Kronika 1993

Podle Zuzany Lacinové

29. ledna - sbírka pro děti z Bosny (vystoupení ve FS)

Kdo ještě nebyl v této budově, byl zvědavý, jak to tam vypadá. Jinak bych řekla, že šlo o běžné vystoupení, kde jsme dělali křoví na párty smetánky, ale za dobrým účelem. Výhodou těchto vystoupení je, že se člověk podívá, kam by se jinak asi běžně nedostal, a dobře se nají, se souborem odreaguje a zabaví a něco dobrého popije a soubor samozřejmě získá kontakty. Nevýhodou, jak tomu bylo i v tomto případě, je, že pódium mívá dosti omezené rozměry, čímž trpí tanečníci i choreografie, a nálada celého vystoupení je pouze na určité střední úrovni, jelikož se všichni kolem baví a požívají.

Takže jsme zatančili několik tanců (Kozáckou, Časové, ...), zazpívali písničky, prohlédli jsme si, co se v rámci možností dalo, a něco zkonzumovali. Občerstvení mimo jiné nabízel také Mc Donald, ale ten některé lákal hlavně kvůli velkému množství balonků připevněných na svém stánku. Oblomili jsme obsluhu a balonky jsme si v hojném počtu odnesli domů.


11. února - ples SPŠS

Míra Popelík nám zařídil vystoupení na plese v ÚKDŽ, a tak jsme ukázali studentům, jak se dělá folklor. Klukům nevyšla Kozácká a příšerně to klouzalo.


13. března - Život 90 (Lidový dům na Smíchově)

Předvedli jsme Čerty a důchodci byli jako vždy vděčným publikem.


27. května - vystoupení s Vycpálkovci - blok Léto

Na tomto vystoupení náš soubor zastupovaly zpěvačky. Snad se jim v pořadu Vycpálkovců účinkovalo dobře a pořádně si zazpívaly.


4. - 6. června - festival Pardubice, Hradec Králové

A jedeme znovu do Pardubic. Nultý ročník se osvědčil a zdá se, že i my jsme se osvědčili a líbili. Ubytovnu jsme již znali i kulturní dům naproti, kde byla v sobotu zábava - tedy setkání všech účastníků. Letos byla vystoupení rozdělena opravdu mezi obě města, a tak jsme se podívali také do Hradce. Za ten rok jsme pořádně vypilovali Čertovskou polku a postavili celý blok s názvem Čertovská suita. Byli jsme moc zvědaví, co na to řekne jak folklorní, tak i nefolklorní publikum. A řekli ano.

Pátek večer začal tradičně na pardubickém náměstí. I lidí bylo o poznání více. Sobotní dopoledne bylo spojeno s průvodem po městě a vystoupeními na tanečně vhodných a předem vybraných místech. Jedním z míst byl finanční úřad. Vystoupili jsme v chodském kroji a předvedli něco z našich tanců vhodných do terénu: Kozácká, Časové,...

Odpoledne jsme se přesunuli do Hradce a před "vyšším doplňovacím velitelstvím" jsme dokončovali své úpravy a přípravy na Čertovskou suitu. Zde jsme také zjistili, že máme mezi sebou vlastního vizážistu - Tomáše Růžka. Všichni jsme se snažili vypadat opravdu hodně čertovsky. Z Vlaďky se dokonce stala dokonalá luciferka.

Vystoupení mělo úspěch: někteří se smáli a malé děti strachem plakaly. Toto vystoupení jsme předvedli ještě večer v divadle a v neděli odpoledne v Příhrádku.

Letos byla dokonce vyhlášena soutěž Mateník. Na tu jsme nominovali Ivu Š. a Mirka, kteří si nacvičili nové číslo - jednopárový mateník. Mateník s nimi nacvičila Lenka Homolová. Soutěž se konala v sobotu odpoledne v Hradci. Naši favorité získali 2. místo. Někteří dokonce slyšeli, jak jedna paní z poroty povídala, že při pohledu na naše zpracování mateníku se jí splnil životní sen - tak má mateník opravdu vypadat, ale 1. místo jsme stejně nezískali. Ale získali jsme perníkovou chaloupku. Tu jsme všichni ochutnávali v neděli odpoledne cestou do Prahy.


29. června - výstava krojů (Kutná Hora)

Na toto vystoupení se vypravila jen část souboru, naše tance předvedli tanečníci na nádvoří místního zámku, a jelikož to bylo z kopce, všichni se stále sunuli ke kanálku.


10. - 11. července - Mrákovská hyjta

Konečně jsme se dostali do rodiště nebo častého působiště (?) naší velitelky Věry Fenclové. Tady ji každý zná, a tak jsme jí mohli udělat ostudu, ale doufám, že jsme žádnou neudělali.

Jeli jsme sem (někteří) na víkend mikrobusem s Vláďou Kostrunkem. Vešlo se nás do něj asi 9-11. Cestou byla velká legrace hlavně se Zdičkou a Popelíkem. Iva Š. měla šťastně po státnicích. V Mrákově jsme spali v tělocvičně na žíněnkách. A celkově to bylo prima. V kulturním domě jsme se ponořili do místního folkloru a předvedli samozřejmě náš největší hit - Čerty. Potom následovala lidová zábava.


