních menšin. Malý obrázek si uděláte ocituji-li část programu: "V multietnické kulturní akci se představí folklór: africký, arabský, armenský, bulharský, český, francouzský, italský, maďarský, moravský, německý, polský, romský, rumunský, řecký, slovenský, slovinský, španělský, ukrajinský a židovský." Vystoupení probíhala od čtvrtka do neděle na pěti místech v Praze. Nás se týkala dvě: v pátek v Divadle U hasičů a v neděli v Divadle Na Fidlovačce. Již však ve čtvrtek večer (po souborové zkoušce) byla prostorovka v prvním divadle, na které jsme si probrali s režisérem obě vystoupení.

Celá akce byla zvláštní tím, že byla pořádaná sice v Praze, ale Slováky. Přijel i slovenský režisér a slovenská moderátorka. Řecký soubor byl z Brna, irský z Prahy atd :-)

Největší událostí celého festivalu však byla společná závěrečná večeře, spojená s tancem. Proč však shánět nějaký sáleček, když máme na Václavském náměstí Lucernu? Čekaly nás zde stoly, prohýbající se pod spoustou vybraných lahůdek (namátkou se zmíním o plněných vejcích s kaviárem, lososových závitcích, brokolicovém salátu, masových, salámových a sýrových mísách, kuřatech a spoustě dalšího jídla, kterou ani neumím pojmenovat). Červené a bílé víno teklo proudem a do toho všeho hrály muziky účinkujících souborů. Přejedli jsme se, utancovali a slíbili si opět se setkat na festivalu Praha srdce národů 2001.


27. května - Staročeské máje (Zadní Třebaň)

Na berounsku se nám rodí nová folklorní tradice. Před rokem jsme ještě vystupovali na pouti a letos již na festivalu - doslova na "Poberounském folklorním setkání". Za vše mohou místní nadšenci, kteří vyslyšeli hlas lidu, který volal: nám se to moc líbí a chceme si taky zatancovat. A proč tancovat pouze Českou besedu?

Program probíhal již od rána vystoupeními Jarošovců, Krušpánku a dětských souborů Klíček a Notička. My jsme zatancovali a zazpívali odpoledne, o půl páté. I když jeviště bylo stejné jako minulý rok (asfalt), vystřihli jsme si kromě Utancovaného, Leporel a Kalhot i Mateníky s Furiantem. Tancovalo se nám moc hezky, neboť publikum bylo fajn a navíc foukal příjemný, osvěžující vítr.


9. - 10. června - Mělnický Vrkoč

Může chybět Gaudeamus na Mělnickém Vrkoči? Ne! A navíc, když byl letos spojený s Českou zemskou přehlídkou dětských folklorních souborů.

Program probíhal od pátečního rána (děti) a my jsme přijeli na první "dospělácké" představení do Kulturního domu. Mělo název "Vítají Vás Jarošovci a jejich hosté". Jako první soubor po přestávce jsme zatancovali Leporela, Mateníky, Prádlo a Utancovaného, tance jsme proložili třemi písněmi a hned, že to máme prý nějaké dlouhé. Makedonci po nás to měli asi třikrát delší :-) Ve foyeru a před KD se pak hrálo a zpívalo jako vždy a bylo to fajn (jako vždy). Asi po jedenácté ? hodině jsme odjeli na ubytovnu Střední odborné zemědělské školy, kde se pokračovalo v hraní a zpívání s kytarou. Když nás začali ptáčci rušit cvrlikáním ulehli jsme načerpat síly na ranní průvod městem.

Po snídani jsme se seřadili před KD do průvodu a vyrazili do centra. Vše vrcholilo na náměstí přivítáním souborů, představitelů města, sponzorů a různých funcionářů. Na radnici pak proběhlo něco podobného v komorním provedení. My šli na oběd. Všechna sobotní vystoupení se odehrávala na náměstí. Naše nás čekalo v pět hodin. Kdo chtěl, sledoval od dvou hodin dětské soubory, kdo chtěl, jel se vykoupat do nedalekého rybníka Baraby. Opálili jsme se na žhnoucím sluníčku všichni.

