Články

V lednu jsme se sešli opět v restauraci U vodárny. Jako obvykle jsme probrali, kdo co objevil pod stromečkem, jak kdo strávil dovolenou a i na nové drby se dostalo. Lůca nám oznámila, že pod stromečkem našla prstýnek a bude se v červnu vdávat, Jana Fenclovka odešla z domova, tedy přestěhovala se ke svému příteli a Milan S Kájou vypadali, jako že už brzy založí rodinu...Tak se rozplývali nad našimi ratolestmi tančícími na koncertu Kytice.  („Když chceš, aby se něco rozneslo v souboru, řekni to Růže", pronesla Věra...)

Zkrátka dobře jsme se pobavili, pojedli i popili, i když obsluha byla jako už tradičně trochu pomalejší. V půl jedenácté jsme to zabalili a šli do postýlek.

„Snad bychom mohli zápis z těchto akcí vždy jen zkopírovat, je to pokaždé stejné...", navrhoval někdo, s kým se dělíme o zápisy do kroniky. Něco na tom je, ale na druhou stranu drobné odlišnosti se vždy najdou a byla by škoda je nezapsat. Prostředí Akademického klubu se nemění, stejně jako chlebíčky po skončení naší produkce. I když letos by možná někdo polemizoval nad tím, jestli pod šunkou na šunkovém chlebíčku má být bramborový salát nebo jen máslo.

Sešli jsme se v 17h, začít měli v 18h, ale nakonec jsme začínali až někdy po půl 7. Tradiční pecky jako Já ráda miluju, Prádlo nebo Blechy nemohly chybět. V premiéře s námi tančila i Anička, zvládla to bezvadně, jen nevím, jestli takové mládí vůbec může nosit flašku za 1. vystoupení, jak bývalo zvykem. Asi přesedláme na čokoládu... Iva Krištoufková zase tančila Skočnou tak s vervou, že si při tom roztrhla spodničku, nebo že by to z ní strhával Míra...? No a já zase zapomněla, že v Blechách netančím sebe, ale Janu, čili jsem šla na druhou stranu, s malou Luckou jsme to ale profesionálně zakamuflovaly. Tanec s publikem byl jako vždy vtipný, pak jsme se pustili do chlebíčků a s několika zbylými členy si příjemně popovídali o nešvarech dnešní studentské mládeže, ovšem nikoliv té zahraniční.