Kronika 1999

16. ledna - festival Hudební mládeže (Jilemnice)

Naše vystoupení bylo přímo uprostřed festivalového dění. Hudební mládež - organizace mladých lidí, kteří mají rádi vážnou hudbu - pořádala letos festival na téma česká hudba v průběhu staletí. A protože mnoho českých skladatelů se inspirovalo lidovými motivy, proč tedy neukázat zdroj inspirací přímo vystoupením folklórního souboru? Manželka našeho tanečníka Viktora Bezdíčka, Vlaďka, je v Hudení mládeži lektorkou, je tedy jasné, jak jsme se v Jilemnici ocitli právě my.

Sál místního Kulturního domu byl veliký a jeviště přesně podle našich představ. Odpoledne jsme si vyzkoušeli prostory a uvolnili místo nácviku dalším účinkujícím - jakémusi komornímu kvartetu. Následovala večeře. Veselý, nadšený, ale na kost promrzlý Viktor nám vyprávěl, jak čekal celý den skrytý za závějí a vyskakoval na procházející skupinky členů Hudební mládeže (v rámci jakési kulturní bojové hry) a vykřikoval změť legračních nadávek typickou pro lesníka z opery Liška Bystrouška. "A všichni to uhodli!" dodal na závěr.

Pásma Pocta Erbenovi a Čerti se velmi líbila a když jsme pozdě večer pokračovali dalším bodem našeho programu - výukou jednoduchých tanců - setkali jsme se s nadšeným ohlasem. Naše vedoucí Věra pobíhala po sále s mikrofonem na vysílačku v ruce a moc jí to slušelo. Sama si potom pochvalovala, jak jsou lidé z Hudební mládeže rychle chápaví a jak jim to jde rychle od ruky (spíše od nohy). Po skončení oficiálního programu pokračovala zábava až do tří hodin.


30. ledna - Rudolfinum

Ve dvoraně Domu umělců jsme vystupovali pro italské turisty. Bylo jich mnoho. My jsme program začínali, po nás přišla na řadu vážná hudba. Na přání jsme náš vstup ukončili písní Škoda lásky a dostali jsme dobrý guláš.


1. a 2. února - vystoupení pro zahraniční studenty VŠE (Národní dům na Vinohradech)

Tato tradiční vystoupení pro VŠE, zakončená vynikajícím občerstvením byla tentokrát dvě. První, v pondělí, bylo v menze VŠE a druhé, v úterý, jako vždy v Národním domě na Vinohradech.


10. března - vystoupení pro Litevce (rakouský kulturní institut)

Vystoupení muziky a pěvecké složky pro litevskou delegaci se tentokrát odehrálo na půdě rakouského kulturního institutu. Muzika a zpěváci se sešli v 16 hodin, aby bylo dost času do 16:45 si ujasnit program, popřípadě dotrénovat nejisté pasáže se zpěváky-tanečníky. Pan konferenciér přišel několikrát oznámit, že se náš vstup o trochu posunul. Nakonec jsme přišli na řadu v 18:15.


17. - 18. dubna - generálka

V tělocvičně lobkovické základní školy se sešlo 120 účinkujících pořadu Od časů do časů na generální zkoušce. Vypadalo to zde jako v mraveništi, ale pod profesionálním dohledem režisérky Jarky Šiktancové vše proběhlo výborně.