Hlavní přehlídka Mělnického Vrkoče tedy začala v pět hodin. My jsme dlouho nevěděli, kolikátí jsme na řadě a když jsme se to dozvěděli, začali jsme šílet, protože nám chyběli tři muzikanti a lékař. Na poslední chvíli přišli jakoby se nechumelilo, že zaspali. Zatancovali jsme zkrácenou verzi pátečního vystoupení, shlédli zbytek programu a s malým Vrkočem na památku jsme se šli chystat k odjezdu.

Zdravé chlapské jádro (všichni mimo lékaře) zůstalo na večerní zábavu a zbytek souboru vyrazil ku Praze.


14. června - Zpívání z medových soudků (Atrium na Žižkově)

Jsme moc rádi, že se vystoupení naší muziky se soudky plnými písniček stalo tradicí, neboť již podruhé jsme hráli a zpívali v malebném sálečku Atria na Žižkově. Letos jsme si přizvali hosta - Perníček z Pardubic vedený Davidem Sloukou, se kterým již dlouho spolupracujeme.

Večer, rozdělený do dvou částí, zahájil Perníček výběrem písní, se kterými se umístil na různých soutěžích. Po tak krásném pohlazení našich sluchových bubínků jsme ani nechtěli na scénu. Tradiční soudek pijácký, sedlácký, zamilovaný a vojenský vystřídalo vzpomínání na Anglii - samozřejmě s písničkou Záblatský louky, za kterou naše zpěvačky obdrželi v Middlesbrough třetí cenu.

A? Plánujeme další!


20. června - natáčení pro ČT

V úterý místo zkoušky v tělocvičně proběhlo v parku v Dolních Počernicích natáčení pro Českou televizi. Jelikož náš vstup do Nedělního rána měl být jen několikasekundový, byl vybrán pouze jeden tanec a navíc jen jeho část. Jednalo se o Minet. Dívky nastoupí, zatočí se, chlapci nastoupí, zatočí se s dívkami, poklona... "dobrý, teď detaily!" Zatancovali jsme si v trávě, nedaleko hořel oheň a v neděli jsme se zasmáli :-)


23. června - Erotikon letní noci

Dolní Počernice! Jaké velké projekty tě čekají!

Noc z 23. na 24. června je noc Svatojánská a kromě Janů, Jendů a Honzů, kteří mají svátek, se radují všichni ti, kdo se těší na léto, neboť: "Na Svatého Jána otvírá se k létu brána", jak říkává Jána Svobodová. A co bychom byli za folkloristy, kdybychom toto všechno neoslavili nějakým pěkným festiválkem. V Dolních Počernicích je velmi příhodné místečko - dokonce park se starým mlýnem, ohromnou stodolou (patřící kdysi k pivovaru) a velkým rybníkem. Program byl velkolepý. V patře stodoly celý večer hrála cimbálová muzika (ta nesmí chybět na žádné české lidové tancovačce), opékalo se prasátko a pivo s vínem teklo proudem. Ve vedlejší stodole povídal a zpíval Jan Vodňanský. Mezi diváky se smál a bavil ministr kultury Pavel Dostál. Vše tak pozvolna spělo k zlatému hřebu večera - pořadu, ve kterém účinkovalo několik souborů, který byl částečně živý a částečně z playbacku, na který jsme o den dříve zkoušeli celých pět hodin (při cestě na tu pětihodinovou zkoušku odeslala Adélka svůj klarinet vlakem na Kolín a už se s ním nikdy neshledala), kvůli kterému jsme se nechali poštípat roji komárů a dvakrát zmokli, a který režíroval Václav Bárta - Erotikonu letní noci. (To byla věta, co? Taky jsme na ní pracovali dva.) Byla to prostě galasuperšou. Prý si ji určitě na podzim zopakujeme. Potom jsme si šli zatancovat na, konečně, českou muziku, složenou z rokycanských muzikantů a PrDuSu a když noc pokročila, zpívalo se s kytarou do sedmi hodin ráno.