1. - 2. září - vystoupení na zastupitelství ČR (Berlín)

U příležitosti výstavy fotografií a krojů jsme byli pozváni do Berlína na zastupitelství ČR. Jeli jsme s naším souborovým řidičem Karlem luxusním autobusem zn. Volvo se záchodem. Záchod cestou využil pouze Popelík, který si také cestou s velkým zájmem prohlížel dívky z E55.

Po roce jsme se zase dostali na západ. Ubytováni jsme byli přímo na zastupitelství. Spali jsme pohromadě v jedné místnosti na zemi a naši skvělí muzikanti nám hráli, a všichni kdo nefoukali do nějakého nástroje, zpívali.

V sobotu dopoledne jsme se rozprchli po obchodech a každý si po svém zjišťoval, co kde a za co mají. Růžek si dokonce koupil několik svetrů. Na západě je prostě blaze.

Večerní vystoupení bylo příjemné a komorní. Publikum bylo vděčné za český folklor. Iva Š. nám způsobila problémy se svou poraněnou nohou. Ale nakonec vše co bylo potřeba zvládla. Předvedli jsme tance Časové, Kozáckou, Prádlo a další.

Nakonec jsme si prohlédli vystavené fotografie a kroje, ochutnali nabízené šampaňské, potom jsme si pořádně hudebně zařádili v přidělené spací místnosti a ráno jsme se vydali na cestu k domovu.

Musím poznamenat, že dálnice ve východním Německu směrem na Berlín je prostě hrůza a doufám, že to už nikdy neprožiji (samé drc, drc, ...).

A ještě jedna vzpomínka. Před odjezdem jsem dostala od Popelíka k svátku meloun. Moc jsem se na něj těšila - jak bude chutnat, ale jelikož nebyl po ruce ten správný nůž, nemohla jsem ho dát ani nikomu ochutnat. Dodnes nikdo neví, jaký vlastně byl, protože jsem si ho odnesla domů a tam ležel a odpočíval a zrál, až přezrál. Snad se proto na mě Mirek nebude zlobit, já vím, že to myslel dobře. To já taky. (I když člověk nikdy neví, kde se skrývá Maryša).


25. září - Svatováclavská pouť (Budeč)

Po roce jsme jeli opět do Budče slavit Václava. Tentokrát jsme předvedli Čerty. Viktor-Viki se vžil natolik do role, až k smrti vystrašil přihlížející nevinné dítko. Udělal na něj pouze bububu a chudák dítě dostalo záchvat pláče.


1. října - Jičín, město pohádek

Opět se našlo jedno město, které přišlo s myšlenkou vytvořit a udržovat nějakou tradici. Pohádky pro děti jsou opravdu pěknou tradicí. Protože v pořádné pohádce nesmí chybět čert, nemohli jsme chybět ani my se svou Čertovskou suitou. Jičín se ukázal jako příjemné město. Byli jsme ubytováni se svými spacáky ve školní tělocvičně a měli jsme to tím pádem blízko do jídelny a na žíněnky a na všelijaké jiné cvičební nástroje. Náměstí se vstupní branou, věžními hodinami a podloubími je opravdu malebné. Někteří samozřejmě nemohli vynechat ani ochutnávku místního piva v jedné či několika ??? jičínských hospůdkách.

Vystoupili jsme na náměstí a dokonce nás nafilmovali i do televize. A tak jsme se mohli s tímto městem spokojeně rozloučit.


29. října - divadlo Rokoko


6. listopadu - vystoupení v Kopřivnici

Toto vystoupení bylo důležité zejména tím, že jsme jeli na návštěvu k Popelíkům.

Mirek toto vystoupení charakterizuje takto: "U Popelíků doma jsme byli, houbový guláš jsme jedli a slivovici pili a potom jsme tam spali." A nezapomenutelná příhoda z Čertů: "Na vystoupení upadl Zbyněk Š. na záda a ležel tam jako mrcha."


13. listopadu - setkání muzik (Domovina)

Název hovoří za vše.


20. prosince - Život 90, vánoční vystoupení

Letos jsme se na Vánoce připravili opravdu důkladně. Paní Skálová s panem Fišerem opět dali hlavy dohromady a nacvičili s námi čistě vánoční vystoupení - vánoční tancování, Betlém a koledy. Něco takového jsme ještě nenacvičovali a na začátku jsme vůbec netušili, jakou toto vystoupení ve svém celku bude mít sílu a jaké vyvolá emoce.

Vánoční atmosféra jen několik dnů před Štědrým dnem byla opravdu krásná a vše dokreslilo rozdávání dárků při svitu svíček. Předvedli jsme Hopsa pacholátka, Betlém, zazpívali písničku "Z archy vypuštěný holoubku" a další koledy. Jako památka nám zůstala videokazeta. Po tomto vystoupení jsme se konečně všichni mohli plně oddat vánočním svátkům.

A jak to skutečně bylo? Zbyněk poprvé zpíval sólo Z archy vypuštěný holoubku a měl tak obrovskou trému, že si text musel tajně při zpěvu číst z papírku. Důchodcům jsme v závěru rozdávali gramofonové desky, ale jak to s důchodci někdy bývá, jeden chce mít naprosto to samé, co má ten druhý. Vznikl velký zmatek, protože pořád chtěli desky vyměňovat.