24. dubna - Od časů do časů


7. - 9. května - folklorní festival Tuchlovice

Pro letošní rok jsme oprášili starší číslo z repertoáru souboru: KUK - aneb jakživa jsem nevjiděla takuvýho blázna. Jana Svobodová a Mirek popelíkV hlavních rolích se představili Jana Svobodová (jedna z předních organizátorů celého festivalu) a Mirek Popelík. Nacvičovat jsme začali naplno až po oslavách 50. výročí. Jistě si dokážete představit za jakých podmínek se nácvik reprízy pořadu konal. Tancovali, hráli a zpívali jsme s nadšením, protože se nám KUK moc líbí, a tak se i vystoupení povedlo. Večer hrály muziky zúčastněných souborů v sále místní restaurace a jako každý rok bylo velmi málo času, abychom pořádně rozproudili zábavu podle našeho gusta. A navíc se tentokrát nespalo v Novém Strašecí, ale jeli jsme rovnou domů. Do Prahy, do Podolí,... (jezek, cim)


28. května - vítání delegátů VŠE

Sešli jsme se ráno v půl deváté ve vstupní hale Nové budovy VŠE. Převlékli jsme se v naší známé místnosti v chodbě za bufetem, nasadili veselé úsměvy a vyšli před vchod vítat delegaci. Očekávalo se několik aut a dodávka. Od nás pro změnu přivítání chlebem a solí a pár pěkných písniček. Od hostů, že pouze projdou, ale oni se zastavili a poslouchali. Jednu písničku, druhou, třetí, až když jejich průvodci znervózněli, že narušíme harmonogram dalšího programu, překladatelka začala nabádat hosty, aby pokračovali dále. A ještě někdo nás sledoval. Naproti VŠE je budova, ve které sídlí pojišťovna Certusia a.s., ve které je Mirek Popelík zaměstnán (a navíc v dost významné funkci). Okna jednoho patra byla tedy obležena zaměstnanci pojišťovny, kteří se přišli podívat na svého šéfa, jak pod okny poskakuje v lidovém kroji a zpívá až se hory zelenají.


12. června - Erbenův Miletín

Byli jsme pozvání na oslavy 875. výročí založení města. Když jsme přijeli pršelo. Pršelo a pršelo. Uprostřed náměstí na nás čekalo dřevěné pódium, ale všechna vystoupení byla přesunuta do sálu blízké hospody. Po prostorové zkoušce jsme běželi do první cukrárny na Erbenovy motlitbičky, což jsou místní cukrářské speciality. Dokonce pan majitel cukrárny se jmenoval Erben. V druhé cukrárně jsme objevili krásnou perníkovou knihu s ozdobným nápisem "Babičce". Věnovali jsme jí naší vedoucí Věře a významně se přitom tiskli na její dceru Janu. V rodišti K. J. Erbena jsme tedy předvedli Poctu Erbenovi. Před vystoupením jsme si ještě stihli prohlédnout rodný dům českého velikána a před odjezdem do Prahy jsme navštívili kostelíček s malebným hřbitůvkem, který inspiroval spisovatele k napsání balady Svatební košile. (jezek, cim)


17. června - Václavské náměstí

V zapocené, zatuchlé, maličké šatně, pouze pro tento účel nainstalované, se nás najednou převlíkalo na Václavském náměstí asi 200 lidí. Největším zážitkem hlavně pro naše chlapce a malé mažoretky byl roztržený dres na hrudi jedné velmi vnadné cvičitelky aerobicu. (cim)


17. června - hotel Ambassador

Sál hotelu Ambassador známe již z banketu zemědělců. Tentokrát jsme tancovali na pódiu. Tři tance a několik písní mohli diváci vidět nejen na jevišti, ale i v televizích různě rozmístěných po objektu. Dostali jsme občerstvení a rozprchli se do večerní Prahy.


26. června - folklorní festival v Plzni

Město Plzeň žilo výstavou Ex-Plzeň. Folkloristé využili toho, že budou davy lidí proudit výstavištěm a uspořádali folklorní festival s doprovodnými akcemi v centru města. Hlavní program se konal v areálu plzeňského výstaviště, takže jsme mohli v průběhu hlavního festivalového pořadu zakoupit přírodní balzám ze včelího vosku pro zušlechtění našich tanečních bot, zázračný kuchuňský robot, fantastické čistidlo na brýle, tabletky proti únavě s Guaránou a spoustu jiných nepostradatelných věcí. Měli jsme navíc volný vstup na výstavu dinosaurů, která ale byla doopravdu impozantní. Kromě odpoledního vystoupení na hlavním festivalovém pořadu jsme se s ostatními soubory sešli dopoledne na menších scénách v centru Plzně. V podvečer naše muzika vystoupila ještě na Muzikantském dostaveníčku, v rámci něhož proběhl i křest nového CD souboru Jiskra. (jan, jezek)