Celý tento projekt měl ale i jiný účel. Zviditelnit tyto opravdu pěkné, ale značně zchátralé prostory, před sponzory, kteří by zde pomohli vybudovat pražskou folklorní základnu pro další podobné akce.(jan, jezek)


30. června - 2. července - Folklorní festival Východná

30. 6. - Jen co si všechny naše paní učitelky stačily odložit náruče plné květin, které dostaly od svých milovaných ratolestí, nasedáme do autobusu a vyrážíme na Slovensko. Festival ve Východné se přece neobejde bez zahraničních hostů!

Do Liptovského Milkuláše, kde jsme byli ubytováni, jsme přijeli akorát na večeři. Poté jsme na sebe navlíkli všechny možné svetry a bundy a vyrazili se podívat do Východné na večerní program. Ve velikém dřevěném amfiteátru pod širým nebem byla opravdu zima, a tak nám nezbylo (alespoň některým), než využít okolních stánků s horkou medovinou a výbornými langoši. Našli se však i tací, kteří byli tak uneseni kulturním zážitkem, že dočista zapomněli jak na tu ukrutnou zimu, tak i na odjezd našeho autobusu... museli jsme se pro Radku T. vrátit... všechno ale dobře dopadlo :-).

1. 7. - V sobotu nás čekal opravdu brzký budíček (5.30 - ha, ha), neboť prostorová zkouška ve Východné byla nemilosrdně naplánovaná na sedmou hodinu. Poté, co jsme si mezi pobíhajícími zvukaři a shora spuštěnými mikrofony vyzkoušeli podzimek, leporela, kalhoty, utancovaného a kolečka - náš večerní program - jsme se rozhodli vyjet na krátký výlet (vždyť co s načatým dopolednem?). Rozhodnutí jsme byli, ale kam chceme jet? - ne a ne se dohodnout (ostatně jako obvykle). Nakonec to vyhrála procházka ve Vysokých Tatrách - trochu čerstvého vzduchu pro "Pražáky"...

Po vydatném obědě jsme se oblékli do českých krojů a opět se vydali do Východné, tentokrát už na průvod. Ještě před začátkem nám ho spestřili vojáci honící bandu zbojníků, hledající mezi všemi přítomnými Jánošíka (kterého měli v úmyslu popravit na šibenici před amfiteátrem, ale asi ho nemohli polapit, protože pak oběšení nabízeli všem odvážným mužům - z našich se žádný nenašel (?)). Celou vesnicí, vyzdobenou lidovými moudry, pak kromě našeho průvodu, při kterém nás bratři slováci mohutně zdravili a povzbuzovali v tancování do kopce, projížděl na kole poštovní panáček - vpředu s trubičkou a vzadu s truhličkou. Po průvodu jsme se publiku krátce představili na minipódiu před amfiteátrem a zahájili útok na stánky - byl tu lidový jarmark. Pak jsme se převlékli do "Erbena" a předvedli naše patnáctiminutové vystoupení. Škoda jen, že ty skvěle připravené mikrofony u Leporel opět "nestíhaly"... Na závěr nás čekal ještě společný čardáš(!?!). Pak opět na večeři a rychle zpátky na Svatojánskou noc - ohně ze všech stran, kytara, horká medovinka... kdo by si přál víc.

2. 7. - V neděli jsme měli volno, ale jelikož ve Východné po obědě vystupovala ještě Limbora, rozhodli jsme se pro odjezd až po její produkci. A tak jsme se dopoledne vydali na výlet do ľadových jaskyní. Teda pouze jedna skupina. Druhá - sice méně početná, ale neméně silná - vyrazila zajistit duchovní podporu pro náš soubor do kostela (a následně do cukrárny - mňam), no a chudáček Pavel B.- jako třetí sóloskupina - proležel celé dopoledne v posteli a léčil se z chřipky a předešlých prozpívaných nocí.

A pak jsme všichni společně naposled poobědvali, shlédli Limboru a vyrazili ku Praze.

