Kronika 1991

Podle Ivy Krištoufkové

Tento rok nebyl příliš bohatý na vystoupení. Po revoluci ubylo příležitostí, každý šetřil a o folkor nebyl zájem. Festivaly se nekonaly, nebyly finance, nikdo nás nikam nezval. Byli jsme vděčni za každé vystoupení, které nám bylo nabídnuto, protože vystupovat jsme prostě potřebovali, nejen z důvodu finančních. Naštěstí byl navázán nový kontakt s VŠE, a tak jsme alespoň věděli, kam patříme.


16. února - Moravský ples

Některé páry z taneční složky se spolupodílely na předtančení na Moravském plese.


22. března - restaurace U Labutě

Měli jsme představení v restauraci U Labutě v Praze 4. Bylo to jedno z mnoha podobných vystoupení. Cizinci, kteří večeřeli, cinkali příbory a skleničkami a my jsme se mezi stoly snažili předvádět jakési umění. Alespoň jsme dostali najíst a vydělané peníze byly pro nás velmi důležité, protože jsme si vše platili sami.


17. dubna - domov důchodců

Vystupovali jsme v našem oblíbeném Domově důchodců v Praze 4. Abychom vůbec někde mohli vystupovat před lidmi, nabízeli jsme vystoupení pro domovy důchodců. Nebyly za to sice žádné peníze, ale důchodci byli, jsou a budou vždy vděční diváci a my jsem takové diváky potřebovali. Pocit, že se na nás někdo chce dívat a líbí se mu to, byl pro všechny hrozně důležitý.


9. května - Dny japonské kultury

V rámci Dnů japonské kultury v Praze byl soubor pozván na společné vystoupení se zástupci japonské kultury do Divadla na Vinohradech. Vystoupení bylo úžasné. Střídali jsme se s různými japonskými skupinami, které předváděly své umění, včetně hry na ohromné bubny, což si musel vyzkoušet i Luboš Nedvěd. Přihlásil se jako dobrovolník a hrál před divadlem plným lidí. Na závěr jsme si s Japonci zatančili i japonský tanec, což bylo pro nás příjemné zpestření. Moc nám to ale nešlo.


Květen - říjen - Bohemia Fantasy (Lucerna)

Akce Bohemia Fantasy byla pro náš soubor v podstatě záchranou - myslím tím záchranou finanční. Vzhledem k tomu, že po revoluci zaplavovaly Prahu davy turistů chtivých vidět svobodné Československo, rozhodli se někteří chytří lidé, že uskuteční ohromnou akci. Pronajali si téměř na půl roku Lucernu a čtyřikrát týdně (pondělí, středa, pátek, sobota) zde předváděli velkolepou show. Byla to slátanina všeho možného. Všechna představení uváděla Lenka Kořínková, která se vrátila z Austrálie a hovořila "dobře" anglicky. Vše začínalo Vltavou od B. Smetany, při níž se promítaly fotografie z období revoluce a pak se na podiu střídalo vše možné - vážná hudba, balet, dechovka, moderní tanec a samozřejmě folklor. Střídali jsme se asi se třemi nebo čtyřmi soubory a celkem jsme se účastnili asi 32 představení. Nebyla to pro nás žádná zábava, ale vystoupení bylo placené a každý, kdo účinkoval si také něco odnesl. Pro studenty je příjemný každý peníz. Pomlouvali jsme sice tuto akci jako totální slátaninu, ale soubor si alespoň tímto způsobem vydělal na zaplacení tělocvičen, neboť jsme si je v té době platili sami. Na druhou stranu je ale pravda, že se zde užilo dost legrace, i když společný tanec s diváky, kterým celá show končila, zrovna v oblibě nemáme.


14. září - svatba (Konopiště)

Na Konopišti byla po dlouhé době souborová svatba. Tanečnice Martina Zdrubecká si brala našeho muzikanta Pavla Krajského. Ani soubor zde nesměl chybět. Zahráli jsme, zazpívali a zatančili si sólo s nevěstou a ženichem.


28. září - Svatováclávská pouť (Budeč u Prahy)

Příjemný sobotní výlet. Museli jsme však pěšky šlapat na kopec, kde se pouť konala. Nevím, čím bylo toto vystoupení zvláštní, protože jsme zde byli během let ještě několikrát.


23. listopadu - setkání lidových muzik (Domovina)

Každoroční setkání lidových muzik, kde naše muzika samozřejmě nemohla chybět.


26. - 28. říjen - Rakousko (Haag)

Tento zájezd zajistil rektor VŠE. Všem se moc líbil. Trval sice jen dva dny, ale soubor zase po dlouhé době někam vyjel.

Odjíždělo se v pátek, a protože jsme měli radost, že se zase všichni vidíme a někam jedeme, popíjelo se vínko a zpívalo se a popíjelo a popíjelo. Než jsme dojeli do Haagu, což je malé městečko nedaleko Linze, byli někteří členové již dosti společensky unaveni. Bydleli jsme v rodinách, a tak jsme mohli procvičit své znalosti cizích jazyků.

Druhý den jsme byli na výletě. Bohužel byla dosti velká zima a bylo to spíše na posezení u krbu se svařeným vínem či rumem. Viděli jsme město Steyr, potom nějaký klášter a cosi jako skanzen. Vzhledem k tomu, že jsem byla zvolena jako překladatel, snažila jsme se, seč jsem mohla. Bohužel místní nářečí je odlišné od školní Hochdeutsch a tak jsem občas měla problémy. Průvodce ve skanzenu byl srandista, snažil se mluvit spisovně a říkal věci, které se nedaly překládat. V sobotu večer pak bylo představení ve Festhalle, které natáčel také Vráťa Damborský kamerou (byl s námi v roce 1989 ve Francii). Potom se ještě sedělo a popíjelo a tancovalo. Rakušané nechtěli věřit, že ve džbánu používaném při vystoupení je opravdu pivo. Museli jsme je prostě přesvědčit.

V neděli ráno jsme se zúčastnili mše v místním kostele a dokonce jsme se pro tuto příležitost naučili i píseň Svatý Václave. Největší zážitek, alespoň pro mne, bylo setkání s panem hrabětem, který žije dosud v Haagu na zámku. Pan hrabě byl už dosti starý a hlavně neměl zuby a šišlal. Rozumět jeho vyprávění bylo opravdu nad mé síly. Vzhledem k tomu, že bylo nesmyslné říkat že, že nerozumím, vymýšlela jsem si, co se dalo, jenom, aby si myslel, že překládám. Všechny ostatní to samozřejmě velmi pobavilo, ale já se docela zapotila. Odpoledne jsme se měli rozdělit na dvě poloviny: jedna měla jít na prohlídku místní školy a druhá do ZOO. Vzhledem k tomu, že byla opět poměrně velká zima, na prohlídku ZOO šli opravdu jen někteří a my ostatní jsme byli pozváni na drink. Možná to bylo lepší než celá ZOO.

Z celého zájezdu si dodnes lidé pamatují především příjezd přiopilých souboráků, zimu a starého pana hraběte.


11. prosince - domov důchodců

Jedno z vděčných vystoupení pro dědečky a babičky, kteří nám alespoň s chutí a opravdově zatleskali.