21. července - 1. srpna - mezinárodní soutěžní folklorní festival v Middlesbrough v Anglii

Po několika desetiletích jsme opět jeli do Middlesbrough. Laťka byla nasazená velmi vysoko, vždyť minule tu náš soubor získal několik hlavních cen.   I tentokrát jsme se přihlásili do více soutěží, a tak byl náš program velice nabitý. Naši ubytovatelé (bydleli jsme v rodinách u velmi příjemných lidí) by nám možná chtěli ukázat více místních pozoruhodností a my sami jsme litovali, že jsme nemohli blíže poznat místní drsnou přírodu, ale vystupovali jsme i několikrát denně, a to před porotou i před "civilními" diváky. Přestože tentokrát byla porota zaměřena spíše na zachovávání tradic než na jevištní zpracování folkloru, podařilo se našim zpěvačkám získat třetí cenu a našim tanečníkům v kategorii choreografického zpracování lidových tanců cenu druhou, a to těsně (o bod) za prvními Litevci.  (jan)


5. srpna - rozlučkový mejdan s Janou

Jana Poplšteinová nám odjíždí do Norska. Ovšem ne jen na krátký byť třeba několikaletý studijní pobyt, ale navždy. Když se nad tímto člověk zamyslí, zabolí ho u srdce. Co je pak platné, že tam na ní čeká životní láska. Každá návštěva Prahy už bude pro Janu pouze dovolená a navíc velmi drahá.

Letos se nás v Telči sešlo tolik, že mohu zapsat do kroniky souborovou akci. Já s Mirkem jako skalní nadšenci jsme ukázali kouzla festivalu Adélce, Ivoně, Zdislávce a Evě lékařce s lékařem. Primáška Pavla dokonce koncertovala se svou skupinou Jauvajs na náměstí na Kocouří scéně (a ne poprvé).


20. - 22. srpna - voda

Vltava z Českého Krumlova je opravdu mokrá. Přesvědčili jsme se o tom všichni kromě Marcelky. Koupal se také Ríšův pes Erik (přezdívaný Ericsson) a Mirkovy materiály zapůjčené z České asociace pojišťoven. Mirkovi dokonce voda pohltila několik částí zánovního oblečení.

Jelikož jsme letos vodu pojali jako turisticko-vodáckou výpravu, podnikli jsme výlet na zříceninu hradu Dívčí kámen. (cim)

S hrůzou se dočítám, že na naší letní vodnické akci pouze Marcelka neokusila mokrotu vltavskou. Za naší "profesionální posádku" (rozumí se samo sebou muc and me) mohu hrdě prohlásit, že i my jsme (až na to polovystoupení, které ale nikdo nemůže přirovnávat k tak tragickým scénám, kdy lodě plavaly břichem vzhůru a pádla litovala, že se vůbec narodila, jaké předváděly posádky ostatní!!!!!!!) statečně čelili rozbouřeným peřejím našeho veletoku. A co je hlavní, necvakli jsme se! (pro)


26. - 30. srpna - mezinárodní folklorní festival v Egeru v Maďarsku

Na folklorním festivalu v Egeru jsme neměli moc povinností. Několikrát jsme vystoupili na hlavní festivalové scéně na náměstí a jednou jsme hráli, zpívali a tancovali hrstce členů vesnického souboru z předměstí Egeru. O to více času jsme měli na prohlídku pamětihodností Egeru. Výstup na minaret a návštěvu hradu si nenechal ujít snad nikdo. A náš největší zážitek? Samozřejmě Egerské sírové lázně se čtyřicetistupňovou vodou v bazénech, vodními masážemi a s toboganem, který se pod našimi chlapci málem zřítil. (jan)