Sbohem Slovensko! (ber)


21. - 23. července - voda

Jelikož jsme si chtěli napravit reputaci z loňského roku, zařídil letos Mirek vodu opět na stejném úseku Vltavy (Český Krumlov-Boršov) jako vloni. Sraz jsme měli v odpoledních hodinách v kempu u Českého Krumlova. Lékař se neomylně řídil svou přirozenou inteligencí a vyvěsil po všech sociálních zařízeních v kempu plánek, kde jeho lékařský stan najdeme. Tento plánek jsem uchovávala velmi pečlivě pro otisknutí v kronice. Bohužel jsem byla až moc pečlivá a nemohu ho v současné době najít.

Jinak jsme obstáli celkem bez ztrátových bodů. Otočila se dvakrát pouze pokusná loď pro sjíždění jezů bez bagáže. Počasí nám také přálo. Pršelo pouze v sobotu odpoledne.

K velkým zklamáním opět patřil nedostatek vhodných hospod na březích Vltavy. V Českém Krumlově jsme objevili jeden příjemný bufet, který měl pouze jednu nevýhodu, že to, co každý návštěvník odloží na místním ekologickém záchodku, odtéká a odpadává přímo na břeh k zakotveným lodím. (cim)


24. srpna - 3. září - Polsko

Celý článek


11. září - vystoupení pro zahraniční studenty (Národní dům na Vinohradech)

Pódium Raisova sálu pro nás opět představovalo lední revue. Tancovalo se Prádlo (naboso) a Kuk. A aby naše souborové sebevědomí nenosilo nosánek moc vysoko, pokopali jsme, co jsme mohli. Divákům - anglicky mluvícím studentům - se vše, jako vždy, moc líbilo, takže jsme se moc nerozpakovali a přistoupili k bodu dvě - jídlu. Ani dnes nás nezklamalo.


12. září - Jičín, město pohádek

…a tak ten čas místo zkoušky věnuji výletu do Jičína (promiň Věro)…

Začalo to jako vždycky, náměstí (Jiřího z Poděbrad), kostel (ten Plečnikův), autobus (tentokrát bez Daníčka), devět hodin ráno (úterý), zpoždění (tentokrát jen malé a jen s basou). A na žižkovské věži lezou mimina nahoru a dolů a je jim úplně jedno, že už začala škola. Nám vlastně taky, protože tentokrát jedeme tancovat do pohádky. A jak jinak, než s panem Erbenem.

Už sedíme, a už si to šineme pražskými ulicemi nabrat Frantíka. A co mu takhle nezastavit? Františku, ahoooooj!!!

Ne, nejsme takoví, a hlavně ho dneska budeme potřebovat.

A už zase sedíme, i František, už si to frčíme po dálnici na Poděbrady. V autobuse se nic zajímavého neděje, takže mám dost času napsat, jaký důležitý den to vlastně dnes je.

Maruška (ta Pavlova) má svátek a dvě krabice ňamek z pondělka, Maruška (ta zpívací) má taky svátek a moooc dobré pití. Evka (ta felčarova) má narozeniny a taky nám něco přinesla. Mirek (ten z pojišťovny) má ramadán a místo piva nabízí vodu. Já (prostě já) mám zítra státnice z učitelství a vezu si dvě moudré knihy („Pedagogika chce prostě bejt v pohodě.“ lékař). Helenka má fotky z Polska.

Do Jičína nespěcháme, bereme to přes Nymburk. Příště řídí Marek (to už bude mít zkušenosti z tanku). Ale obuli jsme sedmimílové gumy, a už jsme v Jičíně. Skoro včas. Osobně jsem, pravda, trochu zklamaná. Jednak z toho, že nestíháme oběd, jednak proto, že Rumcajs, Manka ani Cipísek nás nevítají.

Půl hodiny na oběd (a nenechat se při tom přejet pohádkovým vlakem), půl hodiny na zkoušku, půl hodiny na oblékání. Na vystoupení naštěstí zbyla celá hodina, a tak jsme poněkud znuděným divákům (co chcete, hodinu po obědě, třináct let, venku krásný den, a nějací šašulové do vás cpou Erbena) sdělili, co máme na srdci (a na programu).

Po splnění své „buditelské“ povinnosti se z nás stali zase obyčejní lidé konce dvacátého století a vrhli jsme se na kolotoče. Přece jen jsou trochu rychlejší než točna v jičínském divadle.

"A já jsem tam taky byl, med a vím jsem tam pil, netrefil jsem do pusy, vyteklo mi na fousy" (A. N. Afanasjev: Zakázané pohádky)

A co se ještě do pohádky nevešlo?

? Jana Svobodová měla v hledišti tchyni, snad jsme jí nezničili manželství.

? paní vedoucí (Věra) se jako správná učitelka neúčastnila, ale spolehlivě ji zastoupila dcera (Jana), a především Evka, takže jsme si toho skoro nevšimli

? pozor!!! Indiáni nenosí spodní prádlo (hap)


30. září - Zpívání pro důchodce (Atrium na Žižkově)

Marek, náš vedoucí muziky odjede za týden na vojnu a jak se nejlépe rozloučit s muzikou, zpěvačkami, souborem, příbuznými a kamarády, než vystoupením. (Písničkami z vojenského soudku plus nějakými před a za :-) Ono to tak úplně nebylo, ale soubor a hlavně Markova rodina na koncert pro důchodce přišli v hojném počtu. Na programu byl průřez všemi soudky, kromě mysliveckého. Na závěr Marek přidal písničku Já jsem z Kutné hory, protože odtud pochází jeho dědeček. Nepoznali jsme ale které jeho babičky se to týká. Obě seděly vedle sebe a obě plakaly úplně stejně.


1. října - polský večírek

Proč to všechno bylo:

1. Marek má byt, odskočí si však na rok na vojnu, takže co s ním (bytem)? Tři volné pokoje tedy obsadili čtyři lidé. Eva - budoucí spolumajitelka bytu, já - jejich souborový kamarád a dvě dívky, sestřičky - kamarádky Eviny sestry

Důvod oslavy - kolaudace bytu.

2. Po návratu z festivalu v Polsku má každý spoustu fotek, které si musíme prohlédnout a zavzpomínat na veselé příhody.

Důvod oslavy - prohlížení fotografií z Polska

3. Marek odjíždí na rok na vojnu do Brna do Ondráše.

Důvod oslavy - rozloučení s Markem

4. Lékař odjíždí na půl roku do Německa na stáž.

Důvod oslavy - rozloučení s lékařem

5., 6., 7., ... Maruška má narozeniny, Gábina měla svatbu, jsme rádi na světě,...

Důvod oslavy - jídlo a pití

Jak to všechno bylo

Já s Maruškou jsem připravoval ve svém pokojíku Ježčí veget@riáncké doupě a Eva s Markem ve svém pokoji mecheche pro "ty normální". Nebudu popisovat, co jsme jedli a pili, abych se nedostal do řečí. Kdo přišel, mohl si prohlédnout souborové www stránky a kroniku. Gábina s manželem dostala od souboru svatební dar - čajovou soupravu východního stylu. A v průběhu celého večera jsme samozřejmě studovali fotky, fotky a fotky...


25. listopadu - XIX. stkání lidových muzik (Domovina)

Zápis snad bude, nebyl jsem tam!


2. prosince - Zimní radosti - předpremiéra (Chrudim)

Zápis slíbil Milan Buňata!


9. prosince - Zimní radosti (Divadlo bez zábradlí)

Denní harmonogram v divadle byl stejný jako v chrudimském divadle. Dopoledne jsme se sešli k prostorové zkoušce a po obědě začala generálka. Následovala několikahodinová pauza před večerem. Naštestí je divadlo v centru Prahy, takže jsme si prohlédli vánoční trhy na Václavském a Staroměstském náměstí.

Představení proběhlo v pohodě a klidu, snad podle představ pánů Čumpelíka a Vršeckého, kteří nám, ač si nás při zkouškách brali do parády, po vystoupení poděkovali a pochválili nás. Náležitě jsme vše oslavili v nejbližším, patrně divadelním, baru spolu s cimbálovkou Lindou.


12. prosince - Vystoupení pro důchodce (menza VŠE)

Tradiční vystoupení na dlaždičkách s řízky, bramborovým salátem a sloupem uprostřed. Zatancovali jsme Hopsátka, Tři krále, Den přeslavný a Abecedu, zazpívali pár koled a vrhli se též na řízky se salátem :-)