Druhý festivalový večer, kdy chvíli po půlnoci skončil veškerý program, přišel Mirek s Radkem na pokoj, a že půjdeme ještě hrát a zpívat. Ale kam? V pokoji již všichni spali. Vzali jsme tedy stůl a židle a přesunuli jsme se do sprch. Byla tam krásná akustika. Taková, že za chvíli se objevili další nocležníci - ze sicilského souboru. Fernetu a domácí slivovice bylo dost, takže za chvíli místnost praskala ve švech. Trumfovali jsme se italskými songy asi do třech hodin, kdy si začali stěžovat ostatní soubory na příšerný řev.

Třetí večer jsme zůstali na náměstí a učili se čardáš. Na pódiu hrála tříčlenná muzika tak, že každá písnička byla skoro půl hodiny dlouhá. Pod jevištěm předtancovával pár jednotlivé kroky tak dlouho, dokud je všichni neuměli. (jezek)


6. a 13. září - vystoupení pro zahraniční studenty VŠE

Tato tradiční vystoupení byla zakončena vynikajícím občerstvením. 6. 9. jsme účinkovali (netradičně) v Raisově sále Národním domě na Vinohradech a o týden později v menze na VŠE.


16. září - vystoupení pro firmu Siemens

Obšťastnili jsme zaměstnance firmy Siemens na jejich večírku, ukázali se jim ve staropražských krojích a v masopustních maskách a trochu se též přiživili na jejich švédských stolech. Vystopení zprostředkovala agentura manželů Rokosových. (jan)


30. září - seminář Harologi Sweden

Dnes se konal jeden z konkursů na nové tanečníky našeho souboru. Poté měla proběhnout normální zkouška. Čekal nás souborový den jako každý jiný. Já jsem ale měla celý den divné mrazení kolem žaludku, protože jsem v dopoledních hodinách poslala několik tanečníků a tanečnic dělat modely na kadeřnické školení firmy Harologi Sweden. Seminář této firmy byl na téma barvení vlasů a já jsem věděla, že máme v souboru pár odvážlivců, kteří si nechají dát na hlavu cokoliv (včetně modré a stříbrné barvy). Už od 18.00 jsem čekala v tělocvičně a jen tak na oko jsem pozorovala nové taneční adepty (přišlo jich ten den opravdu hodně - i pár chlapů). Ve skutečnosti jsem ale pořád vyhlížela z okna, jestli se už nabarvení odvážlivci neblíží. A pak to začalo. První přišla Hanka s oranžovou hlavou. Vedoucí taneční složky Věra F. mírně zalapala po dechu. Druhý byl Pavel s bílou hlavou a pak v několikaminutových odstupech Radek se zrzavým melírem a Lékař se zrzavými vlasy a bradkou. To už asi Věra nevěřila svým očím a mám pocit, že i na chvíli ztratila řeč. Když ji našla, řekla jen, že očekává od každého flašku. My ostatní jsme se vrhli na účastníky konkursu a začali jsme vysvětlovat, že jsme docela normální soubor a že naši členové jsou také úplně normální. Ovšem doteď nevím, jestli nám opravdu uvěřili. V neděli šla na barvení další várka. Ty už zvolili běžné odstíny barev vlasů. A kromě Hanky, která vyměnila oranžovou za modrou, už nikdo jiný nešokoval. (cim)


9. října - 1. ročník LukášFestu

Jak by se dalo nejlépe zavzpomínat na primáše Lukáše - bohéma a barda? Určitě hraním a zpíváním při bujaré pijatice v hospodě a to rovnou ve vesničce, kde naposledy bydlel. Sešli jsme se navečer: souboráci Gaudeamu, souboráci Jarošovci, kamarádi, lásky a milenky a rodiče.


17. listopadu - odhalení Churchillova pomníku

Před VŠE se rozprostírá náměstí Winstona Churchilla. V letošním roce, v den desátého výročí sametové revoluce, zde byla odhalena jeho socha - jediná v České republice. U takové slávy nemohou chybět slavné osobnosti a tak přijeli řečnit Margaret Tratcherová s Václavem Klausem. Sešlo se docela dost lidí a aby jim čekání na jejich oblíbené politiky rychleji uteklo, hráli jsme, zpívali a tancovali od 9.00 do 9., tedy do jejich příjezdu. A zima byla pořádná...


27. listopadu - 50. výročí založení Jarošovců

V Mělníku se slavilo celý den. Kulturní dům patřil Jarošovcům už od rána. Od dopoledne do pozdního odpoledne zde probíhaly medailony Filipa Humla a Břéti Moce, dále pohádka o dudákovi a promítala se profilová videokazeta souboru. Koupili jsme si CD K Mělníku je cesta dlouhá, zpěvník a prohlédli si výstavku fotografií. Večerní program byl překrásný - Jarošovci excelovali a Jarošáček, ve kterém si vychovávají své nástupce, jakbysmet. Nešetřili jsme chválou a vrhli se do pokračování - do tance. Úvod patřil promenádě a pak se v předsálí řádilo ještě dlouho po půlnoci. Míra dokonce odjížděl ze zábavy ranním autobusem.


2. prosince - Atrium na Žižkově (muzika)

Sáleček v Atriu na Žižkově je útulný a akusticky velice příjemný. Netaneční část souboru zde uspořádala reprízu pořadu Zpívání ze čtyř soudků s bonusem - vzpomínání na Anglii, kde zazněly písničky, které jsme zpívali na soutěžním festivalu v Middlesbrough.


7. a 10. prosince - vystoupení U černého slunce

Cestou ze Staroměstského náměstí Celetnou ulicí zahnete do první uličky vpravo a dojdete ke snack baru "U černého slunce". Je topříjemný a hlavně, na poměry centra, levný podnik. Jeho rozsáhlé prostory sahají do sklepení domu a právě tam jsme předvedli vánoční představení pro cestovní kancelář, která pořádá zájezdy do Čech pro uměnímilovné rakušany. Dva vstupy byly odměněny velikým potleskem. Ač ve stísněných prostorách, přece se povedlo.


22. prosince - Vánoce s BUFEM (Divadlo v Dlouhé)

Divadlo v Dlouhé hostilo taneční divadlo BUFO a folklorní soubor Gaudeamus. Tři královéCelé odpoledne se zkoušelo, svítilo, upravovalo, aby v 19.00 mohlo začít představení jako ze škatulky. BUFO předvedlo blok Zemědělcův rok a my, po přestávce, Čertovskou svitu a Vánoce. Divadlo, které bylo zaplněné asi z 80 procent, si s námi na závěr zazpívalo koledy. My jsme pokračovali v divadelním klubu posezením, kde jsme si popřáli k vánocům a BUFO si nadělilo dárečky (také bychom měli zavést). Ve tři hodiny zábava zdaleka nekončila.


Silvestr '99

Letošní Silvestr se konal v Praze, v bytě u Bezstarosťů, v poněkud komornější sestavě - prostě zdravé jádro jako vždy drželo pospolu. Sešlo se nás asi dvanáct. Vybaveni hifitechnikou, televizí a kytarou jsme očekávali avizovaný konec světa. O půlnoci se však žádné katastrofy nekonali, tak jsme z balkonu sledovali rachejtle, v televizi ohňostroj na Letné, připili si Luďkovým firemním sektem a pokračovali v oslavě. Ve tři hodiny jsme se rozprchli po Praze, jen zdravější jádro zdravého jádra - Mirek s Kamilem - flámovalo až do rána.